Nejeden z vás jim otevřel dveře. Na první pohled byste to do nich neřekli - jsou to veskrze příjemní a usměvaví lidé, i brožurku vám rádi dají zdarma. Ve skutečnosti vás ale přišli navštívit za úplně jiným účelem, než si myslíte. Chodí dům od domu, aby zjistili stav vaší karmy. Pokud uznají, že je v pořádku, v míru se s vámi rozloučí. Nechtějte vědět, co udělají, pokud je karma špatná, ale myslím tím opravdu špatná. V takovém případě se svědci "jeho" ukážou ve své pravé podobě a bez varování rozpoutají gore jatka s velkým J. Vypráví o tom amatérský filmový debut režiséra Alexe Chandona (celovečerák Cradle of Fear) splatter Bad Karma.
Jestli se pamatuju dobře, tak s amatérským horrorem jsem se poprvé setkal, když dávali na Nově novozélandskou komedii Bad Taste. Tehdy jsem přišel na to, že amatérská filmařina má rozhodně něco do sebe. Oproti profesionální produkci nepotřebuje kvalitní osvětlení, počítačové triky ani kvalitní herce na to, aby pobavila. Díváte se na ni tak trochu jinak a rádi jí odpustíte chyby, které byste neodpustili např. filmu od Michaela Baye. Některé amatérské filmy jsou plné chyb, i přesto je ale rád přejdu, pokud je film dobře zrežírovaný. A samozřejmě zvlášť v případě, když obsahuje něco, co u běžného celovečerního filmu není k vidění. Třeba scénu se zombie démonem, který za dramatických okolností udělá z hospodyně na tři záběry rozpůlenou kostru -> začátek Bad Karmy. Jedna scéna by ale samozřejmě nestačila a naštěstí nezůstane jen u ní. Na Bad Taste se mi líbilo, že už od začátku dávalo neskrytě najevo, že na prvním místě jsou akční pasáže a pak až na x-tém příběh a herecké výkony. A podobně je na tom Chandonův film, který byl natočen o čtyři roky později.
Bad Karma z roku 1991 není celovečerní snímek a trvá jen 35 minut. Přišlo mi ale, že stopáž byla, s ohledem na průběh děje, životnost postav a další poznatky, úplně dostačující. Oproti Bad Taste je děj ještě o něco přímočařejší, je tu míň hlavních postav a ani zasazení do zapadlé městské části nijak nenasvědčuje tomu, že by měl film trvat déle, než půl hodiny. Film začíná jedenáctiminutovým brutálním masakrem - ten začne hned poté, co se dvojice jehovistů osmělí a zmutuje v pekelná monstra. Po skončení masakru (ani další obyvatelé domu včetně návštěvy nejsou ušetřeni) mi přišlo, že Bad Karma už v žádném případě nemá co nabídnout. Tak intenzivní a brutální scéně, v níž jsou lidé se špatnou karmou (tj. shodou okolností všichni) rozcupováni doslova na kousky, se přece nemůže už nic dalšího vyrovnat. Následující rozhovory mezi novými postavami a dvěma přeživšími mi jen potvrdily, že dobrá část Bad Karmy skončila a ta další bude jen jejím slabým odvarem, který silný úvod utopí v nevýrazném dojezdu. Jaký omyl to byl, něco takového si myslet (!).
Abych ale všechno nevyzradil, tak jen letmo naznačím, že ztráty z masakru nebyly ani pro jednu stranu výhodné. Následuje záběr do jakéhosi podzemí. Po plamenném projevu vůdce sekty se svědci, nebo techničtěji shapeshifteři, tentokrát už ve větším počtu, vydají do S&M podniku, kam se zašili přeživší z prvního domu s cílem najít pomoc. Tam proběhne podobně brutální finále. Určitě se tedy vyplatí Bad Karmu nevypínat v první třetině. Nové prostředí znamená, že se na obrazovce objeví nové postavy - krom pracovníků sadomaso salónu se dostaví na scénu rodinka naprosto fantastických vidláků, kteří se ukážou jako nejschopnější protivníci shapeshifterů, ale jen do jisté chvíle. A jak teď o tom tak přemýšlím, tak už ani nevím, odkud se tam vlastně vzali. :)
Gore. Násilné scény jsou dost slušně udělané, ale jejich mínusem je to, že minimálně v polovině případů jde poznat, že jde o pouhé triky - tu druhou polovinu efektů zachraňuje nekvalita video nahrávky, kterou jsem měl k dispozici. Ale abych Bad Karmě nekřivdil, tak občas to vypadá docela skutečně - schválně si to sežeňte a pusťte to někomu, kdo se běžně na horrory nedívá a budete koukat. Mezi nejslabší efekty patří odseknutá ruka z první poloviny, která je jasně gumová. Totéž platí o ztopořeném pracovním náčiní jednoho z S&M pracovníků - naštěstí to ale zachránil neočekávaný příchod nasraného shapeshiftera. Různé probodávání těl, hlav, a podobné chuťovky jsou docela dobře zvládnuté, ale tu správnou šok hodnotu má teprve až šikovné použití umělé kostry ve scéně prvního masakru - aby ne, když jí předchází dramatický souboj s hospodyní.
Herecké výkony jsou tragické - všichni, samozřejmě až na skvělé vidláky, hrají na úrovni herců ve filmech Uweho Bolla. Na hercích to ale nestojí, takže to je výtka naprosto zanedbatelná. Celým snímkem se prolíná černý humor, ale to jste asi už pochopili z předchozích řádků (popř. z obrázků) - o vážný film v žádném případě nejde. Styl humoru je dost podobný tomu v Bad Taste. Co se ale týče celkového porovnání obou snímků, tak je na tom Bad Karma minimálně o dva body z deseti hůř. Jednak jí chybí zajímavé postavy (tady nejsou ani z poloviny tak dobré jako The Boys v BT), druhak mi přijde, že na to, kolik má Bad Karma gore scén, tak tu citelně schází napětí a neuškodila by jí ani větší přehlednost - v řadách kladných postav byl pořádný zmatek (hlavní postavy byly určeny až ve dvanácté minutě, aby se po chvíli zase někam vytratily).
Mezi filmy, kterými se Bad Karma zjevně inspirovala je vedle Bad Taste ještě Hellraiser. Vzhled většiny shapeshifterů po přeměně je až nápadně podobný cenobitům - díky dvoudolarovému rozpočtu je jejich podoba samozřejmě jen vzdálená, ale zkrátka je tam.
Bad Karma je povedená ukázka toho, jak skvěle může dopadnout film, když se horroroví nadšenci rozhodnou natočit horror, aniž by měli zaručeno, že jim za to někdo slušně zaplatí. Pamatujte, že v roce 1991 neexistovala možnost vydat si film na DVD a prodávat ho na internetu, jako je tomu dnes (jo, to je ten důvod, proč dnes vzniká tolik amatérských sraček).
