„Tak začneme. Poslechněte si, jaký to je dostat přes držku od vlastních démonů. Jak snadno vás dostanou a rozcupujou na kusy. Povim vám příběh o něm, o ní, o ní a o něm. Je to smutnej příběh a konec obzvlášť… jejich konec. Budou ležet rozšlehaný na kaši v tý bohem zapomenutý díře, střeva rozmačkaný, vyhřezlý ven. Jen změť cárů roztrhaných na maděru, mrtví, všichni tuhý. Na sračky. Nevzalo to dobrej konec, ne ne, kdepak. Ale to je hodně jemně řečeno.“
Nevim tedy, jaký konec to vzalo, ale začíná to sakra dobře. Hlavní hrdina a vypravěč v jedné osobě (nutno podotknout že dosti obscénní a vulgární) Nick West se se svou šuknou Sammy (rozumějte dívkou, jen cituji) vydají do opuštěného psychiatrického ústavu. Tady se ztripují, při čemž ukáže Nick dívce jedno podivné křeslo, na kterém si chtějí sexuálně užít. Jak asi tušíte, nedopadne to dobře a Sammy něco roztrhá na hadry. Nickovi z toho šibne a dostane se tak do blázince jako hlavní podezřelý.
Odtud ho po 4 letech vysvobodí jakýsi profesor Willard, jenž by chtěl studovat právě Nickovu duši, či lépe řečeno, jeho psychickou poruchu. S profesorem a se třemi jeho studenty se tak Nick vrací zpátky na místo onoho hrůzného činu. Zde profesor Nickovi odhalí podstatu celého místa: v bývalém ústavu se jistý doktor Blackwater dopouštěl ošklivých experimentů na chudácích pacientech a to křeslo má být prý vstupní branou do jiné dimenze. Dimenze, kde se v temných prostorách prohání slizké monstrum pasoucí po jejich krvi. A té nebude málo.
Nový film britského režiséra Adama Masona vlastně začíná koncem. Někomu se něco nepěkného stane a vy tudíž chcete zjistit, co vlastně se to předtím událo, a hlavně proč se proboha všichni válejí v krvi. První půlka filmu je spíše rozjezdová a méně zajímavá. Hodně kecání, žádná akce. Pouze se snaží seznámit vás s nezajímavými postavami. Ty jsou bohužel tak ploché, že nikomu z nich fandit nebudete. To se týká i Nicka. Stejně jsou tu všichni jenom na porážku.
Jakmile se ale děj přehoupne do své druhé půlky, nastává masakr. Slizu, much a krve si divák užije do sytosti. Co je asi největším lákadlem snímku, tak je samotný ďábel, jenž připomíná slavného Vetřelce. Jen s tím rozdílem, že jeho chapadla jsou plně digitální, hlavu mu zdobí kravská lebka a je celý zahalen v černém plášti. Radost pohledět. Možná ale trochu zamrzí, že postava ďábla zde nedostala více prostoru a nebyla tak plně využitá. Určitě by si ho zasloužila.
Krev tady sice teče a cáká pomalu ze všech stran, ale samotné vraždy se dějí téměř vždy (kromě scén na křesle) mimo záběr. Divák se těší na pořádnou dávku brutálních scén vraždění a mučení, místo toho však dostane až oběti vřískající a válející se v kaluži vlastní krve. Není to sice úplně špatné a kouká se na to hezky (páni, my jsme ale zvířata), ale pro dnešního diváka, konzumujícího snímky typu Saw nebo Inside, se to však může jevit jako nedostačující. Celý film ke všemu komentuje sám Nick, což se projevuje tím, že se zastaví záběr a Nick pronese nějakou tu hlášku, občas směřující přímo na diváka. Ze začátku to na horror vypadá efektně, jenže se tak děje opravdu po celou dobu filmu, takže mi to spíše už pak lezlo na nervy. Ale hlody jsou to někdy fakt povedený…
„Jak vidíte, začíná to všechno být trochu hloupé. Vyvrhnutá holka, démon, starej řepa v pyžamu... To je to, co jsem vám slíbil? Děláme vám pomyšlení? Máte dost? Pro tohle jste sem dneska přišli, bratři? Slaboduchá, špatně zahraná, slátanina. Je v takový béčkový banalitě špetka pravdy? Ne, ani zbla pravdy, přátelé! Nikomu a ničemu nevěřte. Víte co, vy pařmeni, diváci, úchyláci, krvelačný hovada? Jděte do prdele! Krvavá přehlídka začíná.“
Ďáblova cesta nenabízí v podstatě nic nového, co by tu už stokrát nebylo. Béčko nejbéčkovatější, které se k tomu hrdě přiznává přímo ve filmu. Je to ale dobrá ukázka toho, že i za málo peněz se dá natočit vcelku příjemný horror s překvapivým a netypickým koncem. Někomu to asi nesedne, jiní se budou tetelit blahem. Můj dojem je tak někde uprostřed. Kdyby to nemělo tak povedenou zrůdičku (i když Masonovo chvástání a přirovnávání ke kultovnímu Hellraiseru není zcela jistě na místě) a občas trefné hlášky, mé hodnocení by bylo určitě nižší. Takhle lepší průměr.
