Film Eden Lake přichází s aktuálním sociálním komentářem k alarmující situaci špatného stavu výchovy britské mládeže. Rok od roku je to v této oblasti údajně čím dál horší a když se nic nepodnikne, možná že se ve Velké Británii občané (a chudáci turisti) dočkají dne, kdy běžně nastane situace, která je k vidění v novém filmu od Jamese Watkinse (scénář k The Descent: Part 2). Doufejme, že k tomu nedojde, jinak by tamní věznice opravdu praskaly ve švech, a kdoví, třeba by bylo nutné jim poskytnout místo i v těch našich a to by pak už nebyla pro nikoho žádná sranda (známe dobře stav českých věznic z televize).
Dospělí lidé, Steve a jeho přítelkyně Jenny, chtějí spolu strávit příjemný čas, nejlépe někde na venkově. První noc jim zrovna ideálně neuteče (v motelu se zabydlel nějaký hlasitý pobuda), pročež se na druhý den rozhodnou odjet někam, kde budou sami a kde by mohl být relativní klid. Tím místem je nedaleké jezero Eden, u kterého překvapivě nikdo jiný nekempuje, což se ale za krátko změní. Uteče jen pár minut a jejich poklidné odpoledne je narušeno bandou dětí, jež se díky špatné rodičovské péči vyvinuly v osoby, které v exploitation označujeme jako sadistické psychopaty. Po zlomovém momentu někdy ve třicáté minutě takovéto (vůbec ne přehnané) označení plně nabere reálné podoby a do konce se jí už nezbaví.
V první, rozjížděcí, části filmu (tj. do třicáté minuty) se nestane nic zásadního, co by naznačovalo, že jde o drsný exploitation horror. Některé může začátek odradit, zvláště pokud si potrpí na filmy, co "jdou přímo na věc". Můžu ale s klidným svědomím říct, že čekání se vyplatí - potom, co se odehraje jistá klíčová scéna, vás děj doslova přibije k sedačce a nepustí vás dřív, dokud se neobjeví závěrečné titulky. Přímo bych neřekl, že úvod má za účel film uměle natáhnout nebo záměrně poslat diváka na falešnou stezku, aby ho poté nepřipraveného přepadl. Co se týče prvního, v takovémto filmu je potřeba postavy přiblížit divákům co nejlépe, jelikož to, co přijde pak, podstatně počítá s tím, že s hlavními hrdiny budeme soucítit. To druhé je popřeno už v úvodních titulkách, kdy vidíme v jednovteřinovém segmentu hlavní hrdinku, notně pomlácenou a volající o pomoc.
Asi nejtěžší na celém snímku bylo vymyslet a poté i kvalitně přenést na obrazovku nějaký uvěřitelný způsob, jak se ze skupinky naprosto nepřizpůsobivých dětí stanou zrůdy kalibru Charlese Mansona. Nesmíme zapomenout na to, že film se drží pevně v realitě. Takže žádný Leatherface s dvoumetrovou motorovkou, kanibalská texaská rodina, či pozapomenutí radioaktivní mutanti přežívající v horách na příležitostných kouscích masa ze zabloudivších turistů. Nic takového by, vzhledem k primárnímu účelu snímku - sociální kritice, nemělo šanci na úspěch. Způsob, jakým je to vyřešeno v Eden Lake, je poměrně dobrý, docela uvěřitelný, a už to, že někomu může přijít jako směšný (nedostatečný), je na Eden Lake dost znepokojující. Tím víc, když si uvědomíte, že se to může přihodit každému z nás. Je pravda, že hlavní dvojice si na začátku nepočíná zvlášť obezřetně, jak ale mají vědět, čeho je skupinka schopna. Ta totiž zprvu nepůsobí zrovna nebezpečným dojmem.
Na útěku před sadisty je, jak jsme se mohli dozvědět z oficiální zápletky, v podstatě pouze Jane. Široko daleko u jezera Eden není nic, co by se dalo využít pro záchranu - loďka, ani často používaná silnice, kde by se dalo stopovat. Jen hustý les, s občasnými známkami civilizace v podobě informačních tabulí pro turisty. V okolí je ale i spousta nástrah, které Jenny ztěžují návrat zpět do pár kilometrů vzdáleného městečka. Nástrahy jsou různého charakteru - společné mají to, že jsou celkem nepředvídatelné a taky to, že vždy přivedou sadisty zpátky na Janeninu stopu. Film je ve své druhé části po celou dobu hodně intenzivní, jak už jste ostatně mohli již z napsaných řádek vytušit. Na vážnosti filmu přidává realisticky působící násilí. Tedy nic pro příležitostného gorehounda, či jako volba k půlnočnímu popcornu.
Eden Lake není zdaleka veselé exploitation se šílencem prohánějícím se po lese s motorovou pilou. Pokud nepatříte mezi deset procent diváků, kteří jsou vůči tomuto horrorovému subžánru odolní, tak s největší pravděpodobností ve vás zanechá podobný pocit, jaký ve vás (pokud jste ho viděli) zanechalo Funny Games, popř. jiné kvalitní exploitation. Eden Lake není nijak originální, je docela předvídatelné, ale je natolik silné a dobře natočené, že mu tyto nešvary s trochou snahy rádi odpustíte.
