Nevídaný úspěch série Saw vyvolal obrovskou záplavu napodobitelů, kteří se snaží zkopírovat obsah v naději, že tak dojdou ke stejnému úspěchu. Jedním z filmů z této záplavy evidentně je i Dark Reprieve - pokud soudíme podle shrnutí na IMDB. Po zhlédnutí filmu ovšem zjistíme, že Dark Reprieve toho se Saw zase až tolik společného nemá - spíš se podobá (také úspěšné) The Cube, přináší s sebou ale i něco svého, co mu mohlo pomoct k dobrému výsledku i navzdory velmi nízkému rozpočtu. Bohužel, nezkušenost režiséra i scénáristy zapracovala a i kvůli malému rozpočtu se potenciál nepodařilo využít. Pojďme se podívat, proč.
V budově, která vypadá jako něco mezi opuštěným vězením a sklepním bludištěm, zoufale bloudí Kate. Neví, jak se tam dostala, neví, co tam vůbec dělá a neví, jak se dostat pryč. Jediným člověkem, který jí - i když ne hned od začátku - dělá společnost, je mladík Matt, o kterém ovšem platí přesně to samé - ani on nemá ponětí o prostředí, ve kterém se ocitli. Jeden rozdíl ale mezi oběma lidmi přeci jenom je - každého pronásledují jiné noční můry: Zatímco Kate naráží zejména na podivné monstrum, které vypadá jako člověk stažený z kůže (představte si nakažené psy z Resident Evilu), Matt musí čelit obyčejnějším, ale neméně děsivým protivníkům - například chirurgovi, který na něm chce provést operaci. Bez umrtvení, pochopitelně.
Velmi rychle se ovšem ukáže, že pobyt Kate a Matta v chátrajícím vězením není jedinou dějovou linií obsaženou v Dark Reprieve. Druhou je policejní vyšetřování několikanásobné, možná i masové vraždy. Policie má podezřelého, nadprůměrně inteligentní krasavici Raquel, která by - kdyby byla blond - se klidně mohla jmenovat Catherine Tramell III. Detektiv se z ní všemi silami snaží dostat přiznání nebo aspoň nějaké inkriminující prohlášení, stejně jako u její předchůdkyně z Basic Instinctu jde o snahu marnou. Nebo ne?
Základní problém filmu, se kterým jsem se potýkal celou dobu, je naprostá neexistence jakéhokoliv rámce: Víme, že jsou přinejmenším dvě dějové linie, známe jejich vnější projevy (vězení-bludiště s monstry, strašidelnými zvuky a dalšími horrorovými komponentami, a výslech ve věci vraždy), ale tím to končí. Nevíme, jaká je mezi oběma liniemi souvislost, pokud vůbec nějaká, nevíme ani nic o časové posloupnosti - klidně může jít o úplně nesouvisející děje v různých časech, nesouvisející děje ve stejném čase, Kate a Matt mohou být oběťmi Raquel, nebo může být Raquel náhodným svědkem, který se do toho celého zamotal, možná je i spousta jiných kombinací. Zorientování se ve filmu rozhodně nepomáhá množství flashbacků ani to, že nějaká - ale není jasné jaká - část událostí, které se ve vězení odehrávají, jsou jen halucinacemi. Ono to možná nezní tak špatně, dokonce by bylo možné brát to jako pozitivum, když se jednou vynoří film, který neservíruje nesvéprávnému divákovi všechno na stříbrném podnose. Bohužel ale ta zmatenost (nebo neurčitost, jestli chcete) je v tomto případě velká, že už skutečně škodí.
V tom jí zdatně pomáhá jedna zvláštnost: Dark Reprieve je doslova zahlcený nejrůznějšími flashbacky. Kate před něčím zoufale utíká, už ji to skoro dohání, když se najednou ukáže, že to bylo už před pár minutami nebo hodinami a Kate o tom jen vypráví Mattovi. Načež se ukáže, že i to vyprávění je flashback. Nebo to taky může být flash-forward, záblesk něčeho z budoucnosti. Do toho se ještě prolínají záběry z výslechu Raquel a ze scény nalezení těl (ovšem nečekejte, že byste obětem byť jen na okamžik viděli do obličeje a dostali tak trochu jasnější informaci, jestli ty mrtvoly v lese jsou Matt a Kate nebo někdo jiný). Kuriózní a nutno říct, že také zničující, je to, že řada těch flashbacků se buď překrývá (v jednom flashbacku Kate utíká před monstrem, druhý flashback pokračuje pět nebo deset sekund před koncem prvního flashbacku) nebo opakuje (scénu s mrtvolami uvidíte ve stejné podobě minimálně desetkrát). Myslím, že filmu neuškodím, když odhadnu celkovou délku opakovaných záběrů na pětinu délky celého filmu - s dodatkem, že při sledování mi to připadalo ještě mnohem víc, protože zobrazovaný děj je hodně pomalý a jednotvárný. Je to zvláštní, člověk by řekl, že film s tolika různými hrozivými protivníky přece nemůže působit jako pomalý, ale působí - dokonce i ty útoky jsou zdlouhavé!
Divák samozřejmě předpokládá, že nějaká souvislost mezi tím vším existuje - že Kate a Matt mají spolu něco společného a něco je spojuje i s Raquel a s mrtvolami v lese. Tradičním místem, kde se tohle odhalí, je závěr filmu, takže se celou dobu máte na co těšit - nebo čeho se děsit, protože vymyslet něco rozumného, co vysvětlí všechny nesourodé prvky, se zdá být nadlidským úkolem. Dark Reprieve v tomto ohledu nezklame a skutečně obsahuje rozuzlení, které dá všechno dohromady a které tu pochopitelně nebudu prozrazovat. Dokonce neváhám říci, že to rozuzlení je dobré a třebaže ho známe z literatury i z jiných filmů, je i vcelku nečekané. Potíž je v tom, že je ho "příliš málo příliš pozdě" - po tom strašně zdlouhavém průběhu filmu bych potřeboval něco silnějšího, aby to zaplašilo vyvolanou nechuť. Oceňuji ovšem, že Dark Reprieve vůbec nějakou pointu má - spousta filmů tohoto typu se na ni vykašlala úplně a divák v nich za své osmdesátiminutové utrpení nedostal vůbec nic.
Přesto ale nemůžu hodnotit Dark Reprieve lépe než třemi body - ta zmatenost a zdlouhavost, která dobrý závěr předchází, je strašně ubíjející, a neustále opakované flashbacky mě přiváděly k zuřivosti. Pokud by ale tvůrci filmu dostali na nějaký svůj projekt víc peněz, možná by stálo za to, je sledovat - myšlenka Dark Reprieve totiž byla dobrá, ke dnu ji poslalo zpracování, ne nějaké vnitřní chyby.
- (3/10)