Použití zrcadel v horrorech bylo už tolik, že vyloženě překvapí, když se přijde ještě
na nějaký další způsob, který tu nebyl. Posloužilo už dokonce jako zbraň dobra, kdy
jeho pomocí odeslala hlavní hrdinka Freddyho na věčnost. Ve většině případů ale
funguje jako brána do našeho světa a většinou ten, kdo se skrz ni chce přepravit,
rozhodně nemá dobré úmysly.
V Mirrors, novém filmu od Alexe Aji, mají zrcadla zvláštní schopnost zasahovat do
reality takovým způsobem, že "ten na druhé straně" to má poměrně lehké: kohokoliv v
dosahu zrcadla může zabít tak, že s pomocí odrazu oběti nebo někoho jiného provede,
podobně jako Freddy ve snu, příslušný "řez". Nedá se říct, že zabiják za zrcadlem
zabíjí náhodně, mrtvoly měly vždy nějakou souvislost s tím nedávno vyhořelým obchodním
domem a když bývalý polda Jack... teda Ben Carson nastoupí v obchodním domě jako nový
hlídač, divákovi nezbývá nic jiného, než očekávat jeho brzkou popravu. Má vrah za
zrcadlem ještě nějaké jiné úmysly, než jen ve vhodném okamžiku zasadit smrtelnou ránu
a dívat se zvráceným pohledem na krvácející oběť? Pokud čekáte zápornou odpověď
(vzhledem ke jménu režiséra), musím vás zklamat. Je za tím něco víc - napsat přesně co
to je do recenze by ale bylo hrubé nedopatření, protože tuhle informaci se má divák
dozvědět až v pozdější části filmu. Je to v podstatě taková odměna za prosezení první
části, kde nebudete vědět vůbec nic, ani tušit, co se to na obrazovce odehrává.
Jestli jste se o Mirrors dříve nezajímali, zřejmě netušíte, že jde o remake asijského
horroru. Jako předloha filmu posloužila korejská duchařina Into the Mirror, kde je
stejná zápletka, stejné prostředí, děj a pravděpodobně i rozuzlení. Originál jsem
zatím neviděl, takže tolik k vysvětlení toho "pravděpodobně" v předchozí větě. Potřeba
jej vidět před zhlédnutím Mirrors asi nebude tak silná, jako u ostatních asijských
horrorů, protože sám Aja několikrát zdůrazňoval, že nejde o remake - přeloženo, že
nejde o remake, který vykrádá film políčko po políčku. Takovýto přístup je velmi
chvályhodný, jak to ale dopadlo ve skutečnosti, to zjistím zřejmě až si pustím
korejský originál, nebo až si přečtu první komentář pod recenzí od někoho zasvěceného.
Ať je to tak či onak, na film do kina vyrazí podstatně víc lidí, kteří Into the Mirror
neviděli, tudíž mám paradoxně výhodu v tom film zrecenzovat takový, jaký je, bez
ohledu na materiál, který mohl vykrást a použít ve větší míře, než se dá unést. Takže
směle do toho.
Candyman, Candyman, Candyman... Candyman... K...
Bývalý policista Ben Carson nastupuje do nového zaměstnání jako hlídač v polorozpadlém
nákupním středisku, které je už několik let vyhořelé. Nač je tam potřeba hlídač, když
v budově nemá takřka nic, krom perfektně vyleštěných zrcadel, hodnotu, to je otázka,
jejíž položení je na pořadu dne, když ale dodám, že se film odehrává v New Yorku, už
to nějaký smysl dává - hlídač je tam asi především proto, aby vyhnal případné
bezdomovce zpátky na ulici (pořád je to něčí majetek, a jako takový má být chráněný, i
za cenu nějakého toho ublížení na zdraví). Ben přijímá práci hlavně proto, aby nějakou
měl, což by mu mělo zajistit brzký návrat zpět na policejní okrsek. Jeho cestu na dno,
potom co ve službě zastřelil člověka, ve filmu neuvidíme, ani se o ni ve flashbacku
lehce neotřeme. Jediné stopy tak jsou ty, že Ben, jako napravující se bývalý
alkoholik, žije (alespoň prozatím) odloučen od své rodiny v bytě své sestry. Už na
první obchůzce mu přijde krajně podezřelý stav zrcadel. Žádné čmouhy ani rýhy - jen
sem tam otisk ruky, který, jak se zakrátko zjistí, je jakousi vstupenkou do světa
zrcadlových iluzí. A ty velmi brzy získají reálné (krvavé) obrysy.
Ze začátku působí Mirrors jako zajímavý film a co se děje na plátně, je dokonce
napínavé. Ben dělá v ruinách obchodního centra obchůzky, při nichž chodí ve tmě pouze
s baterkou. V budově se začíná něco dít, nebo přesněji - v zrcadlech se jakoby probudí
život a "ten za zrcadlem" začne Benovi ukazovat, co všechno dokáže: od otevírání
dveří, přes řezavé praskání skla až po strašidelné situace s polomrtvými ohořelými
oběťmi nedávného požáru. Scéna s hledáním jedné z nich pomocí zrcadla je působivě
mrazivá, a je jen škoda, že podobných scén ve filmu není mnoho. Když se Ben vrací do
bytu, zjišťuje, že podivné odrazy v zrcadle nejsou soustředěny pouze ve vyhořelém
obchodě. V tu chvíli začíná pro Bena vyšetřování na vlastní pěst, protože on už
je v tom zapletený a hru musí dohrát až do konce. Pátrání zahrnuje hledání stop
v novinových článcích, zjišťování, co se stalo s předchozím hlídačem. A minimálně
stejnou část úsilí musí věnovat ochraně své rodiny - stačilo by se zbavit v domě všech
zrcadel, ale tak jednoduché to zase není.
Námět není nijak původní, z odrazů, zrcadel i lesknoucích se přileb vylézala už Sadako
v knižním zpracování Ringu. Co z Mirrors dělá zábavnou podívanou, není ani tak nápad se
zrcadly, jako spíš sledování Bena, jak si v této opravdu zapeklité situaci počíná.
Postava, kterou hraje Kiefer Sutherland mi přišla natolik zajímavě komplikovaná (či
komplikovaně zajímavá?), že jí zkrátka nešlo nedržet palce. Někdo jiný by v budově
pobyl jen do chvíle, kdy by se v zrcadle poprvé pohnuly dveře, pak by vzal okamžitě
nohy na ramena. Kiefer, na druhou stranu, vyrazi bez rozmýšlení s baterkou do temného
sklepa. A právě díky nebojácnosti se mu naskytne šance zachránit svou rodinu - sadista
za zrcadlem (nebo sadistka?) ale nemá moc trpělivosti, Ben tak nemá moc času na
záchranu všech. Vzhledem k tomu, že pro vraždy tu musí nastat nějaké podmínky (neumírá
každý, kdo má doma zrcadlo), ve filmu je smrtí pouze minimum. Ta s utrženou spodní
čelistí je ale fantastická - není na ní moc poznat, že jde o pouhý filmařský trik. Pro
diváky slabších povah může fungovat jako vrchol filmu, a pro některé v kinosále, kde
jsem byl já, tak fungoval. Po deseti minutách se pár lidí vytratilo uličkou směrem
ven, pravděpodobně na záchod, a už se nevrátilo. Film by se bez téhle scény klidně
obešel - ale co byste pak vyprávěli, když by se vás někdo na Mirrors zeptal? Že měl
film kvalitní příběh? Atmosféru? Že v něm vraždila nadpřirozená zrcadla? No, to
poslední už by obstálo, ale pořád to bledne ve srovnání s pořádně krvavou scénou ve
vaně, kde někomu upadne čelist.
Mirrors na začátku není nijak dobře napsaný. Sledovat jednu postavu, jak patnáct až
dvacet minut odolává nástrahám strašidelného obchoďáku, není moc velká zábava. Nevíme,
proč to dělá, kvůli absenci dialogů nevíme co si o tom myslí a do dalších minut
zbývající stopáže nejsou nijak dobré vyhlídky na zlepšení, protože tu chybí jakýkoliv
náznak, že se děj bude ubírat jiným směrem. Teprve až Ben přijde domů a uvidí svůj
odraz v zrcadle, začne to být, mnohem, zábavnější. Ben, jako bývalý policista, má
hledání osob už v malíčku, a i když mu to chvíli potrvá, nakonec jeho/ji/to najde. Děj
směřuje k akčnímu, a imho skvělému, konci, který je strašidelný a dobře udělaný
(stejně dobře je provedená závěrečná scéna).
Zrcadla mají několik chyb, kterých mi bylo vzhledem ke skvělému (ale nepůvodnímu)
námětu poměrně líto. Předem, film mohl být mnohem temnější. Náladou je to něco mezi
mainstreamovým horrorem a filmem pro amerického diváka. Scény smrtí jsou dost slušné,
větší účinek by ale měly, kdyby film neobsahoval zbytečné scény, které filmu ubírají
na horrorovém vyznění (např. většina scén s Benovou rodinou, denní záběry). Někdy ke
konci se v několika momentech prohodí v dialozích polopatické vysvětlivky, aby to, co
se na plátně právě odehrává, pochopil i ten nejhloupější američan v sále. Klasické
berličky v dialozích jako "jsem tvoje sestra" přejdu téměř bez povšimnutí, když ale
postavy vysvětlují divákům to, co je i těm průměrně bystrým jedincům naprosto jasné,
stane se to, že z filmu, kam mě vtáhla atmosferická první půlka, se opět vrátím zpět
do kinosálu, jen abych zjistil, že už mi došel popcorn. Stojí Mirrors za návštěvu
kina? Určitě. Navíc, s přeskromnou nabídkou, která panuje v českých kinech už řadu
let, se nemusíte moc dlouho rozmýšlet.
