Možná jste se děsili, co se mi to v poslední době stalo, že i na opravdu špatných filmech dokážu najít něco dobrého. Tak vás můžu uklidnit, po včerejšku už jsem zase zpátky v normálu - na Dead Life, který jsem si včera neprozřetelně pustil, totiž nic dobrého není. Co víc - není na něm ani nic průměrného. Úplně všechno, z čeho se Dead Life skládá, je v lepším případě jen špatné; drtivou většinu času je to tak neskutečně otřesně příšerné, až se mi z toho protáčí panenky. Ve srovnání s Carnage Road, dosud nejhorším filmem, který jsem měl tu čest vidět, je znát citelný posun - Dead Life je o tolik horší než Carnage Road, o kolik je Carnage Road horší než cokoliv jiného. Neuvěřitelné.
Základní problém, na který jsem při rozmýšlení této recenze narážel, je - co vlastně o Dead Life říct? Nominálně to je zombie film, odehrávající se podle zaběhaného schématu "hrdina vede normální život" - "skoro všichni ostatní se promění zombie" - "hrdina bojuje se zombiemi" - "hrdina odjíždí do dálky". Jenže je tu drobný háček - v Dead Life se za celou hodinu a půl vůbec nic nestane: Určitě jste už někdy viděli film, kde je někde uprostřed cítit, že scénáristovi i režisérovi došla fantazie a on teď nějak neví, kam dál - takže začne všelijak zdržovat a natahovat, až se najednou něco zlomí, nudná scéna skončí a film zase jakž takž pokračuje. Tak u Dead Life jsem tenhle pocit zažil už v prvních sekundách filmu (!) a za celou dobu jsem se ho nezbavil (!!). Jako kdyby se celý scénář skládal z jediné věty: "Max a jeho přátelé zjišťují, že jsou jedinými živými lidmi ve městečku plném zombies." A když děj dospěl až sem (což jistě uznáte, že zas tak dlouho nezabere), stál najednou režisér před zapeklitou otázkou "a co teď?". Takže začal natahovat. Poslal Maxe koupit do místní varianty OBI nějaké lepící pásky nebo co, a ještě to natáhl o nesmyslný, nezajímavý a s filmem nijak nesouvisející telefonát prodavače s manželkou. Nahodil nějaký útok zombie na lidi, o kterých nevíme (a ani se nedozvíme), kdo jsou, co ve filmu dělají a proč by nás to sakra mělo vůbec zajímat. Hrdinové pak někam odjedou, víceméně bezdůvodně, prostě jen tak, aby se film zase trochu natáhl. A tak dále celou dobu.
No nic, o ději se opravdu moc říct nedá, přejděme na technickou stránku. Řeknu to rovnou: Něco takového jsem ještě neviděl! Skoro bych byl v pokušení říct, že se film nenahrával na kameru, ale na mobilní telefon (jeden z těch slabších kousků), který držel v ruce drogový závislák uprostřed absťáku - tak moc špatné je rozlišení a tak moc se to klepe. Jediný důvod, proč to neřeknu, je obrovské množství šumu, které natočený materiál obsahuje - něco takového opravdu nemohlo vzniknout použitím digitální technologie, protože té by takové množství šumu strašně vadilo (nedalo by se to pořádně zkomprimovat, takže by to ten mobil nestíhal ukládat). Předpokládám, že kameraman někde vyhrabal kameru po pradědečkovi, prohrabal pár letitých skládek až pod návaly bahna našel nevyexponovaný film pochybné značky, a než tohle všechno použil, tak si šlehl pořádnou dávku. Výsledkem je něco, co dobře známe z osmdesátých let z VHS s dvacátou generací jednohlase dabované italské klasiky, i když ne tak kvalitní.
Obrazu zcela odpovídá i zvuk. Počítám, že ten byl na mobil nahráván zcela určitě. Akorát nechápu, proč bylo nutné ten mobil napřed balit do alobalu a proč se proboha autoři natolik báli odposlechů, že v průběhu natáčení tak masivně používali generátory šumu. Pravda, výsledek je v principu lepší než u dosavadního rekordmana Supercroca - hlasitost aspoň drží relativně konstatní úroveň. Ne že by to srozumitelnosti kdovíjak pomáhalo - ono už je celkem jedno, jestli ji znemožňují tři faktory (špatný záznam, mnoho šumu, špatný mix) nebo jen dva. Kapitolou samou pro sebe je i "hudba", a to to slovo prosím berte hodně volně (zhruba v tom smyslu, že melodie ve zvoncích je, technicky vzato, taky hudba) - zní to jako když někdo za řevu elektrické kytary rozbíjí nádobí a do toho mu chroptí umírající spolubydlící.
Zombie jsem si nechal na konec a asi už tušíte, že to nebylo proto, abych "tím nejlepším nakonec" špatný dojem trochu spravil. Možná by bylo lepší o zombiích radši nemluvit, ale když už jsem je nakousl... No, nepatří k tomu nejlepšímu, co můžete vidět. Procházel jsem si teď seznam recenzí, jestli bych nenašel nějaký vhodný příklad pro srovnání, ale všechny ty šunty, co tu máme, selhaly. Takže to zkusím jinak. Jak by se daly zombie z Dead Life vytvořit? To si zajdete do obchodu a koupíte jednu kompletní sadu temper a asi tak deset samostatných tub bílé. Červenou dáte stranou, tu budete potřebovat na krev, a zbytek smícháte na paletě v jednu tlustou vrstvu. Do hmoty, která tak vznikne si postupně každá "zombie" otiskne obličej. Co na něm ulpí, to prohlásíte za zombie masku; exponovanějším jedincům případně můžete (můžete - nikoliv musíte!) podbarvit oční důlky černou. Zombíky pak necháte natáhnout ruce i prsty a vyšlete je, ať se jdou projít. A je to, hejno zombies je na světě. Jednoduché, ne?
Málem bych zapoměl na herce, a kdybyste je viděli taky, tak se mi ani nebudete divit - vzpomínkový optimismus způsobuje, že člověk na to špatné rychle zapomíná, a v tomto případě měl skutečně co dělat. Pokud mohu soudit, režisér Schotten prostě zašel na svoji místní obdobu Hlavního nádraží a prvních deset bezdomovců, kteří na výzvu "kdo zahraje v mém filmu, ten dostane zadarmo pivo" zareagovali, angažoval. Dokonce se ani neobtěžoval s nějakými kostýmy. Ostatně, proč taky, když se neobtěžoval ani s důležitějšími věcmi jako je herecký projev nebo dialogy.
Nejhorší je, že narozdíl od mnoha jiných špatných filmů tohle není ani zábavný špatný film. Tohle je prostě, a promiňte mi ten výraz, naprostá sračka, u které neexistuje absolutně žádný důvod pro to, aby se na ni člověk chtěl podívat. Její shlédnutí bych nepřál ani tomu nejhoršímu nepříteli, a upřímně nechápu, kde se v návštěvnících IMDB vzalo tak nekritické nadšení, že filmu dali průměrně 2.6 bodu, skoro o čtvrtinu víc, než dostal Alone in the Dark. Uwe, vrať se, vše je odpuštěno! Máme rádi tvoje filmy!
- (1/10)