Člověk si často myslí, že již viděl a zná vše, ale vždy v tomto okamžiku mi život ukáže, že jsem vlastně ještě na začátku. Podobně je tomu v oblasti filmového horrorového umění. Jak známo, můj oblíbený žánr explotation, se vrací již několik let úspěšně na plátna kin a obrazovky domácích TV a monitorů. O to smutnější mi připadalo, že v rámci původních, kultovních a průkopnických filmů jsem v této oblasti tak nějak prozkoumal a viděl vše. Jak jsem se však neuvěřitelně mýlil!
U nás zřejmě opravdu neznámý kultovní explotation, který je ve světě považován sice s odstupem, ale rovněž respektem za kult explotation filmů vůbec, mne zasáhl jako blesk z čistého nebe a já musel přehodnotit všechny pomyslné hodnoty, žebříčky a směry, které jsem v tomto ohledu zatím viděl a znal...
THRILLER EN GRYM FILM, švédský přelomový, bizardní, brutální a neuvěřitelně smutný film, který se sice nedá považovat za horror, ale jako ryze čistý exploitation a v podstatě i základní kámen tohoto okrajového horrorového směru. Stejně jako základní kámen neoficiálního směru „rape and revenge“ a dokonce základní kámen čistě akčního filmu. To, že se jedná o oblíbený film Quentina Tarantina mne nijak nezajímá, ale tentokrát mu musím dát šílencovi za pravdu, že tohle je, ať chceme nebo ne, kult kultů v mnoha ujetých filmových oblastech.
Něco k ději. Film v podstatě do své více jak poloviny vykresluje osudy dívky, která měla v životě od malička neuvěřitelnou smůlu. Bohužel to byla smůla na chlapy-hovada, takže již na začátku filmu sledujeme její znásilnění bezdomovcem, který je posléze lapen a odveden policií. Z takového traumatu se těžko dítě samozřejmě dostane, takže tento zážitek vede k tomu, že přestane mluvit. Dívka bydlí na vesnici se svými rodiči, hodnými staršími lidmi. Žije zde v klidu a pokoji, rodiče věnují veškeré finance na terapeuta a doufají, že dcerka jednou začne zase mluvit. Vyroste z ní krásná, křehká dívenka s dětským obličejem. I když nemluví, žije v lásce a pokoji se svými rodiči a domácími zvířaty.
Jednoho dne zmešká autobus, kterým jezdí na terapie a zastaví jí ve sportovním autě sympatický muž. Frigga (jméno hrdinky filmu) se rozhodne nastoupit. Muž jí odveze do restaurace, chová se velmi galantně, pozve ji na oběd, napijí se dobrého vína. Posléze Frigga písemně Tonymu sdělí, že je němá. Krásná večeře skončí v Tonyho vile, kde ji několik dní drží pod velkými dávkami drog, zejména pak heroinu. Když se Frigga probere z několikadenního spánku, Tony jí chladně vysvětlí, že je aktuálně již závislá na heroinu. Že si musí dát denně 2 dávky aby byla v pohodě a pokud by toto neučinila do 48 hodin, zemře v hrozných abstinenčních příznacích (hned zde uvádím, že tato skutečnost je nesmysl a nemohla by se nikdy stát – smrtelná závislost na heroinu ani jiné droze neexistuje, něco o tom vím, takže tady nám film předkládá naprostou „fikci“. Ale věřme mu to a přizpůsobme se, dejme tomu, že by tomu tak bylo.).
Dále jí vysvětlí, že teď patří jemu a bude pro něj, ale i pro sebe, vydělávat peníze prostitucí. Ukáže jí její pokoj, kde bude mít „zázemí“ a místo pro „práci“. Frigga je z toho samozřejmě v šoku a nedokáže nejdřív vůbec pochopit, co se s ní děje. Takže proběhne nějaké to mlácení od Tonyho, dva neúspěšné pokusy o útěk, které končí tím, že jí Tony skalpelem probodne oko. Od té chvíle je zlomena, nosí černou pásku přes oko a začíná si zvykat na práci prostitutky. Její život spočívá jen ve dvou dávkách heroinu denně, někdy v třetí „za odměnu“ od Tonyho navíc, vydělávání peněz a podvolování se nechutným praktikám několika úchyláků, kteří ji pravidelně navštěvují. A tady přichází pro diváka, který sleduje nesestříhanou verzi, již několikátý šok. Herečka Christina Lindberg se předvádí v různých pózách a její nahoty si divák užije dost, čeho si ale také užije, jsou detailní pornografické záběry na pohlavní styk, který se svými zákazníky provádí. A tím myslím hardcore porno!! Jako jednu scénu za vše vyberu například anální sex s ejakulací na anální otvor – v přímém detailu. Divák také sleduje první penetraci (tedy druhou, když počítáme i tu v dětství od bezdomovce) a to jak v přímém detailním záběru, tak v záběrech na obličej nebohé Friggy a její slzy a utrpení. Tohle přiznám mne mírně zaskočilo a bylo to pro mne jako rána kladivem, veškerá znásilnění a sexuální zneužívání ve filmech, která jsem do té doby viděl, byla proti tomuto jen dětskou hrou... Opravdu šílený pocit a dojem. K tomuto se však ještě později vrátím.
Frigga, protože je závislá na Tonyho dávkách heroinu, může v určité dny vyjít později ven do města. Nedá jí to a rozjede se ke svým rodičům domů. Zde zrovna vidí, jak v rámci pohřbu vynášejí dvě rakve z domu, zaslechne něco o sebevraždě obou z nich. Vzpomíná na to, že ji Tony násilím donutil podepsat dopis, kde píše, že své rodiče nenávidí a odchází od nich. Vrací se do Tonyho vily, prohledává co se dá a naráží na dopis od matky a otce, kde oba rodiče prosí, ať se vrátí, že jí milují nade všechno, že pro ni udělali maximum a že byla celý jejich život. Zde v tomto momentu, kdy ve snovém halucinogenním výjevu vidíme ubrečenou matku prosící Friggu o odpuštění a že bez ní nemohou s tátou žít ... zde jsem šel totálně do kolen. Toto byl jeden z nejsilnějších momentů jaký jsem kdy ve filmech viděl, možná zcela nejsmutnější, slzy se mi draly do očí a nenávist k Tonymu, tomu odpornému slizkému hajzlovi, ve mne narostla do výšin nevídaných. Smutek, bolest, neštěstí a hlavně KRUTOST. Tady jsem pochopil, proč se film jmenuje „cruel“ a opravdu jsem uznal, že už tak zdeptaný událostmi předcházejícími, jsem zdeptán krutostí naprosto přirozenou a o to intenzivnější.
Myslím, že toto je zásadní chvíle, kdy se Frigga rozhodne pro pomstu. Začne jednat a na rok výroby tohoto filmu je až neskutečné a fascinující, kolik pozdějších klišé film zavádí. Začne šoustat ostošest, šetří si peníze do kasičky, aby měla dostatek peněz na heroin v době pomsty (po pomstě plánuje jít na léčení), šetří si také „třetí dávky za odměnu“ od Tonyho, učí se jezdit autem, učí se jezdit sportovním autem, učí se ve škole bojová umění, učí se od vojáků zabijácké techniky, učí se střílet ze všech možných zbraní ... Vše se blíží k akčnímu závěru, kdy logicky zmasakruje nejen Tonyho (opravdu neuvěřitelně originálním způsobem), ale v podstatě vše, co jí přijde pod ruku, před pistol či uřezanou dvouhlavňovou brokovnici. Celá v černém, bez náznaku jakékoliv mimiky, bez jediného hlásku, s černou páskou přes oko v ukradeném policejním autě ozbrojená od hlavy k patě střelnými zbraněmi se vydává na cestu pomsty a divák se tetelí štěstím a zadostiučiněním nad tou veškerou krutostí a to, že zemře i několik nevinných lidí je mu jedno, stejně jako Frizze ...
Nyní něco k ztvárnění filmu. Technicky je film dobře ztvárněn, nemusíte čekat žádné amatérismy ve stylu „I Spit on Your Grave“ nebo „Last House on the Left“. Technicky filmově, co se týče kamery, hereckých výkonů a scénáře, je film naprosto perfektní a už tím přesahuje zmíněné kulty. Dále je ale třeba upozornit, že je celý jako by „zabalen do mlhy“, jako by šlo o zlý sen, halucinogenní špatný výlet. Jde to těžko popsat, ale napomáhá tomu také hodně pomalý a hutný děj filmu, hutná atmosféra a tíživost celého filmu. Dále pak akční scény, které jsou téměř všechny zpomaleny na minimum. Tohle může někomu vadit, někoho překvapit a někoho zaujmout. Mě osobně to nijak nevadilo. Tady totiž nejde o formu, ale o obsah. Bylo mi jedno, jak rychle a v jakých záběrech Frigga své mučitele zabije, ale hlavně, že to udělá a že to přežije. Takže jak jsem již naznačil, výtvarné ztvárnění filmu, je VELMI netradiční a zvláštní.
A nyní na závěr něco ke kontroverzi celého filmu. Herečka Christina Lindberg byla ve své době nádherná holka, o tom žádná, Před natočením filmu fotila hanbaté fotografie do pánských časopisů a pařila jako go go tanečnice ve švédských klubech. Nikdy se ale nevrhla do tvrdého porna. Když sledujete film který obsahuje porno scény, jasně vidíte, že jsou do filmu přidané a mají obrazově špatnou kvalitu. Jsou to detailní záběry na styk, kde nikdy Christina není vidět. Režisér Vibenius údajně přidal tyto scény do filmu tajně bez jejího vědomí a to proto, že se chtěl přiblížit co nejvíce realitě a reálnému syrovému ztvárnění filmu (což podle mne opravdu zabralo). V podstatě podobně jako Deodato použil pro Cannibal Holocaust vraždění skutečných zvířat a Loyd Kaufman (TROMA...) později řekl, že „to byl výborný nápad, protože když divák sleduje zavraždění živého zvířete a potom reálně vypadající zavraždění člověka, něco v mozku a psychice je nastaveno na to, že se jedná o skutečnou realitu a divák tak vnímá tyto scény intenzivněji...“ Zde se podle mého názoru jedná o naprosto stejný efekt...
Film byl ve Švédsku téměř okamžitě zakázán a celá země na něj prý dodnes není vůbec hrdá. V zahraničí sklidil rozporuplné reakce, ale dlouhým střihům, banned, zákazům, ratingu a cenorům se desítky let neubránil. Dnes však v zahraničí existují verze jak „s“, tak „bez“ (porno scén...) a divák si může vybrat. Diváci se dělí na dva tábory, jedni tento efekt uznávají, druzí považují za naprosto zbytečný. Já se řadím mezi ty první. Nesestříhaná verze by měla mít asi 107 minut. Kratší verze si nepouštějte, nestojí to podle mne za to. Ještě jedna zajímavost, podobně jako jsou fankluby, které dodnes věří (chtějí věřit), že v Cannibal Holocaust umírali skuteční lidé, existují příznivci Christiny Lindberg, kteří věří, že v „P“ scénách se předvádí skutečně ona (asi tisíckrát za život to musela v rozhovorech popřít).
Ke konci jen zmíním, že pro mne osobně se jedná o naprostou špičku explotation směru 70. let, kultovní film, který ač velmi strádá nízkým rozpočtem, neuvěřitelným způsobem působí na diváka a jeho emoce. Jedná se o jeden z nejpůsobivějších filmů tohoto druhu a navíc zakladatele mnoha scén, klišé, technik, obleků atd., které se v akčních filmech o pomstě objevují dodnes. Krásné na tom je, že šílenec Bo Arne Vibenius neměl v roce 1974 z čeho čerpat a nemohl ani nic kopírovat a vykrádat. A tím se stal v podstatě průkopníkem, ale i provokatérem a nepochopeným šílencem ...
Díky Arne ...
