Jestli se vám už stýskalo po lidožravých krokodýlech tak, jako mě, rok 2007 vám určitě dlouhý půst vynahradil - vzniklo v něm nejméně 6 filmů s těmito nebezpečnými plazy. Čtyři z nich už byly na Studně zrecenzovány (Primeval, Supercroc, Lake Placid 2 a Black Water), pojďme tedy na pátý - australský Rogue od režiséra Grega McLeana, který předtím příjemně překvapil s exploitation Wolf Creek. Jak je na tom ve srovnání s Black Water, který byl tentýž rok také natočen v Austrálii, také se odehrává v jejím Severním teritoriu a také v něm vystupuje krokodýl mořský?
Tolik vlastností, které spojují oba zmíněné filmy, svádí k srovnávání a k úvahám, kdo od koho opisoval. V tomto konkrétním případě by ale šlo o marnou snahu - až na zmíněné nacionále spolu Black Water a Rogue nemají společného vůbec nic, od samého začátku šel každý jinou cestou: Zatímco tvůrci Black Wateru si vzali za vzor reálný Open Water a pokusili se (podle mě úspěšně) natočit realistický film postavený na atmosféře a napětí, Rogue se "drží svého kopyta", nesnaží se vymyslet něco nového, jde prostě "jen" o další tradiční Nature Amok, jak je máme rádi - se zvířetem fantastických rozměrů i jiných vlastností, "překvapivými" útoky a samozřejmě dostatkem lidských obětí k sežrání.
Asi desítka turistů nasedá na výletní loď průvodkyně Kate a vyráží na romantickou výpravu po skalních soutěskách Severního teritoria. Po značné době, vyplněné seznamováním s jednotlivými účastníky, loď konečně dopluje do nebezpečné oblasti. Následuje bleskurychlý útok krokodýla a celá parta se schází na malém ostrůvku uprostřed laguny. Konečně se začíná něco dít, ostrůvek je nízký a krokodýl by na něj jistě dokázal snadno vylézt. Opevnit se nemá moc smysl, zvlášť když nikdo nemá zbraně. Navíc se rychle ukáže, že příliv zasahuje až tam a na jeho vrcholu se celý ostrůvek ocitne pod vodou. Odjet pryč na lodi možné nebude, protože tu nechal krokodýl plnou vody a tak poničenou, že by se na ní nedalo odjet, ani kdyby se nějakým zázrakem podařilo ji vyprázdnit. Turisté se zkrátka ocitají ve velmi podobné situaci jako trojice trosečníků z Black Water.
Jak už jsem ale říkal, Rogue je postavený úplně jinak. Nejde o hledání východiska, nejde konec konců ani o napětí, jde o to, aby krokodýl měl vždycky příležitost na někoho vyskočit a sežrat ho. A jednotlivé postavy krokodýlkovi pomáhají, co jim síly stačí - lezou do vody, procházejí se osamoceně po břehu ostrůvku, vymýšlejí nemožné plány na záchranu a vůbec se chovají jako idioti, jak si to žánr žádá. Po prvním sežraném následují rychle další a je celkem jasné, že to celé skončí v krokodýlím doupěti férovým soubojem jednoho na jednoho mezi hrdinou Petem a žravou obludou. Originalita ani překvapení určitě nejsou silnou devizou tohoto filmu.
Jedno překvapení se však přeci jen koná: Ačkoliv si režisér obstaral dostatečnou zásobu krokodýlí postavy, zřejmě kvůli rozpočtu nakonec ušil na diváka tak trochu boudu a počet sežrání minimalizoval, co to jenom šlo: Jestli jsme u jiných filmů tohoto druhu zvyklí na to, že přežije jenom hlavní hrdina a samozřejmě hrdinka, která se mu vrhne kolem krku, v Rogueovi to tak docela neplatí. Nemohu říct, že by to bylo ku prospěchu věci - když už se dívám na akční horror s nadpřirozeným krokodýlem, tak chci vidět hodně sežraných, ze kterých budou pod náporem krokodýlí dravosti cucky lítat. Určitě nechci vidět, jak se všichni dostanou do bezpečí a skoro celá krokodýlí akce se smrskne jen na ten závěrečný souboj. Pro tohle jsme linku nezatěžovali, soudruzi! Možná mě mohla varovat ta slabá "představovací" půlhodina, ale člověk pořád tak nějak doufá, že se to zlepší...
Krokodýl je veliký a impozantní, ale vypadá hodně uměle, asi jako by byl z plastu. Také jeho pohyb dokazuje, že počítačovou animaci musí člověk umět. Je smutné, že skoro všichni supermoderní (2007) krokodýlové vypadají mnohem hůř než jejich "pradědeček", hrdina slavného Alligatora - doslova tragédií pak je, že dokonce i dost mizerní krokodýlové z NU Imagovské série Crocodile (2000) a Crocodile 2 (2001) jsou lepší než to, co dokáží filmaři vyplodit s dnešní nejmodernější technikou. Black Water se s tím ještě popasoval docela dobře, když nechal krokodýla co možná nejvíc mimo obraz, schovaného někde pod hladinou, Rogue si to ovšem "vyžral" kompletně. Ach jo.
Není ovšem všechno úplně špatné. Herci jsou vesměs zkušení matadoři, některé už ostatně známe z dalších australských horrorů, kde podali slušné výkony. Ani v Rogueovi nezaváhali, jen tam nemají moc co předvádět, protože jim to scénář nedovoluje. Pěkná je také poslední třetina filmu s finálním soubojem muže proti muži (krokodýlovi), i když vás možná v průběhu jejího sledování přepadne nostalgie po relativně (vzhledem k tomu, co předvádí Rogue) realistických bitkách z ninja filmů. Ale jako nenáročná zábava to funguje docela slušně.
Nedá se nic dělat, musí to ven: Rogue mě zklamal. Měl velké ambice a i reakce publika byla, soudě podle reakcí na webu, docela slušná, ale mě neoslovil - nepotřebuji mít každý den napínák nervů, rád se podívám na obyčejnou "požíračku", ale to by ji Rogue musel nabídnout. Nestalo se. Rogue tak zůstal někde mezi - není ani napínavý jako Black Water, ani zábavný jako Alligator. Ani špatný jako Lake Placid 2, naštěstí. Každopádně ho odkládám do šuplíku "jsem rád, že jsem to viděl, ale podruhé už nemusím". Vám doporučuju vykašlat se na něj úplně a vrátit se radši k Alligatorovi nebo jeho mladšímu bratříčku Lake Placid.
P.S. Pokud byste se náhodou dostali do situace, kdy budete muset čelit krokodýlovi: Z dobrých zdrojů jsem se dozvěděl, že je hloupost snažit se mu vrazit do tlamy klacek a udržet mu tím tlamu otevřenou - ve stisku má takový krokodýl obrovskou sílu. Cesta k výhře je přesně opačná - držet mu tlamu zavřenou: svaly, které řídí otvírání tlamy, totiž mají krokodýli nesrovnatelně slabší. Pamatujte si to, třeba vám tato informace jednoho dne zachrání život...
- (5/10)
