Jako nadšenec do horrorů musím uznat, že nemám příliš rád „slashery“. Ten žánr mi přijde dosti jednoduchý a neustále obehrávaná klišé umořila kdysi i mne, člověka, který na obehraná klišé spíše dá, než aby je zatracoval … Každopádně i mezi „slashery“ se najdou pro mne výborné kousky, a několik naprosto výjimečných.
„Alone in the Dark“ je jedním z nich. Neznámý slasher, který nikdo nemá, nikdo ho neviděl, nikdo o něm neví, na vhskách se nevyskytoval, v půjčovnách také ne a žádný jeho remake se nechystá. Pokud ale někde narazíte na recenzi tohoto filmu, vždy se setkáte pouze s chválou. Čím to, že tak dobrý, nebo přinejmenším zajímavý horror úplně zapadl někde v propadlišti dějin, si nedokážu vůbec vysvětlit.
Každopádně nejdříve k názvu. Název nemá za prvé nic společného ani s videohrou (nebo spíše sérií videoher) na PC a videoherních konzolích a následně tak nemá ani nic společného s kravinou, která vznikla nedávno v roce 2005 jako zfilmovaná verze této videohry. To je film, který s tímto nemá vůbec nic společného. Vznikl dávno před mnoha lety, chvíli po vzniku kultů jako byl první „Halloween“, „Friday 13th“, „The Burning“ nebo „The Prowler“, v roce 1982.
Děj filmu se odehrává v malém americkém městě, kam přijede mladý psychiatr se svojí rodinou. Přistěhuje se sem za prací, protože zde začíná pracovat v místní psychiatrické klinice. Ředitelem kliniky je Donald Pleasence! Řekl bych, že si v tomto filmu zahrál takové větší cameo nebo vystupuje tak říkajíc jako „guest star“. Na klinice je všechno divné a to přirozeně jak pacienti, tak i personál a samotný ředitel. Prostě blázinec se vším všudy. Na jednom pokoji jsou čtyři blázni, kteří jsou velice specifičtí, mají svoje konkrétní specifické schizofrenické poruchy a poruchy osobnosti, bludy, přesvědčení a obsese. A navíc se o nich šušká, že jsou potenciálně nebezpeční. Jediný, kdo to s nimi opravdu umí a umí je zpacifikovat při jejich záchvatech vzteku a agrese, je ředitel…
Klinika se může pochlubit novým bezpečnostním systémem, který tak ulehčuje personálu práci, protože v noci v případě pokusu o únik se sepne poplašné zařízení, které zpustí alarm a uzavře okamžitě všechny východy, okna atd.
Co se však ale nestane, instalatéři tohoto převratného zařízení jaksi zapomněli na možnost výpadku elektrické energie, která pokud nastane, vyřadí bezpečnostní zařízení z činnosti. A jako naschvál několik dnů po nástupu mladého lékaře do zaměstnání, vypadne v noci elektřina v celém městě, které se zahalí do všudypřítomné temnoty a ticha. Podle zpráv elektřina naskočí nejméně za den. Je zrovna noc. Čtyři totálně vyšinutí, naprosto nevyzpytatelní, podivínští blázni s všemožnými bludy o světě a o tom, jak by to mělo všechno správně v životě klapat a fungovat, zabíjí jediného hlídače a vyrážejí do nic netušícího města „dělat pořádek“… Jak nádherné to podmínky pro fantastický horror!
Každý z bláznů je jiný. Jeden je „kazatel“, druhý je tupý obrovitý tlusťoch, který si je schopen chvíli hrát v opuštěném domě s malou holčičkou a po pár hodinách zardousit mladou dívku, která ji má hlídat, jeden z nich nikdy neukazuje svoji tvář atd. Ve filmu je excelentní scéna, kdy si to partička namíří do jednoho obchodu s nářadím a zbraněmi a ten z bláznů, který v léčebně jen tiše vždy stál s hlavou u zdi, aby mu nebyl vidět obličej, si nasadí hokejistickou masku (!!!!) a zmizí v temnotě neznámo kam …
Film postupně graduje v domě mladého lékaře, který všemi možnými silami chrání svoji rodinu a sebe před útoky „rozjetých“ bláznů. Na pomoc přijíždí samozřejmě i ředitel kliniky. Zde film mírně připomíná „Straw Dogs“, ale tyhle dva filmy bych neporovnával.
Čím je film ale naprosto fantastický a perfektní, je celý ten nápad se čtyřmi maniaky!! Jednak je úžasné sledovat jejich odlišné vlastnosti a úlety v jejich psychice. Každý je jiný, každý má svá specifika, každý je jinak nebezpečný. Zatímco tupý tlusťoch například slouží většinou jako brutální vraždící síla, „kazatel“ je vůdce a „pan bojácný“ se tak přirozeně zaplete do společnosti, že jím může být nakonec každý, každý je podezřelý. Trochu vtipné je, jak tihle gauneři umí držet pospolu a vzájemně si pomáhat a vycházet vstříc. Ve filmu je zvýšením počtu maniaků vyřešen přirozeně i tolik neoblíbený problém řady horrorů, tzv. „teleportace vraha“, protože nikdy nevíte, kde všichni čtyři zrovna stojí a kde a jak zaútočí.
Film je proto opravdu dost napínavý a čím dál více vyhrocený, má perfektní nápady, perfektní vtip atd. A je to jeden z mála horrorů, který ačkoliv v oblasti gore scén diváka vyloženě šetří, nic mu to na kvalitě neubírá. Prostě ten film „má koule“ a to i bez výrazných gore scén (ale vražd si užijete dost, je to tak na úrovni Halloweenů nebo Friday 13th).
Navíc tohle je film, který je perfektně a bezchybně zahraný!! Hrají v něm samí dobří a zkušení herci, ne banda mladých idiotů, snažící se o něco před kamerou.
Na závěr mohu jen napsat – doporučuji!! Doporučuji zejména nadšencům do „slasherů“, tohle je totiž mezi nimi vyloženě skvost!!
