Vzhledem k tomu, že se na studně objevují občas recenze na vyloženě okrajové odnože horroru, (příkladem může být např. Deliverance nebo Ninja Scroll), rozhodl jsem se napsat recenzi na naprosto kultovní klasiku, která právě počátkem 70. let spolu s Deliverance učinila nový krok a začala definovat nové odnože filmu. A to jak klasický thriller, tak exploitation a v případě Straw Dogs hixplotation (útočníci působící násilí jsou „domorodci“ zvyklí a dobře znalí svého primitivního prostředí, oběťmi jsou často zpočátku nic netušící a naivní obyvatelé původem z moderní civilizace).
Z nízkorozpočtových filmů těchto směrů pak můžeme pro příklad jmenovat „Last House on the Left 1972“, „Texas Chainsaw massacre 1974“ „The Hills have Eyes 1977“, „I Spit on Your Grave 1978“ a možná ještě pár dalších, ale … v 80., a jak já říkám zk**vených filmových letech se tato odnož naprosto zastavila a čisté násilí člověka vůči člověku bylo buď drsně cenzorsky stíhané (jako příklad uvedu uvěznění člověka za tajné vypuštění necenzurované verze filmu „Nightmare in a Damaged Brain 1981“ na 6 měsíců!!) a nebo bylo násilí zobrazováno čistě pokrytecky, nereálně a kamera cudně uhýbala někam do strany, kde se skutečně nic zrovna nedělo. Naštěstí se již delší dobu blýská na lepší časy a my dnes můžeme sledovat vše, na co tvůrci jen pomyslí a hraje se jen a pouze na to, jak co nejbrutálnější film zpřístupnit co nejširší věkové populaci (což je někdy bohužel rovněž i velmi na škodu …)
Ale zpět k mojí původní myšlence … V podstatě čistě moderní žánr násilných, mrazivých psychologických thrillerů a pouze násilných exploitation horrorů, a tím pak jistě důležitou skupinu filmových uměleckých děl, založili právě „Straw Dogs“ a „Deliverance“. Tohle jsou čistě světové kulty amerického a evropského původu, vždycky budou a vždycky se o nich bude mluvit, nebo lépe šeptat. Ani jejich vysoké stáří vůbec nezapracovalo na kvalitě jejich zpracování. Vyznačují se zásadními pocity, které vyvolávají: všudypřítomný strach z ohrožení a nebezpečí, psychický teror, řekněme přímo šikana, ponižování, zneužití převahy silnějších a brutálnějších nad slabšími a civilizovanějšími, zneužití prostředí známého pro útočníky a neznámého pro potencionální oběti a hlavně – pocit překvapení, kdy násilný útok přijde jako blesk z čistého nebe, nečekaně a velmi brutálně.
K samotnému ději Straw Dogs. Na Anglický venkov přijíždí do místní usedlosti matematik David a jeho žena Amy. Amy prostředí v podstatě zná, David je zde nový. Davida hraje herecké eso Dustin Hoffman a Amy pak hraje překrásná herečka Susan George. Usadí se ve svém obrovském venkovském domě a snaží se sžít jak s opravdu křupanským venkovem, tak sami se sebou. Na jejich sídle pracuje parta místních chlápků, kteří jim zde opravují střechu. Od začátku je dvojice vystavována psychickému nátlaku a teroru, který je však do poloviny filmu velice skrytý. Spíše způsobuje hádky mezi Davidem a Amy, než aby je spojil a oni tak společně mohli vymyslet pragmatické řešení. David se od začátku vyhýbá jakékoliv konfrontaci, vše jako by omlouvá a jeví se jako naivní slaboch. Naopak Amy jedná někdy velmi neuváženě vůči místním buranům, když s nimi flirtuje, povídá si s nimi, chodí výhradně celý film bez podprsenky (tímto začíná celý film – záběr na Amyniny bradavky pod slabým svetříkem) nebo se vystavuje za oknem „nahoře bez“ s tím, že místní ji ze sousední střechy vidí. Ovšem konfrontace přibývají, útoky, posměšky zakomplexovaných idiotů nabývají na gradaci. David je ale opravdu až do poslední chvíle podán divákovi tak, že zrovna on s tím prostě nic dělat nebude.
A pak přijdou první dvě rány. Pověšení kočky v jejich ložnici ve skříni. A pod záminkou přátelské vycházky na lov, vylákání Davida do lesa, kdy následně přijde opravdu zdrcující, hustá, násilná, emocionálně vypjatá a úžasně natočená a zahraná scéna znásilnění Amy dvěma z buranů… Je to jedna z nejsilnějších znásilňovacích scén, jaké jsem kdy ve filmu viděl (a myslím, že ty „hlavní“ jsem viděl již všechny). Pokud se někomu bude zdát nesmyslnost jednání Amy, nesmí zapomenout, že prvního muže dobře zná a má k němu jistý vztah, navíc když si je jistá, že z toho nevyvázne, dělá vše proto, aby si to ulehčila… což je naprosto nejsilnější moment filmu, dokonale zahraný vnitřní konflikt mezi tím, co Amy chce, co nechce, čeho se bojí a jak na to vše reagovat. Ve své době byla tato scéna opravdovým šokem pro publikum (než dostalo druhou znásilňovací scénu v Deliverance a to „buran“ vs „muž“!).
Amy je samozřejmě otřesena, ale navrátivšímu se Davidovi z „lovu“ stejně nic neřekne a paradoxem je, že David se tuto skutečnost během filmu vůbec nedozví! V této chvíli, což je dobrá polovina filmu pryč, dostává divák jasné informace a popis postav a situace, která je jasně nastavena – nic dobrého již nikoho nečeká a pravděpodobně bude vše ještě horší. Pak se ale vše začne hrotit takovým tempem, že se divák nemá šanci již vzpamatovat!! Nebudu prozrazovat podrobnosti, není to ani tolik důležité, ale finále neuvěřitelně vygraduje v boj Davida a Amy o holé životy, ale zejména o svůj vlastní dům. Banda totálně ožralých útočníků se chce za každou cenu dostat dovnitř a vyřídit si účty s jedním z místních a David, který se jevil celý film jako bačkora, se rázem změní v brutální, inteligentní, čistě kalkulující stroj, který brání svůj dům všemi možnými prostředky. Tato závěrečná scéna obrany vlastního domova je čistě horrorová, naprosto šílená, brutální, neskutečně napínavá a chvílemi i ujetá (scéna s koloběžkami)…
Takže ještě několik faktů na konec. Film je dokonale herecky zvládnutý, neexceluje pouze mladý Dustin Hofman (který vzal prý roli jen kvůli penězům), ale i Susan George a všichni hlavní představitelé útočníků. Atmosféra, prostředí, výtvarná stránka, napětí, zpomalené scény, brutalita, špína a hnus dělá z filmu hluboký zážitek, který není plochým filmem pro potěchu „zvráceného oka“ jako například „Last House on the Left“, ale hlubokou psychologickou sondou do nitra nás všech, sklonu k násilí, vnitřních blocích, vlivem prostředí z jakého pocházíme, hranicemi, které překračujeme až v extrémních situacích … Čistá proměna Dustina Hoffmana z Dr. Jekylla na pana Hydea, tolik umíněného a neskutečně tvrdě si stojícího ve finále na svém, mluví za vše …
Pokud tento film někdo z vás neviděl a nezná, vřele doporučuji už z hlediska „studijního“ materiálu a k tomu ještě „Deliverance“ navrch, abyste viděli, jaké neskutečné pecky a kulty se točili v raných 70. letech. A co je to opravdový kult… A pokud někdo bude mít pocit, že se značnou část v obou filmech v podstatě nic neděje, tak upozorňuji, že v těchto filmech nejde o akci, ale o pocit, atmosféru a očekávání útoku. A až útok přijde, stejně Vás to odrovná natolik, že se budete modlit, aby hrdinové vyvázli v pořádku a útočníkům budete přát tu nejhorší smrt …
