Welcome to


Hledání

 

Login
Přezdívka 
Heslo 

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Například posílání komentářu pod jménem, nastavení komentářů, manažer témat atd.
 

Kdo je online
Právě je 93 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
Seznam uživatelů
 

Doporučujeme
 

  
ŠíleníZ domova

Czech Republic, Slovensko, Japonsko
123 minut

    
trailer    web    imdb 

česky: Šílení
anglicky: Lunacy
rok: 2005
režie: Jan Svankmajer
scénář: Edgar Allan Poe (story) and), Marquis de Sade (story), Jan Svankmajer (writer)
hrají: Pavel Liska (Jean Berlot), Jan Triska (Marquis), Anna Geislerová (Charlotte), Jaroslav Dusek (Dr. Murlloppe), Martin Huba (Dr. Coulmiere), Pavel Nový (Servant Dominic), Stano Danciak (Innkeeper), Jirí Krytinár (Reciting Madman), Ctirad Götz (Ostler), Iva Littmanová
produkce: Juraj Galvánek, Jaromír Kallista, Jaroslav Kucera, Dusan Kukal, Shimon Shemtov (assistant producer)
hudba:
keywords: therapy, control, asylum, nightmare, punishment, marquis, grave-digging, evil-laugh, letter, whore, woods, long-haired-male, bottle, banana, present, vomit, nymphomaniac, film-director, phobia, stage-performance, další...
titulky: hledat na OpenSubtitles.org
hits: 7723

Recenzoval karen

Přidáno: 26. leden 2008

Tvrzení, že český horor prochází problematickým obdobím, by musel doprovázet dovětek, kdyže na tom byl tenhle žánr v Česku dobře. Zlatý fond temných snímků věru nemáme. Tím spíše by pozornosti českého publika neměly ucházet perly z režijní taktovky Jana Švankmajera, jehož tvorbou morbidní temnota dokonale prostupuje. Tentokrát bych se chtěla zaměřit na Šílené.

Předmluva k filmu
Dámy a pánové. Film, který za chvíli uvidíte, je horor. Horor se všemi pokleslostmi, které jsou tomuto žánru vlastní. Nepůjde tedy o umění. Ostatně umění je již téměř mrtvo. Nahradila ho jakási reklamní upoutávka na odraz Narcisovy tváře na hladině vody.

Na snímek diváka připraví sám jeho tvůrce - film Šílení je uveden páně Švankmajerovou předmluvou, v níž se nejen otevřeně hlásí ke svým dvěma inspirátorům (E. A. Poe a markýz de Sade), ale celý snímek publiku doslova předžvýká. Je nám rovněž vysvětlena ústřední pointa. Tu tvoří elementární otázka: jak efektivně řídit blázinec? Liberálně, nebo konzervativní metodou cukru a biče?

Inspirace
Věřím, že obě výše uvedená jména jsou natolik zajímavá, že si mohu dovolit vliv zmíněných pánů na Šílené detailněji rozebrat.

Poe přispěl zejména motivy dvou ze svých četných povídek - Pohřben zaživa (v češtině zde, v angličtině zde) a Metoda doktora Téra a profesora Péra (česky a anglicky). Pointa první (svou povahou polodokumentární) povídky je zřejmá už z názvu. Jak známo, Poe měl z pohřbení zaživa panickou hrůzu. Ostatně tento motiv se objevuje v celé řadě jeho textů. Švankmajer toto téma ještě poněkud obohatil. V jeho podání je pohřbení zaživa poněkud fénixovské. Mrtvý vstane v plné kondici. Druhá jmenovaná povídka rozebírá téma záměny personálu a klientely jistého blázince. Švankmajer tento motiv přijal do svého snímku. Ovšem i pokud jmenovanou povídku znáte, nebudete ochuzeni o napětí. Pan režisér totiž diváky nějakou dobu udržuje v nejistotě, která ze dvou skupin představuje blázny a která ošetřovatele.

Myšlenky markýze de Sade tvoří filozofickou dřeň filmu. Jejich představitelem je "Markýz" - jedna z ústředních postav příběhu. V centru jeho názorů je lidská svoboda. Svoboda, kterou - po vzoru de Sadeho - staví nad morálku, Boha i přírodu. Vyšší mocnosti dráždí a provokoje, úmyslně šlape po zásadách tradiční morálky, a fakt, že za to nepřichází žádný trest, považuje za svůj triumf nad pokrytectvím a bludy.

Děj
Mladý Jean Berlot (Pavel Liška) se vrací z pohřbu své matky, která zemřela v ústavu pro duševně choré. Jeho cesta se skříží s cestou podivínského Markýze (Jan Tříska) a je mu nabídnuto, že jej Markýz svou drožkou část cesty sveze. Již během cesty se dozvídáme o Jeanově komplexu, jenž pramení z osudů jeho matky. Po několika zlomyslnostech ze strany Markýze se oba skutečně dostávají do jeho domu. Zde je neviňátko Jean vystaven několika šokujícím událostem - nejprve vidí rouhačské orgie v Markýzových stájích a následně se stane svědkem Markýzovy smrti i zmrtvýchvstání. Když si vzájemně vysvětlí své postoje k morálce a náboženství, nabídne Markýz Jeanovi pomoc, jež ho prý může zbavit psychických obtíží. Ředitelem nedalekého blázince je totiž Markýzův dobrý přítel doktor Murlloppe (Jaroslav Dušek). Jeanovi se však ultraliberální poměry v ústavu zdají nedůvěryhodné už od příjezdu. Nakonec zůstává, jen aby pomohl ze spárů podivínů krásné sestřičce Charlotte (Anna Geislerová). Jenže odlišit blázny od lékařů pro Jeana vůbec není snadné.

Herecké obsazení
Přiznám se, že mě Švankmajer svým výběrem hlavních protagonistů filmu zklamal. Mé názory na některé z výše jmenovaných herců jsou v tomto případě sice irelevantní, nicméně si myslím, že v Česku máme více talentů, než jen Lišku, Geislerovou a Duška, kteří jsou v posledních letech obsazováni snad do každého druhého filmu. Navíc právě Šíleným by neprovařené obličeje prokázaly určitě lepší službu než é-é herectví Pavla Lišky a nahá Geislerová (stejně už ji tak všichni viděli). Právě postava Charlotty je navíc poněkud plochá. Což je paradoxní, protože dle scénáře má být tato sexy sestřička mírně schizoidní. Naopak září Jan Tříska, jemuž role Markýze skvěle sedla, a jehož přednes filozofických monologů (a to je nepochybně nelehký herecký úkol) se mi vryl do paměti už při první projekci.

Švankmajerův rukopis
Takřka v každém textu o Janu Švankmajerovi se dočteme, že je jeho tvorba jen velmi obtížně zařaditelná. Často se rovněž tvrdí, že dílo tohoto muže je postrachem filmových recenzentů – způsoby jeho nahlížení se totiž velmi liší a neustálé debaty o správném či nesprávném chápání jeho tvorby se s železnou pravidelností opakují při každé premiéře páně Švankmajerových filmů. Film Šílení se v zásadě drží tradiční linie, kterou jmenovaný režisér vytvořil. Je dosti syrový, divákovi se nedostane žádných počítačových triků, zato však může přemýšlet o často nečekaných detailech (úst, rukou apod.), které, domnívám se, mají za úkol určité pasáže zdůraznit. A dočkala jsem se i toho, co mě vždy znervózňovalo u Švankmajerových krátkých filmů. Dějová linie je přerušována klipy, kdy na pozadí svérázné hudby tancují prasečí jazyky, oči, kusy masa… Asociace někdy pochopím, někdy ne. Mimochodem – na výtvarné stránce filmu pracovala vedle pana Jana i paní Eva Švankmajerová (ta zemřela v roce premiéry filmu – 2005). Režisér si neodpustil ani několik lahůdkových detailů… Například – děj snímku je dokonale neumístitelný na historickou osu. Vedle drožek jezdí po silnicích i škodovky a podobně.

Zhodnocení
Malé upozornění – ačkoliv jediná žánrová kategorie, kterou najdete v textech většiny distributorů, je „horor“, nejsou Šílení vůbec děsiví. Pokud tedy patříte mezi hororové fandy – amatéry a koukáte na horory jen pro atmosféru strachu, byl by tento film asi ztrátou času. A přesto – ani v nejmenším bych se s distributory v této záležitosti nepřela. Jan Švankmajer natočil své Šílené tak akorát – při větším akcentu na hrůzostrašnost by totiž snímek působil směšně, jak se to některým filmům z českého prostředí občas stává.

Osobně se domnívám, že samotný příběh filmu Šílení je zcela druhořadý – tento snímek totiž vidím jako sérii konfliktů na filosofickém pozadí. Výsledkem je zvláštní slátanina (v dobrém slova smyslu), jejíž největším triumfem je její původnost a nezaměnitelná atmosféra. Naopak vytknout mu lze přílišnou efektnost v některých pasážích, která svou nejasností může diváka znervózňovat. A můj verdikt? Šílení jsou příjemně divný film.



Pokud chcete ohodnotit film, použijte k tomu prosím komentář.
K debatě nad osobou recenzenta, recenzí, technickými detaily či k reakci na předchozí příspěvky slouží diskuse, po kliknutí na tlačítko se sama založí. Díky.
Vulgární a pravidla nerespektující komentáře budou vymazány.