Jsou filmy, které jsou natolik odlišné, že je nejde s jednoduchostí zařadit do jednoho
určitého subžánru. Ať už je to kvůli tomu, že nevíte, na co přesně se díváte (Dead End), film
má více žánrů, než je obvyklé a i přesto si dokáže udržet svoji integritu (Save the Green
Planet!) a nebo se jednoduše jedná o (nejlépe asijskou) podivnost, které jsou zpravidla jedna
od druhé k nerozeznání (The Bottled Fools).
Botched debutujícího režiséra Kita Ryana patří do tohoto okruhu filmů, přičemž důvod jeho
zařazení nevystihuje jen jeden, nýbrž všechny tři výše zmíněné případy. Musím se přiznat, že
Botched mě jako jeden z mála filmů z poslední doby vyloženě překvapil. Přispělo k tomu i to,
že jsem o něm před jeho zhlédnutím téměř nic nevěděl. Můžu doporučit totéž - pokud si ho
chcete užít víc, raději si o něm nezjišťujte nic bližšího. Před tím, než se na něj podíváte,
by vám tak mělo stačit vědět pouze něco málo ze zápletky, a to, že by se vám měl líbit, pokud
jste se bavili u Dead End nebo El Dia de la Bestia. Po prvním zhlédnutí si nejsem ještě tak úplně
jistý tím, jestli na tyhle dva svojí kvalitou stačí, nicméně o čem na pochybách nejsem, je, že
se jedná o jeden z nejoriginálnějších a nejabsurdnějších filmů roku 2007 a určitě stojí za
to, se na něj podívat.
Ritchie si jako profesionální zloděj odpracovává krádežemi dluh u ruského mafiánského bosse
pana Groznyiho. Po nepodařené loupeži diamantů dostává ještě jednu šanci, aby mohl svůj dluh
nadobro splatit. Vydává se do Moskvy, kde je jeho úkolem ukrást zlatý, diamanty posázený,
křížek z budovy jedné bohaté rodiny. Po vystoupení z letadla se k němu přidávají dva
ozbrojení pomocníci, Peter a Yuri, se kterými by měla být loupež naprostou hračkou. Ale jak to
tak bývá - něco se zvrtne, ochranka je v pohotovosti dřív než podle plánu a prostředek k
útěku - prázdný výtah je plný potenciálních rukojmích. Ritchie ještě stačí výtahem sjet do
podezřele vyklizeného třináctého patra a z původně jednoduché loupeže se stává vyjednávání o
rukojmích.
Děj pro následujících zhruba devadesát minut by měl být jasný: únosci budou vyjednávat s
policií, budou si klást požadavky, sem tam pustí nějaké to rukojmí a celé to skončí vtrhnutím
SWAT týmu dovnitř následované zneškodněním zločinců. Pokud by to ale tak skutečně bylo, tak
by na Studni recenze na Botched zřejmě neměla co dělat. Podle začátku připomínající nějakou
gangsterskou grotesku, včetně stylového zakončení v podobě zatmívačky s utíkající postavou ve
středu obrazu, jsem si myslel, že s horrorem nebude mít film nic společného (nebo přesněji,
že nemůže mít nic společného). Tento dojem mi vydržel až do momentu, kdy se při předávce
prvního rukojmího na znamení dobré vůle stane taková nemilá věc - při nastupování do výtahu někdo
nebo něco usekne rukojmímu hlavu. Následující scénou se začne rýsovat nálada, jakou bude probíhat zbytek filmu. Od výtahu se vrací ruský mafián Peter (skvělý Jamie Foreman) s hlavou v ruce, aby Ritchiemu vysvětlil, že on za to nemůže. To se potvrdí za okamžik, kdy se do telefonu omlouvá hlas vyjednavače, že se musel stát někde omyl, a že by bylo
dobré, kdyby poslal k výtahu další rukojmí.
I přes absurdnost situace by se pořád mohlo jednat o (pravda, už trochu více nestandardní)
film o zadržování rukojmích. Ale jen do chvíle než Ritchie v jedné z chodeb narazí na
"čerstvý" portrét od malíře Leatherface visící na jedné z bílých stěn. Vůbec místo, do kterého se hlavní
hrdinové nedobrovolně dostali, nikým nepoužívaného třináctého patra, má svoji zvláštní
atmosféru. Síť monotónně navržených chodeb s krvavou louží na zemi před výtahem a oním
portrétem na stěně trochu připomíná chodby hellraiserovského podsvětí. I když je jasné, že
jsou únosci pouze v obyčejné výškové budově, tak vzhledem k rozjetému (ujetému) ději se
minimálně v první polovině dá čekat opravdu cokoliv. Do jistého momentu, kdy už ani režisér,
ani herci neskrývají, že jde více o (splatterovou) komedii, než o cokoliv jiného, se daří
udržovat naprostá nepředvídatelnost děje, čemuž pomáhají i zvláštní rukojmí, od kterých byste
zřejmě nečekali, do jakých rolí se jejich charaktery promění. Ještě než se snímek žánrově
osamostatní, atmosféra je budovaná především tím, že nikdo včetně diváka neví, jestli v
budově řádí šílený člen SWAT týmu, šílený vrah nebo nějaká šílená nadpřirozená síla. Když
dojde k žánrovému zlomu (nebo lépe řečeno k vyjasnění žánrových pravidel), pak je to už
docela jedno, kdo v třináctém podlaží způsobuje potíže. A naštěstí je to něco, co svou
absurditou zaručeně pobaví.
Botched vyniká hlavně skvělým humorem, bizarními dialogy, které jsou podávány kvalitními
herci srandovně nekvalitní angličtinou (většina herců mluví s ruským přízvukem) a skvěle
napsaným scénářem. Trochu mě zklamalo, že ke konci těch překvapení, které na diváka autoři
chrlí ze začátku, je už znatelně méně, a že na některých místech se uchýlilo k záchodovému
humoru, ale výsledný fantastický dojem mi to nepokazilo. Gore je v něm dostatek, takže si na
své přijde i ta část horrorových fanoušků, která by se na obyčejnou horrorově laděnou komedii
asi dobrovolně nepodívala (existuje-li taková).
Pokud chcete ohodnotit film, použijte k tomu prosím komentář. K debatě nad osobou recenzenta, recenzí, technickými detaily či k reakci na předchozí příspěvky slouží diskuse, po kliknutí na tlačítko se sama založí. Díky. Vulgární a pravidla nerespektující komentáře budou vymazány.
