Když před třemi lety vyšlo první Saw, každému muselo být jasné, že na něj autoři naváží
minimálně jedním pokračováním. Saw bylo velkou senzací, jednak kvůli tomu, že jako nezávislý
film svým zpracováním a kvalitou daleko předčil všemožné vysokorozpočtové studiové filmy, a
taky díky chytrému scénáři, který sice pracoval s brutálními scénami, ale nijak
výrazněji na nich nestavěl. Od podobných thrillerů se Saw lišilo tím, že si zakládalo
především na propracovaném příběhu, jenž byl v tomto případě zajímavý hlavně tím, že v něm
chyběla postava tradičního vraha. Film Jamese Wana přišel s poměrně originálním záporným
hrdinou, který se vyznačoval tím, že s oběťmi komunikoval přes předem nahrané zvukové zprávy,
ve kterých jim oznamoval, že pokud splní jím zadané, a nutno říct hrůzyplné, podmínky "hry",
bude jim zaručeno, že odejdou po svých. Úspěchu snímku pomohlo i to, že se tvůrci zároveň
nebránili možnosti efektně zapůsobit na diváka, mimojiné i formou závěrečného zvratu, který
je tak překvapující, že se dopředu nedá odhadnout (samozřejmě pokud se na sérii Saw nedíváte
od posledního dílu) a přitom zapadá do zbytku jako část nějaké skládačky.
Co by to bylo za sérii, kdyby sestávala jen z jediného dílu? Není zrovna lehké navázat na
výborný film, a zvlášť ne na ten, který končí geniálním zvratem. Nově
příchozí režisér Darren Lynn Bousman autora jedničky Jamese Wana nahradil možná až nečekaně
dobře a nějaké ty body na svůj účet si vysloužil i tím, že přišel s vlastním scénářem.
Prakticky jedinou slabinou Saw 2 bylo to, že zvrat na konci nemohl fungovat až tak dobře,
jako v jedničce, jednoduše z důvodu, že divák už s ním dopředu počítal. Trochu překvapením
bylo, že se nejednalo o obvyklý levný rehash schématu, kterých se běžně točí tucty, ale o
pokračování v pravém slova smyslu. Sice se tu objevila spousta nových postav, jak ale
smysluplně navázat na něco, kde skoro nikdo nepřežil? Ve třetím díle je Jigsaw stále na
svobodě, avšak už podle zápletky bylo jisté, že to bude naposledy. Alespoň to tak původně být
mělo. Ale nebyl by to filmový průmysl, kdyby takto vydělávající sérii (pokaždé výdělek
několikanásobek rozpočtu) nechala být na pokoji. Dimension oznámením Saw IV taktně naznačil,
že pro první příčku amerického žebříčku půjde i přes mrtvoly, nebo přesněji přes jednu
mrtvolu.
Jigsaw je mrtvý. Jestli si už dopředu myslíte, že se ukáže v závěrečné scéně a bude se tím
pádem jednat o závěrečný zvrat, nemáte pravdu. Co dlouho před uvedením čtyřky tvrdili tvůrci
- tedy to, že Jigsaw (i Amanda) není naživu - platí, což není zase takovým překvapením
vzhledem k tomu, co se událo v závěru Saw III. Hned v úvodních minutách filmu je ukázána
Jigsawova mrtvola na pitevním stole. Pro ty největší skeptiky pak patolog provede několik
úkonů, po nichž by už neměl být naživu minimálně na dvě stě procent - tušíte správně, na řadu
přijde i mozek. Krátce na to se ukáže, že na kameru ukázaná scéna pitvy nebyla jen pouhou
samoúčelnou přehlídkou pro pár úchylných diváků poschovávaných v koutech kinosálu, jako každá
sebenechutnější scéna v jakémkoliv díle série Saw má i tato svůj účel: v žaludku je nalezena
kazeta s Jigsawovou nahrávkou určená pro vyšetřovatele se zprávou, že ještě není konec. Čímž
nám, divákům, kteří mají sérii v oblibě, vrátí onu nepostradatelnou součást Saw - i když je
Jigsaw po smrti, stále je tu přítomen ve formě hlasových (a obrazových) nahrávek.
Vyšetřovatelé objevují jedno z posledních hrůzných míst činu, kde nalézají zavěšené tělo
mrtvé agentky Kerryové. K vyšetřování jsou přizváni agenti Strahm a Perezová, jež mají za
úkol pomoci detektivu Hoffmanovi k vyřešení zdánlivě poslední Jigsawovy zvrácené hry. Z
videozáznamu se dozvídají, že kupodivu jejich kolega detektiv Matthews je stále naživu. Což
se však může každou chvílí změnit, jelikož je právě držen v jedné z pastí. Vyšetřování je v
plném proudu - výslechu je podrobena i Jigsawova manželka Jill. Hlavním podezřelým se ale
brzy stává někdo úplně jiný, a to člen zásahové jednotky Rigg, který byl ve většině případů
zmizelých agentů vždy poblíž. Ale ještě než se ho policii podaří zajistit, je začleněn do
důmyslné smrtelné hry, na jejímž konci má šanci zachránit svému kolegovi život. Má na to
pouhých devadesát minut a jako v případě bývalých Jigsawem "zkoušených subjektů" se má Rigg
odnaučit jeden ze svých nejsilnějších zlozvyků.
Abych řekl pravdu, tak od čtvrtého dílu Saw jsem toho rozhodně moc nečekal. Trojka uzavřela
sérii více než slušně a pro další pokračování nebyl proto v podstatě žádný důvod. Po jeho
zhlédnutí jsem si, myslím, že nejenom já, uvědomil jaký byl omyl si něco takového myslet. Saw
IV staví na vyplnění posledních příběhových děr a otázek, které si fanoušci této série mohli
v průběhu existence Saw položit. Věnuje se jak Jigsawově pozadí a jeho důvodům - které jsou
mnohem dotaženější a uvěřitelnější než to, co nám bylo řečeno ve Wanově originálu - a
mimojiné i otázky, jak vlastně mohl jeden slabý a nemocný člověk provést tolik fyzicky
náročných úkonů (sestrojování a přenášení pastí ap.). Nepřekvapí tedy, že je tu spousta
flashbacků. Zajímavé na nich je, že nejsou nijak barevně odlišené od probíhajícího děje, což
má svoje opodstatněné důvody - navíc takto to neruší - a jejich uspořádání ve filmu má smysl.
Čtyřka je takové (prozatimní) dořeknutí série, mějte tedy na paměti, že pokud na ni půjdete s
někým, kdo neviděl předchozí části, budete pod palbou otázek od začátku do konce - což dává
smysl, když je Saw sérií na pokračování.
Na rozdíl od trojky Saw je tu děj podstatně rychlejší. Scénář od autorů filmu Feast je
naplněn přehršlí rychlého děje, je tu relativně spousta postav a na diváka se valí v průběhu
filmu velká míra informací. Což může mít za následek, že ten, kdo nedává pozor, může být pak
lehce ztracený. V mém případě to bylo u několika postav, o kterých jsem si zprvu nebyl až tak
jistý. Přemíra informací měla bohužel za následek to, že napětí tu není tak velké, jako v
jedničce nebo ve dvojce. (Ó ano) Krve je tu spousta, možná nejvíc ze všech dílů, takže po
této stránce bude spokojen (snad až na odpůrce krve) úplně každý. Jak jednička přišla s
novinkou rychlého videoklipového střihu, tak i zde Bousman uvedl zajímavou novinku. U
několika scén se stane, že se jejich děj protne, aniž by se sebou nějak souvisely. Nevím
jestli budu přesný, ale je to nějak takto: někdo proletí sklem a ve zdánlivě téže místnosti
(pak se ukáže, že jde o jinou) plynule naváže další děj. Vypadá to skvěle a v kinosále, kde
jsem byl, to mělo také náležitý kladný ohlas. Pasti jsou opět patřičně brutální a na rozdíl
od předchozích dílů jsou o něco vynalézavější.
Na Saw, ať už se jedná o jakýkoliv díl, je vyloženě radost se dívat. Není to kvůli brutalitě,
ani zvráceně vypadajícím pastím, jako spíš kvůli tomu, že už jen samotný nápad Saw má
obrovský potenciál a jeho tvůrci ví, jak s ním nejlépe naložit. Rozhodně nejde o běžný
teenagerský horror, který si neklade žádné nároky a jen bezcílně plýtvá samoúčelnými a
levnými prostředky. Saw jednak nutí diváka přemýšlet, stojí na originálním konceptu a
už svým pojetím se vymyká standardním vyvražďovačkám: jeho protagonisté nejsou náhodně
zabíjeni nějakým hloupým monstrem. Zatím poslední díl jen potvrzuje skvělý dojem z
předchozích dílů. Obsahuje vše, kvůli čemu si fanoušci (mezi něž se počítám) tuto sérii tak
oblíbili. Na závěr bych jen dodal, že pokud se vám nelíbilo Saw a jeho pokračování, nebo jen
jedno z nich, tak zřejmě nemá cenu, abyste na čtvrtý díl chodili. V opačném případě jeho
návštěvu silně doporučuji, stojí to za to.
Pod čarou: Díky distributorům z HCE za takto včasné uvedení do kin...
Pokud chcete ohodnotit film, použijte k tomu prosím komentář. K debatě nad osobou recenzenta, recenzí, technickými detaily či k reakci na předchozí příspěvky slouží diskuse, po kliknutí na tlačítko se sama založí. Díky. Vulgární a pravidla nerespektující komentáře budou vymazány.
