Představte si tu největší možnou letní pohodu. Povalujete se na písečné pláži, usrkáváte koktejl půlmetrovým brčkem a chodidla Vám šimrá pěnící moře. Psychicky jste v té největší možné pohodě a dýchacími cestami Vám proudí příjemný oceánský vzduch. Když se náhle skrze sluneční brýle zadíváte do dáli na modrou plochu, zneklidníte. V tetelícím se vzdušném oparu vidíte něco jako hrbol táhnoucí se po celé šíři horizontu. Suše polknete, když se během pár vteřin nyní již zřetelně patrná vodní stěna přiblíží a zmohutní. Brčko Vám vyklouzne z dokořán otevřených úst, zůstáváte v šoku ležet, konsternováni tou blížící se modročernou příšerou. Srdce se snaží probít skrze hrudní koš a jeho čím dál tím rychlejší úhozy Vás přikovávají neviditelnými pouty k zemi. Hučící obří vlna se přižene k pobřeží a její přepadávající horní okraj zastíní Slunce. Z úst Vám vyjde dlouhé tlumené chrčení, krůpěje potu na zádech se ustavičným tělesným třesem spojují. Zavíráte oči, končíte... Stejně jako tahle vlna mě právě dostal film 964 Pinocchio.
Před jeho shlédnutím jsem byl v pohodě, avšak během projekce se dostavily deprese, stavy úzkosti, nechutenství, suché polykání. Jste připraveni na pořádnou facku od téhle vzedmuté bizarní vlny?? Režisér Shozin Fukui Vám nedá příliš časoprostoru se zorientovat. Jste vrženi přímo do smrště chaotických výjevů. Sex, budova, šílený doktor s uhrančivými brýlemi a gumovými rukavicemi, chodba, vrtačka v detailu, krev, tma. Už jste naladěni na správné frekvenci?? Dobrá, pokračujeme. 964 Pinocchio je označení pro otroka, který splní všechny zvrhlé touhy. 964 ale právě selhal. Ke slovu se proto dostává lobotomie, provedená příklepovou vrtačkou a 964 je v polobezvědomí vyhozen na ulici. Mezitím sedí kdesi na chodníku dívka, zády opřená o sloup a dalekohledem pozorujíce okolní dění. Když jí k nohám padne právě vyčerpaný 964, jsme svědky stvoření jedné z nejzajímavějších ústředních filmových dvojic...
Na filmu 964 Pinocchio není ale ani tak interesantní děj, ale spíše forma vyprávění, která je velice netradiční. Slovem netradiční nemyslím nějaké husarské kamerové skopičiny nebo nechronologicky řazené scény. Mám na mysli dlouhé záběry bez střihu nebo naopak zrychlená klipovitě sestříhaná dějství, neverbální herecké projevy, dusné bizarní výstupy, jejichž vrcholem budiž myslí nepřítomný "slalom" duševně choré dívky mezi sloupy v útrobách městské podzemní dráhy, zakončený opravdu nechutnou zvracecí scénou, kdy si možná sáhnete na dno. Slabší z Vás vypálí na dabljůcí, ti silní ale budou mít stejně trávicí trakt mírně rozvibrován. Druhým velice hutným okamžikem je závěrečný sprint Pinocchia, který se doslova utrhne ze řetězu, vláčeje za sebou betonový jehlan. Žene ho touha najít toho, jenž mu neortodoxním způsobem přetnul nervové dráhy čelního mozku. Tento běh městem je podobně jako celý film provázen na první pohled rušivým hudebním a zvukovým doprovodem - industriálním, kyberpunkovým a undergroundovým slepencem.
Jaká je podstata filmu?? Nese nějaké poselství?? Nebo je to jen obyčejná pohádka zabalená do těžce pochopitelných vláken Fukuovy zvláštní mysli?? Každý si musí utvořit svůj názor, já jsem o filmu dlouho přemýšlel a dospěl jsem ke stanovisku, že: pro fandu neobyčejných šíleností a opravdu bizarních dobrodružství musí být snímek nadpozemsky geniálním požitkem, pro mě, jako pro standardního filmového diváka představuje 964 Pinocchio famózní guláš, ale... zaujal mě svým zpracováním, hereckými výkony a hudbou a dostal mě svojí jedinečností, přehnaností, úchylností a tím, že jsem o něm byl nucen přemýšlet. A toho si velice cením.
- (4 hodnocení, průměr 5.00/10)
