Vítám vás u recenze Carnage Road, filmu, který by měl být zapsán do Guinessovy knihy rekordů. Je to totiž pravděpodobně nejhorší film, který kdy byl natočen, a docela určitě nejhorší film, který se kdy dostal do běžné distribuce. Jistě si teď klepete na čelo a říkáte něco o Arachnii, Supercrocovi nebo dokonce Nikos the Impaler. Možná vám na mysl přišel i sám veliký Uwe Boll se svou snůškou zoufalství. Jenže se nedá nic dělat, ani kdybyste ze všech těchto mistrovských kousků vytahali to nejhorší a dali to dohromady, pořád vám nevznikne taková příšernost, jakou je Carnage Road samo od sebe, i bez speciálních znechucovacích úprav. Nikdy bych nevěřil, že to řeknu, ale ve srovnání s Carnage Road dosahuje Bollova tvorba oskarových kvalit.
Carnage Road je, pokud tedy přijmeme odvážný předpoklad, že to je film, film podobného typu jako Texas Chainsaw Massacre nebo Wolf Creek: Čtveřice teenagerů potřebuje do školy nafotit pár obrázků. Sami přišli na ten geniální nápad, že nejsnáze to dokáží v pustině, takže bez meškání najali auto s řidičem a nechali se odvést doprostřed něčeho, co bych nazval pouští, kdyby na tom nerostlo tolik trnitého křoví. Tam vystoupili z auta, vybavili se vším, co člověk pro přežití v takové krajině potřebuje (tedy jeden fotoaparát a pro dívky odhalující oblečení pro případ, že by měly co odhalovat) a odeslali řidiče zpět do civilizovaných končin s tím, ať pro ně přijede večer. To od nich konec konců bylo i celkem inteligentní, protože jejich řidič byl tak trochu praštěný bývalý mariňák, svědek přistání vetřelců v Area 51 a pevný věřící v pravdivost místní legendy o zabijákovi Quiltfaceovi. Pak se studenti pěkně vydali pěšky dál do hlubin pouště, nezatěžováni nějakými starostmi o směr cesty nebo sledování orientačních bodů. A tak šli a šli, sem tam nafotili pár obrázků nebo si nevšimli zahalené maskované postavy, stojící pár metrů od nich, až už se na to Quiltface nemohl dívat a začal je vraždit mačetou.
Už na začátku mě Carnage Road zvládl znechutit volbou postav. Obligátní sexuchtivý pár na samém začátku jsem ještě překousl, protože mi bylo jasné, že nepřežije ani pár minut, ale pak bohužel nastoupili hrdinové. Jestliže Molinee Dawn v roli Lindy je aspoň na pohled docela pěkná, jen se jí musí zabránit, aby se pokusila pohybovat nebo nedejbože něco říct, její přítel Robert (Dean Paul), vyznavač zjevu "venkovský balík převlečený za venkovského balíka" už působí jako postava z noční můry. Oba jsou bohužel mnohem sympatičtější než druhá dvojice: Tradiční slasherová protivná a hloupá ale hezká blondýna Amy je sice dostatečně protivná a hloupá, ale není hezká, a otravný šprtoun Mike sice otravnost naplňuje v míře až neuvěřitelné (už ten jeho hlas mi stačil, abych dostal po jeho první větě chuť ho bestiálně zavraždit), ale s inteligencí nic společného nemá a s hereckými schopnostmi také ne, leda v tom záporném slova smyslu. Najatý řidič je mírně větší sympaťák a mírně horší herec než Mike, Quiltface (takový dementní a zmrzačený mladší bratr Leatherface) je horší než oba dohromady a zachraňuje ho jen to, že z něj není moc vidět, protože po rozpálené letní poušti pobíhá v teplácích a tlustém svetru a s maskou přes celý obličej. Jedině "starý muž" Mike Paulie je celkem přijatelný, což je kompenzováno jeho minimálním výskytem. A tím bychom měli herecké složení filmu kompletní, takže můžeme přikročit ke scénáři.
Nebo snad radši ne. Přestože má film pouhých 69 minut, zdá se mnohem delší, protože se v něm většinu času vůbec nic zajímavého neděje. Mě tedy aspoň záběry, jak parta nesympatických otravů pochoduje stepí, vykládá třeskuté nesmysly a doprovází to gestikulací, která vnucuje na mysl otázku, jestli jsou všichni čtyři tak neschopní herci nebo jenom trpí nějakou strašlivou genetickou deformací, nudné připadají. Zdálo by se, že to vytrhnou aspoň vraždy, jenže bohužel to tak není. Nejen že jich je zoufale málo (když je ve filmu celkem devět postav, tak se jich prostě o moc víc zabít nedá, třebaže Carnage Road s oživováním už jednou zavražděných dělá, co může), ale jsou i skutečně otřesně provedené. Jak technicky, tak z dramatického hlediska: Můžu mít stovku výhrad proti neskutečně protahovanému zastřelení šerifa v House of 1000 Corpses, ale musím mu přiznat, že to dobře natahuje diváka na skřipec. Ne tak zabití kohokoliv v Carnage Road, tam se všechno odehrává přesně v té chvíli, kdy to čekáte, a netrvá to nikdy déle než vteřinu. Prostě chlap leží na zemi, najednou se nad ním objeví Quiltface a už má oběť mačetu v hlavě. Nanejvýš se před tím odehraje vysoce ubohá "honička" nebo ještě ubožejší "rvačka". Jo a mimochodem, to "a už má oběť mačetu v hlavě" berte doslova: Všechny vraždy se odehrají jednou a tou samou mačetou, všechny až na jednu přesně stejným úderem - seknutím do hlavy (v tom jednom výjimečném případě seknutím do boku, což vypadá přesně stejně jako seknutí do hlavy, akorát kolem nejsou vlasy). A co se gore týče, buďte rádi aspoň za občasnou červenou barvu, víc není a nebude; vrcholem, který působí v tom sajrajtu kolem až nepatřičně a každopádně nečekaně, je ošklivá umělá useknutá ruka.
Hlavní rozdíl mezi Carnage Road a ostatními mizernými filmy vidím v tom, že u těch ostatních filmů je aspoň evidentní, že to jsou filmy udělané za účelem výdělku nebo třeba potřeby zúčastněných se pobavit tím, že natočí film. Carnage Road vypadá přesně tak, jak bych očekával od narychlo spíchnuté semestrální práce na nejaké střední filmové škole: Prostě parta (v moderní řeči "tým") studentů dostala jako podmínku zápočtu za úkol zpracovat za semestr "celovečerní film". Celý semestr proflákali, aniž by na svůj úkol vzdechli, a o víkendu před posledním termínem odevzdání práce se sešli dohromady s tím, že teď už by tedy mohli něco udělat. Samozřejmě tak, aby to bylo rychle z krku, stačí splnit formální podmínky (délka aspoň hodinu, nějaká dějová linie), stejně se na to nikdy nikdo nepodívá. Z vybavení musí postačit to, co se najde doma, a aby se neřeklo, oslovíme pár příbuzných, ať máme ve filmu víc než čtyři postavy. Scénářem není třeba se zatěžovat, prostě se do toho pustíme a ono to nějak dopadne. Pak se ovšem nikdo nesmí divit, že ten výsledek vypadá tak, jak vypadá. Zdůrazňuji, že to platí i pro čistě technickou stránku - například je celkem pochopitelné, že se obraz pořád třese a občas mu dělá problém zachytit to, co zachytit měl, když je film točený na malou ruční kameru bez takových supermoderních vymožeností jako stativ.
Nevím, jestli to byl zázrak nebo jen úspěch voodoo magie, ale producentovi a režisérovi Massimiliano Cerchimu (ano, to je ten samý Cerchi, který šest let před Carnage Road natočil poměrně pěkný a zábavný Plankton) se nějak podařilo celý ten paskvil dostat do distribuční sítě. Netroufám si odhadnout, jestli po tomto mistrovském kousku udělal i druhý zázrak a našel aspoň jednoho kupce, ale pokud ano, bohatě mu to muselo náklady na vyprodukování Carnage Road vrátit: Film skutečně vypadá jako vyrobený jen s těmi rekvizitami, které najdete někde na půdě. Ta ironie, že dnešní velkofilmy vydělají, pokud mají štěstí, dvakrát tolik, co stály, zatímco s prominutím sračky jako Carnage Road vydělají klidně stokrát tolik! Jen doufám, že se matematické pravdy "pokud při investování jednoho dolaru vydělám deset, znamená to pro mě zisk 900%", na níž je založen relativní úspěch Carnage Road, nechytí i někdo další. To bychom se opravdu mohli dostat do situace, že ještě budeme Uwe Bollovi stavět sochy za to, jak dobré filmy točí.
Obávám se, že pouhá slova nestačí na popis toho, jak strašně moc je Carnage Road špatný. Zapojte vlastní fantazii, představte si ten nejhorší možný film, jaký vás napadne, zhoršete ještě o dva řády všechny parametry a možná se přibližně dostanete k úrovni, kterou by Carnage Road mohl mít, kdyby se v něm všechno povedlo. Každopádně nedoporučuji film shánět a i kdybyste se rozhodli tuto dobře míněnou radu ignorovat (což vcelku chápu, protože člověku pak i ty nejhorší jiné šunty připadají málem jako umělecká díla), odložte pečlivě všechny nebezpečné předměty, ať při jeho sledování nespácháte nechtěně sebevraždu. Teď už jen čekám, kdy Carnage Road uvedou čeští filmoví distributoři i do našich kin...
