Po obrovském úspěchu Saw se vynořila řada pokračovatelů, kteří se chtěli - vesměs neúspěšně - na tomto fenoménu přiživit. Víceméně totéž se ostatně stalo o něco dříve s remakem Texaského masakru, který dost možná tuto vlnu zájmu o horrory nastartoval. V této situaci má ovšem každý další film v podobném duchu docela problém, protože bude nutně srovnáván s poměrně solidními filmy a v kontextu toho, že mezi dalšími X napodobeninami byla skoro každá špatná. Dostat se do škatulky "je to jako Saw" je pro film docela průšvih, protože bez ohledu na svou kvalitu prostě dost dobře nemůže překonat tu největší devizu celého Saw, to jest moment překvapení, a tudíž automaticky spadne do kategorie těch špatných. Captivity postihlo přesně tohle. Na druhou.
Známá modelka Jennifer (Elisha Cuthbert, známe z House of Wax) se jednoho dne probouzí někde v hotelu na mořském pobřeží, ale vůbec netuší, jak se tam dostala. Zmateně přistupuje k oknu a zjišťuje, že nic není takové, jako se zdá: Stačí se přibížit a promítaný obraz pobřeží a palem zmizí a je nahrazen jen holou zdí. Jennifer se ocitla v zajetí někoho neznámého, který s ní má kdovíjaké plány. Brzy pak začne její "výchova". Jennifer je systematicky upozorňována na to, že její věznitel o ní ví všechno: kde bydlí, co si obléká, co má ráda i čeho se bojí. Jejím smyslem o tom, co je a není reálné, je neustále otřásáno psychologickými šoky i pomocí drog, vidinou naděje i jejím bezprostředním zmařením. Každý pokus o odpor, ať už neposlechnutí nevyřčených pokynů nebo dokonce pokus o útěk, je vzápětí odhalen a tvrdě, i když "jen" psychologicky potrestán. Jedině takové chování, které je v souladu se zájmy věznitele, je ponecháno bez trestu. Kam to ale povede?
Situace se ještě dál přiostří, když se ukáže, že Jennifer není jediným vězněm. Začerněnou skleněnou stěnou je od ní oddělen Gary, který prochází podobným výcvikem jako ona sama. Přestože je zřejmé, že jejich věznitel ví o každém jejich pohybu a každém jejich slově, nejsou pokusy o komunikaci ani postupné sbližování trestány. Proč, to si mohou oba zajatci jen domýšlet. Jde snad o předehru k ještě krutějšímu mučení?
Souběžně s tím, jak se Jennifer a Gary seznamují se svým vězením a s pravidly, která jim dovolí aspoň trochu přijatelnou existenci, probíhá na druhé straně zdi policejní vyšetřování. Zmizení Garyho by si asi nikdo nevšiml, protože Gary je prostě takový "nobody", ale Jennifer je známá celebrita a svým způsobem VIP. Její zmizení je rychle odhaleno a policie, která dobře ví o tom, že jde už o několikátou zmizelou ve městě, pilně pracuje na odhalení. Věznitel však nenechává stopy. Detektivové se přesto pomalu blíží k zajaté dvojici. Přijdou ale dřív, než bude pozdě?
Zajatecké scény Captivity velmi silně evokují v úvodu zmíněný Saw. Prostředí není ani zdaleka tak bezútěšné jako léta opuštěná špinavá umývárna, ani tu nejsou žádné bezprostřední hrozby fyzického násilí - nejsou tu žádné instrukce, že si má Jennifer odříznout nohu nebo že by se Gary měl prokousat sklem. Nejsou tu žádné hrozby jejich rodinám, žádné "dělej nebo zemři". Ale psychologický tlak, sem tam doprovázený fyzickým náznakem, jsou dostatečně působivé - tedy aspoň pro oba zajatce, pokud ne pro diváka. Podobnost se Saw totiž bohužel znamená, že divák v podstatě dopředu tuší, co a jak se bude dít. Nejsem si vědom žádné chyby, kterou by film prozradil svou pointu, ale faktem je, že téměř od úplného začátku mi bylo jasné, k jakému rozuzlení Captivity směřuje. Jde evidentně o vliv Saw, který sám o sobě stačí k tomu, aby člověk "nečekané zvraty" přinejmenším očekával, pokud už je neuhádne předem. Captivity za to nemůže, ale nepochybně mu to škodí.
V poslední době je pod vlivem TCM a Hostelu moderní mít v horroru scény s mučením. A Captivity také doprovází pověst, že jde o "torture porn". Stejně jako u druhého Hostelu to však není pravda, tedy aspoň ne v doslovném smyslu. Mučení si sice užijete dost, ale téměř výhradně psychologického. Na krev dojde jen zcela výjimečně a když už, tak jde skoro vždy o v podstatě konvenční střelná zranění. A označení "porn" se asi moc nehodí na film, ve kterém všichni vystupují zásadně jen plně oblečení. Jestli jdete na Captivity s očekáváním nahé Elishy, tak si to rozmyslete - dostanete jen jednu běžnou (skrytou) milostnou scénu. I přes všechna srovnávání s Pilou a Hostelem je Captivity daleko spíš normálním thrillerem než horrorem.
Jako thriller Captivity funguje docela dobře, pokud neznáte Saw. Děj plyne docela rozumně, neobsahuje žádné větší prodlevy - i když osobně bych se vůbec nezlobil, kdyby byla linie s policií vypuštěna úplně. Vizuální stránce není asi co vytknout, převážná část filmu se logicky odehrává ve tmě (jak také lépe působit na city zajatce, kterého chcete zlomit, než tím, že ho necháte na pospas jeho vlastní fantazii?) a prostředí vypadá dostatečně depresivně na to, aby odpovídalo vyznění. Hudba nevyčnívá, což je pro film taky dobře, i když u soundtracků mi to vadí. Pointa je rozumně originální, zjevné dějové chyby jsem nezaznamenal. Explicitní brutalita téměř neexistuje. Captivity by tudíž mohl být dobrým filmem pro někoho, pro koho jsou dnešní horrory příliš krvavé, ale zároveň by chtěl pocítit něco z jejich atmosféry. Pro lidi horroru uvyklé je to ale moc slabé a v období, kdy jsou nečekané zvraty v módě, příliš předvídatelné.
Pozn.: Recenze je psána na evropskou verzi filmu. Americká verze by měla, prý v reakci na poměrně slabé přijetí Captivity v Evropě, obsahovat podstatně více násilí. Uvidíme. Jedna věc je, jestli to vůbec je pravda, druhá věc je, jak byly (budou) dodatečně natočené scény zakomponovány do už dokončeného filmu. Aby to, co získáme na gore, nebylo vykoupeno ztrátou na všem ostatním.
Doplněno 9.10.2007
Americká verze filmu se poměrně hodně liší od verze evropské. Výborné je, že zmizela téměř celá detektivní linie. Méně výborné je to, že nebyla vyřazena úplně a to, co z ní zbylo, dává ještě menší smysl než minule, protože chybějí souvislosti. Bohužel zmizely také některé další části, které se tvůrcům zdály příliš rozvláčné, například seznámení obou hrdinů - v americké verzi už je Gary vysloveně jen anonymní postavou bez minulosti.
Co ve filmu přibylo? Zejména řada dalších mučení a na to navazující scény (pro jeden trest je třeba potřeba pes, takže je potřeba nějak ho dostat do děje). Scény samy o sobě jsou vynikající, natolik brutální, aby byly působivé, ale přitom dostatečně "normální" na to, aby nikdo neměl důvod se nad Captivity ošklíbat jako nad primitivním exploitation. Potíž je v tom, že byly všechny dotočeny až do hotového filmu a tak s ním neladí: Osobu, jako je Jennifer, by přinejmenším dvě z nových scén úplně zlomily, ve filmu však s ní ani nehnou. Jennifer si protrpí scénu, která by z ní udělala trosku, pak se probudí ve svém vězení a okamžitě se zase pustí do pokusů o útěk. Problémem je i seřazení scén, prostě si nedovedu představit, že by na Jennifer zabralo pouhé ostré světlo a zvuk, když si bezprostředně předtím prošla skutečně smrtící epizodou s kyselinou.
Naprostou záhadou je mi zařazení scén s dítětem, které do děje vůbec nepadnou a pokud mohu soudit, nedávají žádný smysl. Takových scén je však v novém Captivity víc, dítě jen nejvíc vyčnívá.
Celkově vzato jsou obě verze srovnatelné. Americká je akčnější a brutálnější, je to ale za cenu chybějících souvislostí.
- (6 hodnocení, průměr 5.00/10)
