Znáte tu pohádku o chamtivém producentovi, který si užíval peněz dříve natočeného snímku a pak dostal geniální nápad, natočit pokračování? Jelikož byl tenhle pan producent liška podšitá, uvědomil si, že už samotné jméno filmu dokáže nalákat zvědavé diváky do kin a při nejhorším se snímek ‚pouze‘ zaplatí. Diváci odcházejí nespokojeni, ale jelikož se jim podařilo pořádně nacpat pokladny kin a pokračování překonalo tržbami i první díl, chystá tenhle pán trojku…
Ano, máte pravdu, sice předbíhám, ale i tak jsem nastínil situaci, která nastala po překvapivém úspěchu snímku Hory mají oči, o jehož kvalitách jste se mohli v našich kinech přesvědčit před rokem. Režisér Aja si sice sbalil svých pět švestek a rozhodl se vydat se dál, ale to rozhodně nezabránilo vzniku pokračování, které se snaží představit divákovi novou dějovou linku. Je to tak. Ačkoli příběh Carterovic rodinky skončil otevřeně, o tom jak posledních pár členů dopadlo, se již nikdy nedozvíme. Emilie de Ravin je totiž momentálně zaneprázdněna ztvárněním své role v populárním seriálu Ztraceni, a tak s díky odmítla. A my můžeme být jen rádi. Nový příběh totiž nabízí větší potenciál a tvůrčí prostor se mnohonásobně zvětšuje. Do sektoru 13, jak se mezitím oblast obývaná mutanty pojmenovala, se totiž vydává skupinka vojáků. Pokud nic jiného, plyne z toho minimálně očekávatelné silové srovnání obou stran. Pokud ještě teď máte nějaké pochybnosti, povím vám, že na scénáři nezapracoval nikdo jiný, než praotec původních HHE, Wes Craven spolu se svým synem, o kterém by mělo platit pořekadlo o nové krvi a spoustě nápadů. Ale vraťme se pěkně na začátek…
…nejdříve k novému tvůrčímu týmu.
Francouze nahradil jiný Evropan, tentokrát se jedná o režiséra německé národnosti Martina Weisse, jenž na producenty zapůsobil svým celovečerním debutem Rohtenburg, který pojednává o jednom německém kanibalovi a je natočen, či spíše volně inspirován, podle pravdivé události. Ačkoli u nás tento snímek nebyl oficiálně distribuován, a nezdá se, že by tato chyba měla být někdy napravena, dostalo se k nám docela dost zpráv o jeho kvalitě. V prvé řadě se vedlo hodně diskuzí o jeho přílišné nechutnosti, která až hraničí se snesitelností, němci toho sice hodně nakecají, ale je třeba uznat tuto historku jako bod k dobru, přesně to totiž od nových Hor čekáme. Návštěvnici odcházeli z kin znechuceni, přesto se však našli i tací, kteří film opěvují. Kontroverze se stala lákadlem pro diváky, tržby a ocenění za nejlepší režii na jednom ‚bezvýznamném‘ filmovém festivalu zase lákadlem pro producenty a nový režisér sequelu HHE byl již znám.
S Alexandrem Ajou odešel i jeho dvorní kameraman Maxime Alexandre a byl vzápětí nahrazen oblíbencem Neila Marshalla Samem McCurdym, jehož technika se nezapře, a jistě si po pár scénách vzpomenete na jeho nejznámější dílo Pád do tmy, nejopěvovanější horor roku 2005.
Ani na pozici hudebního komponisty nezůstal kámen na kameni. Duo tomanddady se odsunulo na pozici poradce a nahradil je mnohem tvrději založený Trevor Morris (zejména spolupráce na hře Need for Speed: Carbon), to ovšem nic nemění na faktu, že motiv z původního snímku zůstal zachován a zní, kde je to jen možné.
Stejně jako Ajův remake, i tento sequel začíná pěkným prologem, totiž porodem mladého mutanta, či spíše míšence mezi mutantem a obyčejným člověkem. Obyvatelé pouště se totiž rozhodli, že jejich rod musí být stůj co stůj zachován. Samotný akt – podbarven hudebním doprovodem z prvního dílu - je opravdu odporný, o tom žádná, a divák se jen klepe, aby podobná forma vydržela celému snímku. První kvalitativní zatápání přijde už za pár vteřin. Ačkoli je to zvláštní, titulky vypadají levněji než je zdrávo. Možná to někomu připadá zvláštní, ale přeci jen jsou součástí filmu a někoho to možná docela nalomí. Ihned po té, co se dozvíme vše potřebné, se snímek rozjíždí ve slibném tempu. Nejdříve jsme seznámeni s mutanty a je nám vysvětlen výskyt členů národní gardy v poušti a poté nás příběh neúprosně vrhne do nějaké přestřelky kdesi v Kandaháru. Proč se o tom vlastně zmiňuji? Tato samotná scéna byla pro mě příjemným překvapením, pokud jsem něco od pokračování HHE nečekal, byla to právě realistická válečná miniscéna. Ta je natočena realisticky, s pohyblivou kamerou podle posledních módních trendů a jednou hořkou pilulkou na konec. Funguje jako seznámení s jednotkou a svůj účel splňuje více než dobře. Bohužel si však nelze nevšimnout ‚inspirace‘ oceňovanými válečnými filmy jako je třeba Černý jestřáb sestřelen či Olověná vesta.
Děj samotný jasně ukazuje, že Craven je už za zenitem a měl by se věnovat jen produkci. Je prostý až hanba a absence logiky je ve větším měřítku, než je zdrávo. Pokud pomineme scény, které byly přidány pouze pro efekt (voják v kadibudce, emotivní scéna s matkou a mobilním telefonem, peněženka v hlavě vědce), zůstávají ještě dementní dialogy a hlavně pokřivené uvažování hlavních hrdinů, kteří se ukazují v mnohem horším světle, než parta teenegrů, která přespává o Halloweenu na hřbitově a je ozbrojena jen flaškou, jenž nelze použít, neboť ještě nebyla vyprázdněna a toho alkoholu je přeci škoda. Poté, co si jednotka sama oddělá svého nejlepšího muže, zůstává pouze skupina, která je v zácviku a její bojové zkušenosti zahrnují pouze několik válečných simulací a horda teorie. Nejdříve tápou a nechápavě sledují, co se to děje, a až po nějaké době se pevně chopí příležitosti a rozhodnou se, že jejich kůže nepřijde mutantům lacino. Jelikož druhý Rambo se nekoná, bude to spíše legrace pro diváka než samotnou jednotku. Abych ale jen nekritizoval, dostane jednotka dva povedené nápady, díky kterým sklidí trochu toho ovoce, jenže opravdu jen trochu. Tím nejdůležitějším zůstávají tedy samotné vraždy, jejichž nápaditost bychom mohli ohodnotit na stupnici do desíti někde kolem nuly. První vraždy nejsou zábavné hlavně proto, že jsme měli stejný typ možnost vidět v prvním díle. Ty další bohužel sestávají zejména z padání ze skal či v důsledku infekce… Jediná zajímavá přichází ve chvíli, kdy mutanti zpřelámou jednoho vojáka, když jej vtahují malou škvírou do svých podzemních nor. Jednoduše řečeno režisér Weiss si uvědomil, že s atmosférou příliš nepochodí a lekačky jsou ohrané, takže se dal na cestu nepřetržitě akce, která je sice příslibem rychlého tempa, ale divák by jaksi prosil trochu víc.
Herci jsou jeden jak druhý, absolutně nevýrazní a vy ani po zhlédnutí celého snímku nebudete nejspíše vědět kdo je kdo. To, že hrají vojáky, poznáte snad jen pouze na jejich oblečení, všechno ostatní totiž nasvědčuje opaku, čili, že se jedná jen o studenty, kteří si skočili o hodině volna zahrát do pouště vedle školy paintball. Jejich veliký strach cítíte spíše než ze samotného hereckého projevu ze zmatečného chování jejich postav. To bohužel brání identifikaci s hrdiny a všemi klady s tím spojenými.
O režisérovi můžu říct jen jednu věc, na Alexandra nemá - pouhá myšlenka na jejich srovnání působí směšně. Natočit horor je v poslední době umění a pan Weiss přišel jen s tupým akčním snímkem, který drží pohromadě silou vůle. Je tam sice pár zajímavých scén, jenže to rozhodně nestačí. Celý snímek, zejména díky podivnému vizuálu, působí příliš levným dojmem a vedle nadupané jedničky vypadá spíše jako zrůdnější bratříček – pozor, mluvím opravdu jen o řemeslné kvalitě. Na druhou stranu ovšem napravuje jeden neduh původních Hor, nevyváženost klidných a akčních fází filmu. Nevím jestli tak učinil tím nejvhodnějším způsobem, ale to na faktu vůbec nic nemění. Přístup k látce obou tvůrců je prostě diametrálně odlišný.
Celkově vzato jsem ale, věřte nebo ne, velice příjemně překvapen. Zatímco od prvního dílu jsem čekal mnoho, byl jsem velice zklamán a zalíbil se mi až po delší době – a pár dalších zhlédnutí – od tohoto snímku jsem nečekal nic jiného než nudný horůrek bez kapky vlastní invence. Ačkoli té jsem se vlastně dočkal, HHE2 nejsou vůbec nudné. Naopak, bavil jsem se celou dobu, neboť neustále se něco děje a vlastně je jedno, zda zrovna někdo padá ze skály nebo loví z výkalů živého vojáka. Pokud srovnám oba prvotní dojmy, vyhrává sequel na plné čáře. Jako akční exploitation funguje, ačkoli absence nějaké zkušené osoby (krom kameramana) je zřejmá. Největším kladem je naprostý odklon od vize původního filmu, na rozdíl od něj tu sice nikdo neposunuje hranice žánru ani nijak nepřekvapuje, ale rozhodně je cítit snaha o hlavní účel kinematografie. Bavit. Jako divák jsem odcházel ze sálu naprosto nenaplněn, ale rozhodně jsem nebyl zklamán. Těch devadesát minut jsem vyplnil příjemným způsobem a vůbec nelituji. Rád se podívám znovu, tentokrát však v klidu domova a věřím, že se budu znovu příjemně bavit. Znalec žánru asi bude znuděně zívat, neboť snímek opravdu nemá čím překvapit, my ostatní si ho však můžeme příjemně vychutnat. Jen nepřemýšlet... 7/10 - zejména za zábavnost...
- (7/10)
