K Japonsku a ostatním zemím, které stačily za těch osm let od premiéry Ringu
vyprodukovat alespoň jeden slavný dlouhovlasý horror, se pomalu, ale jistě
začínají přidávat i ostatní země, jejichž filmová činnost se zatím omezovala
pouze na sledování úspěšnějších kolegů v pohodlí místního kina. Teď zásluhou
nejnovějšího horroru Guisi (AKA Silk) se k zemím zasluhujícím zvýšenou pozornost přidává
i zatím horrorově (až na výjimky) nečinný Tchajwan. Guisi režiséra Chao-Bin
Su je výjimečný jednak tím, že v něm ducha s dlouhými vlasy vlastně nenajdete
a hlavně posouvá duchařský horror někam do míst, kde zatím ještě nebyl.
Týmu vědců pod vedením Hashimota se podařilo něco nevídaného. Pomocí
vynalezené tzv. Mengerovy houby (trojrozměrný fraktál) dokázali
zachytit energii ducha dítěte a držet ji na jednom místě. Dítě nedbá jejich
přítomnosti a v některých chvílích si mluví jen tak pro sebe. A protože hýbe
jen rty, Hashimotovi nezbývá než najmout speciálního agenta Ye Qi-Donga,
který umí jako jeden z mála perfektně odezírat ze rtů. Společně se snaží
přijít na to, odkud dítě je a co způsobuje, že je v takovém stavu, v jakém
je.
Na Guisi jsem se hodně těšil a jsem proto rád, že má očekávání v
žádném případě nezklamal. Má své chyby, jako ostatně i první Ring, ale ty
jsou způsobeny víceméně tím, že operuje na neznámé půdě - možná, že se mnou
někdo nebude souhlasit, ale já osobně vidím Guisi jako takovou evoluci v
duchařinách. Po filmařské stránce má hodně nezvyklé postupy a kde ostatní
duchařiny končí, tam se Chao-Bin Su snaží naopak začít. Upřednostňuje příběh
před lekačkami a umí brilatně navodit napětí. Guisi má fascinující výtvarnou
stránku, která se dá přirovnat snad pouze k Cele Tarsema Singha, nádhernou
hudbu a slušné výkony hlavních představitelů. Osobně jsem jím opravdu nadšen.
Ještě než se do příběhu vloží speciální agent, vědci kontaktují několik
fotografů, aby jim pomohli najít vhodného kandidáta pro výzkum. V úvodu se jeden takový fotograf ukáže jako úspěšný pomocník, i přesto, že z
místa nálezu neodejde po svých. V pozdější scéně se k fotografovi film na
chvíli vrací, kdy se Ye Qi-Dong snaží přesvědčit o své teorii tím, že z těla
oběti vyjme srdce. Asi jediná výraznější podobnost s Ringem je vzhled obětí,
které mají doširoka otevřená ústa. Těch je ve snímku posléze víc, protože v
druhé polovině je duch stále víc naštvanější a tím pádem stoupá bodycount.
Velice zajímavým nápadem (hodně originálním, pokud se nepletu) je následující
podmínka: Aby duch mohl někoho zabít, musí si být jistý, že ho člověk vidí.
Jak se divák dozví na začátku, duchové nemají rádi, když na ně někdo dlouho
kouká. Ve filmu se tak odehraje několik opravdu strhujících scén, kdy se duch
přesvědčuje, jestli ho dotyčný vidí. Uhýbat zrakem není až tak jednoduché,
když se dá duch do pohybu (!).
Guisi je duchařina pracující s technickými vymoženostmi moderní doby, které
jsou sice hodně sci-fi - antigravitační zařízení a sprej s rozdrobenou
Mengerovou houbou umožňující člověku vidět duchy - ale svůj účel pro příběh
plní na výbornou. Díky nim jsou ve filmu k vidění skvěle provedené
fantastické scény s prolínáním "obou světů". Moje oblíbená scéna je ta, kde
Hashimoto táhne svoji asistentku, od které se oddělí duch a v nezměněné
poloze zůstane na místě. Technický prostředek tu hraje daleko menší roli než
ve Phone, Shutter nebo Ringu. Více je tu důležitý příběh. Ten má dvě hlavní
linie a zároveň dvě žánrové složky. Jedna se zaměřuje na hledání původu ducha
dítěte (horror) a druhá je zaměřená na speciálního agenta Ye Qi-Donga a jeho
důvody, proč se rozhodl vědcům pomoci (existenciální drama). Fantastické na
tom je, že obě žánrové složky nerušivě existují vedle sebe a bezproblémově se
doplňují. A co se týče závěru, ten je dle mého názoru vynikající (ani ne tak
strašidelný jako dobře vymyšlený a velice schopně provedený).
Není moc asijských horrorů, o kterých bych řekl, že jsou téměř dokonalé. O
Guisi to můžu s klidným svědomím prohlásit. Dovedu si však představit, že se
nebude líbit každému, přece jen není tak přímočarý a nenáročný jako thajský
Shutter. Pokud se člověku strefí přesně do vkusu, jako se strefil mně, ve
filmu najde jen pouhé minimum chyb (či rušivých elementů). Výraznější chybu
dle mého názoru nemá, pokud se tedy nedá počítat v duchařině za chybu to, že
upřednostňuje myšlenku před výsledným šokovým efektem. Někdo možná nepřejde
fakt, že film čas od času přepne ze strašidelných scén plných napětí do
čínské romantiky (ne, tak hrozné jak to zní, to zdaleka není), nebo nezkousne
ambicióznost projektu. Pro mě osobně je to nejlepší horrorový počin za rok
2006.
Pokud chcete ohodnotit film, použijte k tomu prosím komentář. K debatě nad osobou recenzenta, recenzí, technickými detaily či k reakci na předchozí příspěvky slouží diskuse, po kliknutí na tlačítko se sama založí. Díky. Vulgární a pravidla nerespektující komentáře budou vymazány.
