Minotaurus byl v řecké mytologii netvor s lidským tělem a končetinami a s býčí hlavou. Žil ve speciálním bludišti pod královským palácem v Knóssu na Krétě a živil se lidskými oběťmi, které mu král Minos pravidelně servíroval. Jeho řádění učinil přítrž až hrdina Theseus, který ho s pomocí Minoovy dcery Aridadny zabil a pak s dívkou pláchnul. Minotaurus vždy patřil k mým oblíbeným řeckým bájím, dlouho však nebylo moc možností prohlédnout si ho jinak než ve fantazii - ve filmové tvorbě se Minotaurus vyskytuje poměrně vzácně, a když už, tak nanejvýš v nějakém tom fantasy; horrorům se netvor z neznámých příčin spíš vyhýbal. Rok 2005 ale přeci jen přinesl jednu horrorovou verzi, bohužel z produkce Sci-fi Channelu, což je obvykle pro horrory docela špatná zpráva. Tentokrát to však dopadlo až překvapivě dobře.
Děj filmu Minotaur se v hrubých rysech drží legendárních kořenů, liší se od nich právě natolik, aby to naštvalo jak znalce původní báje, kterým je každá ochylka trnem v oku, tak milovníky originality, kterým zase vadí všechno, co není úplně nové. Mě ovšem pojetí, které režisér Jonathan English zvolil, dost sedne: Člověk dopředu tak zhruba ví, co může očekávat, může si všímat dějových i třeba názvových paralel mezi filmem a legendou a přitom je dostatek odchylek, aby děj neztrácel zcela na zajímavosti: Lid na Krétě začalo po staletích expanze trápit dobré bydlo a začali si vymýšlet nejrůznější hlouposti, mimo jiné tu, že už jim nestačí obyčejní neviditelní bohové, ale chtěli by boha živého. Princezna dostala za úkol zplodit s býkem potomka, který by tuto touhu naplnil. Úkol se splnit podařilo, ale výsledek tohoto aktu nenaplnil zcela očekávání. Po čase jeho hlad po lidském mase narostl do té míry, že přestalo být únosné chovat ho přímo v paláci a bylo pro něj vybudováno bludiště, kde může pobíhat bez omezení a bez toho, aby byly nepovolané oči příliš rozptylovány krvavými skvrnami na zdech a kusy masa poházenými po zemi.
Muž z vesničky Thena před lety zavraždil krétského prince. Jako trest musí nyní vesnice každé tři roky strpět vpád krétských vojsk, která si chtějí odvést osm mladých lidí a obětovat je bohu, sídlícímu pod královským palácem na Krétě. Právě teď se blíží doba dalšího vpádu a všichni rodiče mladých mužů a dívek zoufale přemýšlejí, jak své potomky ochránit. Jedině náčelník vesnice je klidný, protože jeho syn Theo byl určen za budoucího vládce vesnice a tudíž má pod záminkou pasení stád zajištěno, že v kritické době nebude tam, kde vojáci oběti hledají. Theo má však vlastní agendu: užírá se touhou po pomstě, protože před třemi roky byla odvedena i jeho láska Fiona. A teď mu místní vědma přinesla podivnou informaci - Fiona nezemřela, podařilo se jí Minotaurovi uniknout a teď se skrývá v bludišti a doufá, že jí její Theo pomůže. Theo musí vymyslet plán, jak se i přes vůli svého otce dostat mezi oběti.
Po uvrhnutí Thea a sedmi dalších odvedenců z vesnice do labyrintu se film zvrhává v něco, co bych skoro nazval slasherem: Na uzavřeném prostoru, v tomto případě definovaném zdmi bludiště, pobíhá zoufale stále se zmenšující skupinka obětí a hledá cestu ven. Mimotaurus je evidentně všudypřítomný a vševědoucí a pravděpodobně také nesmrtelný, přinejmenším proto, že nikdo nemá sebemenší zbraň. Nebezpečí roste, vztek jedné oběti na druhou také a čím dál víc se zdá, že jediná cesta ven vede skrz minotauří trávicí trakt. Kdyby neměli průvodkyni v krétské princezně, která dává přednost nejistému pobytu v labyrintu před jistou souloží se svým bratrem - králem, byli by jistě ztraceni. Nebo nebyli? Byla to opravdu jen náhoda, že dveře, které mají vést na svobodu, vedou právě do Minotaurova doupěte - a že jsou tyto dveře zavřené?
Snad všechny postavy, co ve filmu vystupují, jsou více nebo méně praštěné, přičemž těch více praštěných je víc. Krétský král, čichající drogové výpary z beraní lebky a posedlý touhou rozdat si to se svou sestrou, je kapitola sama pro sebe, ale není zdaleka nejhorší. Fantastické jsou obětí, která se ve smrtelně nebezpečném labyrintu chová jako skupina nezvedených turistů, pobíhajících sem a tam a vesele na sebe pokřikujících naprosto bez ohledu na to, že za nejbližším rohem na ně může čekat hovězí smrt. Každá z obětí má nějakou tu deformaci, od náboženské fanatičky, která si pokládá za čest být sežrána bohem, přes němou dívku, agresivního mládence Tyra až po samotného hrdinu Thea, který má v hlavě akorát hledání Fiony bez ohledu na cokoliv, zejména na realitu. Ještě tak nejnormálnější je starý blázen, který v minotauřím bludišti bydlí, živí se tak ulovenými krysami a tráví volné chvilky probíráním pozůstatků ostatních obětí a mapováním bludiště.
Když už jsem nakousl bludiště: Bylo pro mě obrovským zklamáním, že tak úžasně atraktivní prostředí bylo tak hloupě proplýtváno. Na začátku vypadalo naprosto úžasně, i proto, že do bludiště vedla celá řada vchodů, takže se oběti daly hodit dovnitř všechny najednou a přesto tak, aby musely jít každá sama, jenže k čemu to je, když v celém tom bludišti nejde zabloudit (vypadá jako obyčejná kruhová chodba bez odboček, jen sem tam s nějakou "místností") a vzhledově také vypadá spíš jako lehce zanedbaná chodba hradu než spleť tunelů vykopaných ve skále.
Minotaurus samotný vůbec nevypadá tak, jak ho popisují řecké báje. Je to prostě velká kráva s metrovými rohy a hlavou podobnou té, jakou by mohl mít měsíc hnijící tygr. Není vůbec sympatický a popravdě řečeno ani moc zajímavý, je to prostě tupé zvíře bez sebemenší stopy po inteligenci. Jediný tvor, který odpovídá tradičnímu popisu "muž s býčí hlavou" je Minotaurova socha nahoře v paláci, která vypadá úžasně groteskně a svou podivností skoro až strašidelně. Škoda, že to je skoro jediná strašidelnost, kterou v tomto filmu najdete, když byl potenciál toho bludiště tak zle promrhán.
Průběh pobíjení obětí je velmi klasický a závěrečný boj s obludou také není tím, co bych považoval za dvakrát originální, přesto se podařila jedna úžasná a zcela nečekaná věc: Celé to, s přimhouřením očí, dává docela smysl. Theovy vize Fiony, prosící o záchranu, vzhled býčího boha, jeho pobyt v podzemí místo na čestném místě v paláci, dokonce i zájem princezny Raphaelly o hrdinovo přežití, to všechno je ve filmu nadprůměrně dobře vysvětleno a podle mě to dává velmi osvěžující a přijatelný pohled na starověkou báji. Praštěnost všech zúčastněných se stará o přijatelné komické vložky, exceluje v tom zejména samotný král. Ne že by to byl vrchol umění, ale svůj účel to plní lépe než v řadě jiných horrorů. Rozhodně jsem čekal něco mnohem horšího.
- (5/10)
