S asijskými horrory jsem si z hlediska používaných žánrů poměrně dlouho spojoval buď duchařiny (Ringu, Ju-On, Shutter...) nebo nejrůznější úchylárny (Audition, Chinese Torture Chamber, Guinea Pig...). Dost mi ale chyběly mé oblíbené zvířecí filmy. V minulém roce se však objevily dva najednou. Korejský The Host se dočkal až překvapivě pozitivního přijetí, thajský Brutal River až překvapivé ignorance. Nemohu říct, že by mu to uškodilo - spíš naopak.
Film vychází z moderní thajské legendy, podle které se v životně důležité řece v distriktu Chumphorn usadil v roce 1964 obrovský lidožravý krokodýl. Nedokážu posoudit, nakolik je ta legenda pravdivá, každopádně je to celkem jedno - jen málokdy pomůže "založeno na skutečné události" k tomu, aby byl film lepší než kdyby byl zcela vymyšlený. Důležité je, že díky ní mohl vzniknout první asijský film se žravým zvířátkem v hlavní roli, který jsem kdy viděl. Bohužel na prvním dojmu dost záleží, takže mám teď velké obavy podívat se i na tolik chválený film, jako je The Host...
Brutal River poctivě dodržuje zásady, které stanovily Čelisti: Na začátek máme jedno zabití, postupně se začnou objevovat další mrtvoly a indicie, že by pachatelem mohl být krokodýl. Snahy o řešení jsou však poměrně nevýrazné, až do okamžiku, kdy krokodýl provede velký útok před množstvím svědků. Nechybí zápletka se záměnou totožnosti krokodýlů ani totální selhání ozbrojených sil, nakonec tedy musí vzít vše do ruky hrdinové, kteří mají s krokodýlem své nevyřízené účty. Originální příběh není tím, na čem by Brutal River mohl stavět. Naštěstí není příběh a napětí zrovna tím, co bych po zvířecích horrorech chtěl nejvíc.
Problém ovšem je v tom, že věci, na kterých mi u zvířecích horrorů záleží, také nejsou v Brutal River na výši. Skoro všechny krokodýlí útoky probíhají z větší části mimo záběr kamery a jejich následkem je vesměs prosté zmizení oběti. V oblasti ukousaných končetin a záplavě krve se musíme spokojit se dvěma zdlouhavě ukousnutýma nohama a pár škrábanci a odřeninami. Vzhled krokodýla je docela slušný v detailních záběrech bez pohybu (třeba při tom zmiňovaném ukusování nohou) a dost otřesný v pohybu, kde hrají hlavní roli efekt průhlednosti a umělé vlnobití.
Největším problémem Brutal River je podle mě v tom, že to je svým pojetím vysloveně "lokální" film, který se nikdy neměl dočkat mezinárodní distribuce. Dokážu si docela dobře představit, že pro vesničany, jejichž život závisí na jejich místní řece a na tom, že se ta bude chovat normálně, má Brutal River co říci. Dokážu si představit, že vlastenecká hrdost ("tohle je NÁŠ krokodýlí film") dokáže překonat technické nedostatky. Ale pro nás, kteří můžeme srovnávat s celosvětovou produkcí, a kteří nejsme ovlivněni pýchou na národnost režiséra, vyvstávají spíš ty nedostatky, zatímco potenciálně vážné věci působí komicky: Člověk, na kterého se dnes a denně hrnou filmy, ve kterých jde o miliony nebo miliardy dolarů, prostě nebude ohromen vypsanou odměnou 2000 Bahtů za hlavu krokodýla, dokonce ani když tato odměna stoupne až na 10000 Bahtů - ani si nemusíte přepočítávat, kolik je to v tvrdé české měně (asi 1200 a 5800 Kč), aby bylo jasné, že jakákoliv částka v tisících je prostě ve srovnání s miliony a miliardami slabá. Jen těžko dokážeme vžít do prostředí, kde jde o skutečně slušné peníze, když i běžný měsíční plat je u nás podstatně vyšší. V Thajsku to dost možná mohl být úspěšný film a u nás by zřejmě byl také úspěšný, kdyby ho natočil nějaký Čech, ale ve srovnání s ostatní zahraniční nabídkou nemá Brutal River jak oslovit.
Nepříjemné také je, že vztahy mezi postavami jsou místy hodně nejasné. Otázka je, jestli na tom má vinu spíš moje nepochopení místního myšlení nebo neumělý překlad (z thajštiny do angličtiny), každopádně výsledek je jen málo srozumitelný a nechtěně komický - od kratičkých průpovídek ("Pana X sežral krokodýl!" - "Cože, už zase?") až po rozsáhlejší sekvence (v jednom okamžiku spolu například tři hrdinové večeří a v průběhu jejich dialogu vyplyne, že manželka jednoho z nich je mu s největší pravděpodobností nevěrná s druhým; reakce mažela na tuto novinku je doslova fascinující, protože tomu svému pravděpodobnému sokovi navrhne, že by měl za tou manželkou zajít, aby on si mohl v klidu popovídat s bratrem). Ovšem když tak o tom uvažuji, možná ten humor není až tak nechtěný - poté, co vesničani přivolají na krokodýla místního zaříkávače, dojde k několika opravdu zábavným dialogům, které zjevně byly jako zábavné napsány ("Já jsem plně připraven: když zaklínač uspěje, pošlu do novin tenhle titulek, když zvítězí krokodýl, tak tenhle." - "A co když zemřou oba?" - "To je vlastně pravda. Moment, hned to napíšu."). A samozřejmě moje oblíbená hláška: "Krokodýl je velký a zlý, ale uvědomte si, že má mozek velikosti buráku - je ještě hloupější než my!"
Už od prvních minut filmu mě něco neskutečně iritovalo a chvíli trvalo, než jsem přišel na to, co to je: Narozdíl od ostatních filmů tady není snad ani jeden střih, všechny přechody mezi scénami jsou dělány tak, že se obraz zastaví, postupně se ztmaví a pak se zase rozsvítí někde jinde. V mnoha situacích je to navíc doprovázeno tím, že postavy těsně před tím diskutují nad nějakým zásadním problémem ("Řádí nám tu krokodýl."), pak k nim přijde někdo další a pronese moudrost, nad kterou všem padne čelist ("Musíme krokodýla zabít!") a jen ohromeně zírají, než obraz zmizí. Je fascinující, jak může taková maličkost tak strašně lézt na nervy.
Co si určitě zaslouží pochvalu, je prostředí. Záběry řeky lemované džunglí jsou prostě nádherné a pěkný pohled je i na lidské stavby. Pěkná je také hudba v klidnějších částech filmu, sice nijak ohromující, ale příjemná na poslech. Kvůli tomu ovšem nemá cenu se na Brutal River dívat, bohatě by stačily dvě MP3 a sada obrázků (ideálně fotografií, ty mohou snadno mít větší rozlišení než video).
