La habitación del niño (AKA Baby's Room) je nový film od režiséra vynikající horrorové komedie El Dia de la Bestia. Vyšel v rámci španělské horrorové antologie 6 Films to Keep You Awake, což je taková španělská verze Masters of Horror, s tím rozdílem, že každý díl má kolem sedmdesáti minut. Alex de la Iglesia se ve svém segmentu pokusil o duchařinu, nebo přesněji - o poctivou evropskou duchařinu, a hned v úvodu musím napsat, že se mu to opravdu povedlo. Duchařské horrory ovlivěné Asií už v poslední době začínají být docela nudné, a to především proto, že nemají bůhvíjak originální zápletku a jsou dost předvídatelné. Především je jasné, jak to celé dopadne (nemluvě o tom, že není nic provařenějšího než duchové s dlouhými vlasy). Je proto příjemnou změnou podívat se dnes na duchařinu, která není ovlivněná asijskou horrorovou vlnou.
Juan a Sonia se právě nastěhovali do podezřele levného starobylého domu. Vše jde bez problémů až do doby, kdy se rozhodnou do dětského pokoje instalovat tzv. Babyfon. Uprostřed noci jsou probuzeni podivným zvukem, který se z přístroje ozývá společně se synteticky znějícím smíchem. Zatímco Sonia zachovává chladnou hlavu, Juana událost značně vyvede z rovnováhy a Babyfon vzápětí zahodí. Pak se ukáže, že smích mohla vydávat hračka a zvuk mohl být způsobený náhodně se protnoucím signálem radiostanice. Juan se tedy rozhodne pořídit nový přístroj a aby se situace neopakovala, žádá rovnou nejnovější typ. Poslední verze Babyfonu má možnost sledovat dítě na monitoru díky přídavné kameře a když se další noc na obrazovce objeví podivná postava, už není pochyb, že s dětským pokojem není něco v pořádku.
Baby's Room je výborný jednak díky tomu, že Iglesiovi se podařilo vybudovat a udržet hodně dusnou atmosféru a taky, že přistoupil zajímavě a celkem netradičně ke klasickému tématu. I zde hraje signifikantní roli, v dnešních horrorech populární, technický prostředek - v tomto případě video verze Babyfonu, díky němuž se hlavní hrdina dozví o přítomnosti duchů a který rovněž slouží jako prostředek k jejich vypátrání (něco podobného bylo k vidění v thajském Shutteru). V první části filmu je několik hodně povedených drsně vypadajících lekacích scén. Těch pak sice postupně ubývá, ale zato jsou nahrazovány kvalitním napětím. Závěr je dost zajímavý a poměrně chytrý, kvůli čemuž finální scéna není nijak šokující (jako v asijských horrorech), ale raději chytře zapadající konec, než nějaký nesmyslný finální souboj s příšerou ve špatné cgi.
U evropské horrorové produkce mi přijde, že staví více na charakterech než ostatní země. Baby's Room v této tradici pokračuje. Podstatná část filmu je postavená na uvěřitelných hereckých výkonech hlavních hrdinů - fantasticky svoji roli zahrál Javier Gutiérrez, jehož postava Juan prochází značným vývojem. Jak snímek směřuje k závěrečným titulkům, jeho charakter zjišťuje o pozadí toho, co se v dětském pokoji děje, stále víc a díky jeho uvěřitelnému chování je pak dost lehké se s ním ztotožnit. Ani u vedlejších rolí se nedá říct, že jsou zahrané průměrně - Juanův šéf, kolega zabývající se paranormálnem...
Iglesias se v Baby's Room nevyhýbá provařeným klišé (stařenka, která o domu ví víc než kdokoliv jiný) a ví kde je použít tak, aby jejich efekt byl co nejúčinnější. Naopak, nebrání se ani novinkám, které subžánru duchařin dává tolik potřebnou svěžest. Mezi ně patří především hodně zajímavé vysvětlování fenoménu - aneb vysvětlení, co se v domě, z vědeckého hlediska, vlastně děje. Použití kvantové fyziky je opravdu skvělé. Někdo by mohl namítnout, že v duchařině je takové vysvětlování spíše ke škodě - já si naopak myslím, že je to krok správným směrem.
Baby's Room je jedna z nejlepších duchařin, které za poslední dobu vznikly a nebýt krátké minutáže, hodnotil bych možná ještě o jeden bod výš - závěrečná část by klidně šla ještě nějakých dalších patnáct minut stupňovat. Film doporučuji hlavně těm, kdo se chtějí u horroru po nějaké době zase pořádně bát a ujít by si ho neměli ani ti, kteří se upadajícímu duchařskému subžánru začali vyhýbat, ať už třeba kvůli malému množství nových nápadů.
