Myšlenka remaku jako taková není až tak špatná, jak by se na první pohled
mohlo zdát. Třeba takový King Kong, jehož originál pochází z roku 1933.
Kongova zastaralá chůze by dnes už těžko někoho nadchnula, spíš naopak.
Trikařská společnost Weta Digital udělala s Kongem natolik kvalitní práci,
že můžeme považovat remake za oprávněný. Jiný případ je The Thing from
Another World z padesátých let, jenž nestojí ani tak na technologické stránce
(jako v případě King Konga), jako spíše na příběhu. Remake Johna Carpentera z
roku 1982 se povedl, k čemuž přispělo i to, že scénář Billa Lancastera nebyl
doslovnou kopií originálu.
Pak jsou remaky, o kterých si před jejich uvedením většina nemyslí nic
dobrého - přesné opisy povedených filmů, mezi které patří například Psycho,
The Ring, Dark Water a teď recenzovaný Pulse. U posledních tří uvedených se
obecně tvrdí, že jejich nové verze jsou opodstatněné, a to tímto argumentem:
Asijský film je pro západního diváka nesrozumitelný a proto je třeba udělat
verzi srozumitelnou. Tím méně oficiálním argumentem je pak neschopnost
průměrného (amerického) návštěvníka kina číst při filmu titulky, a z toho
vyplývá menší výdělek pro producenty. Nabízí se otázka: Jak tyto filmy
hodnotit, když se jedná jen o pouhé přepisy původních děl? Každý se k tomu
staví jinak a stejně jako u knižních adaptací zřejmě neexistuje jediný
správný způsob. Remaky mají navíc tu nevýhodu, že na rozdíl od knih už jednou
zfilmované byly, takže není jasné co přesně na nich hodnotit. Jak se nová
verze povedla s tím, že si odmyslím originál? Možná, že u každého filmu vždy
jinak, jak si dotyčný recenzent usmyslí a jak uzná za vhodné.
Předělávky asijských horrorů jsou točené stylem políčko po políčku a ani
Pulse není žádná světlá výjimka. Stejně jako u předělávky Ringu došlo k tomu,
k čemu muselo dojít - ke zjednodušení. A protože původní Pulse neboli Kairo
byl film značně složitý, a nutno přiznat, že pro západního diváka ne úplně
srozumitelný, zjednodušení bylo dost radikální. Což způsobilo, že přepis není
až tak očividně převyprávěný "políčko po políčku" - jde spíš o skládanku
nahodilých scén z Kaira, které jsou trochu upravené pro potřeby scénáře
americké verze. Ten se nezabývá dopadem technologií na lidskou společnost ani
ničím podobně důležitým. Jak správně fanoušci Kurosawova díla tušili,
americký remake udělal, bez nadsázky řečeno, z chytrého filmu teenagerskou
vyvražďovačku. V tomto případě to nemusí znamenat pro film nutně zápor,
protože díky této změně jsem se rozhodl neporovnávat ho s Kurosawovým filmem,
a to je pro něj určitě lepší, protože jinak by Pulse skončil jasnou porážkou
od svého o pět let staršího kolegy.
A tím se dostávám konečně k tomu, co mě na remaku nejvíce překvapilo. Totiž
že není úplně špatný, jak jsem předpokládal. Za což paradoxně může i ona
jednoduchost. V Pulsu sledujeme skupinu pěti přátel, kteří jsou naprosto
průměrní dvacetiletí lidé využívající moderní technologie - mezi sebou si
píšou přes irc, používají webkamery, ad. Od chvíle, co jeden z nich (Josh)
zemře za nejasných okolností, hlavní hrdinka Mattie (Kristen Bell) začíná mít
podezření, že za podivnými událostmi může Joshův počítač. Jde proto do jeho
bytu, aby si zjistila, co je na tom všem pravda. Tam se dozvídá, že hospodyně
počítací stroj prodala - v tuto chvíli se na scéně objevuje druhá hlavní
postava, Dexter (Ian Somerhalder z Lostu), který zprvu odmítá věřit, co mu
Mattie říká, ale potom co uvede Joshův počítač do provozu, nabídne jí pomoc.
Na disku počítače nalézá soubory, archiv video zpráv, které Josh posílal
jakémusi Zieglarovi, l33t h4xx0rovi, co objevil něco, co v okolí začíná
všechny pomalu, ale jistě vyvražďovat.
Děj není vůbec náročný a jestli si na chvíli odskočíte, třeba vyřídit
telefon, zážitek z filmu tím nijak neutrpí. Jednoduše z důvodu, že snímek
nemá na diváka skoro žádné nároky a celá konstrukce stojí v podstatě jen na
lekačkách. Ty vylekají sice jen někoho, kdo s horrory nemá větší zkušenost,
ale zato jsou pěkně provedené. Taková lekačka v prádelně, kde vyleze
člověk-chobotnice z pračky se opravdu jen tak někde nevidí. Vůbec všechny
scény s duchy, mimozemšťany nebo kdoví čím, vypadají dobře, až bych řekl, že
bez nich by Pulse těžko obstál jako zábavný film, jelikož jejich exhibice
jsou tím, co z Pulsu dělá Pulse, nikoliv příběh, pointa (?) nebo postavy.
Opět, nevidím to jako zápor - podobné je to u remaku Thirteen Ghosts, který
se mi dost líbil jen díky povedeným titulním "hrdinům". Kromě duchů (nebo co
jsou zač) se mi ještě líbila závěrečná část, kde má hlavní dvojice úkol,
který připomíná jeden díl Rodiny Smolíkových. Další důvod, proč jsem se u
Pulsu docela bavil, byl ten, že jsem mohl pozorovat odkazy na originál. Ale asi po dvou třetinách mě
už začaly trochu iritovat (bungee jump pád z věže, padající letadlo), protože jich je v americké verzi docela dost.
Po formální stránce je Pulse stejně povedený jako The Ring, ale na rozdíl od něj jde
na původní materiál trochu jinou cestou. Dá se předpokládat, že pravděpodobně
nebude mít tolik fanoušků jako Verbinskiho předělávka, protože západní
publikum se v současnosti už tak lehce nachytat nedá - díky osvětě
internetových magazínů je vzdělanější a i přístup k těmto titulům se díky DVD
obchodům věnujícím se importu z Asie zjednodušil. Myslím, že Pulse se bude
líbit daleko více těm, kteří nemají veliké nároky na horror, přičemž
nevylučuji, že se může líbit (ať už třeba jenom částečně) i někomu dalšímu
nezapadající do této kategorie.
