Vždy mě dokáže pobavit, jak rychle dokáží ti méně úspěšní tvůrci zareagovat na úspěch nebo třeba jen rozsáhlejší reklamní kampaň cizího titulu a přijít s vlastní variantou téhož, nepokrytě z cizích peněz těžící. Blood Ranch se naprosto evidentně veze na vlně zájmu, kterou vzbudil remakovaný Texas Chainsaw Massacre a zejména House of 1000 Corpses, ale samozřejmě v mnohem skromějším provedení. Režisér a producent Corbin Timbrook dokonce s neobvyklou dávkou sebekritičnosti pustil film rovnou na video. Ironií osudu je, že Blood Ranch je možná i zábavnější než oba výše jmenované filmy.
Čtveřice teenagerů, jako obvykle ve věku cca 25 let a sestavě 2+2, cestuje autem po liduprázdné silnici někde uprostřed země nikoho. Už to je od nich hloupost, copak se nikdy nedívají na horrory? Ale bude hůř. Na cestě zastaví osamělému stopaři, který shodou okolností také potřebuje jet tam, co oni. Ti dnešní teenageři jsou prostě nepoučitelní. Dojde jim, že se situace stává neudržitelnou, když se ze stopaře vyklube válečný veterán (alias "případ pro psychiatra") a začne se divně tvářit? Ne, samozřejmě že ne. Přesvědčí je zanedbaná opuštěná benzínová stanice s vyděšenou majitelkou a malou holčičkou, pronášející věty jako "Čeká vás smrt", "Ještě nikdo se nevrátil" a "To říkali všichni, že jim nic nehrozí"? To vás doufám ani nenapadlo. A pak už je benzínová stanice za obzorem a na návrat je pozdě. Ještě je snad mohlo zachránit, kdyby špinavou zkrvavenou dívku, co jim slepě vběhla do cesty, prostě přejeli a pokračovali dál, ale tolik rozumu se od puberťáků čekat nedá: Samozřejmě že zastaví a pokusí se slečnu, která je prakticky bez sebe hrůzou, zachránit. Tím však zpečetili svůj osud. Teď už je nic nezachrání před černou dodávkou, maniakem Spiderem a farmou The Web, sídlem takové malé sekty úchylů...
Je třeba mít na paměti, že tohle není relativně drahý hollywoodský horror, ale laciná napodobenina. Tak, kde si Texas Chainsaw Massacre mohl dovolit detailní průstřel hlavy, se v Blood Ranch setkáte jen se skromějšími rekvizitami: nožem v zádech nebo oprátkou kolem krku. Kde byste v House of 1000 Corpses hledali brutální mučení v plném záběru, se v Blood Ranch musíte spokojit buď se záběry nepřímými (hrozivé zavrčení motorové pily a sprška krve) nebo se záběry tak evidentně falešnými, až je to legrační (nejlepší jsou dýchající mrtvoly), nedokončenými kopanci nebo nesedícími údery pěstí, to vše včetně tradičních Bud Spencer-Terrence Hillovských zvukových efektů. Nečekejte ani nahotu, za těch pár dolarů, co na film byly, si režisér nemohl dovolit ani odhalenou hruď; buďte rádi aspoň za ten holý zadek (mužský, sorry).
Dobrou stránkou lacinosti ovšem je, že jednoduché efekty jsou mnohdy působivější než precizně vypilované detaily. Všechny ty kostěné ozdoby zavěšené po pokojích a kusy těl chladící se v ledničce jsou fajn, ale není takový čerstvý hrob s pár červy (vypadají jako ty potvory, co se s nimi krmí hraboši nebo jiná domácí havěť) nakonec hrozivější než sebebrutálněji zmasakrované tělo?
Zatímco ostatní filmy se - obvykle neúspěšně - snaží o určitou realističnost nebo aspoň logiku, Blood Ranch nic takového nemá. A je to až překvapivě dobře: Model chování, jak ho z TCM známe, je sice svým způsobem realistický, ale za ta léta, co se pořád opakuje, ztratil na jakékoliv překvapivosti a pokud je v něčem originální, tak nanejvýš v tom, jak jinak průměrný film to co nejvíc zkonit. V Blood Ranch na vás neustále čeká nějaké překvapení, protože elementární zásady žánru nejsou dododržovány: Že je někdo zrovna teď v zajetí neznamená, že se mu během následujících pěti minut nepodaří osvobodit. Útěk oběti neznamená, že by ji sadističtí obyvatelé farmy měli jít hledat. Není nejmenší důvod, proč by se děsem ječící oběti neměly zčistajasna otočit a s pronásledovateli si to vyřídit "na férovku". Pokud někdo zmizí ze záběru a už se do filmu nehodí, tak prostě zmizí a je od něj pokoj, neobjeví se později zase někde jinde a nezpůsobí někomu jinému svou přítomností problémy. Prostě se pořád něco děje a nikdy si nemůžete být jistí, kdy dojde k nějakému dalšímu zvratu.
Legrační je, že Blood Ranch je díky tomu mnohem živější než ostatní podobné filmy. Umožňuje to jednu a tu samou postavu zlikvidovat postupně několika různými způsoby a pak ji prostě v případě potřeby nahradit postavou další, která se do té doby na obrazovce neukázala. A když se nějaká zvlášť úchylná postava stane svým chováním otravná, tak se prostě může zabít, protože pořád zbyde dostatek nejrůznějších protivníků. Každý pořád někam utíká, s někým se bije a před někým se schovává, takže na farmě neustále panuje veselý ruch a člověk se nemusí otravovat s pochybosti, jak to, že těžce raněný hrdina hravě neznámým terénem uprchne vrahovi v plné síle, který svůj kraj skvěle zná. Nemusíte se obávat tuctových těsných úniků a podivné slepoty a hluchoty pronásledovatelů, protože v Blood Ranch se na podobné věci nehraje. Vede to k vzniku celé řady úžasně originálních situací, na které si nikdo dříve netroufl, protože mu připadaly až příliš pitomé. Ale pokud se přes to dokážete přenést, je to zábava.
Zkrátka a dobře, Blood Ranch je přímo ukázkovým příkladem, jak vzít klasický vážný horror a udělat z něj ptákovinu, která je tak hrozně špatná, až je vlastně docela dobrá. Nic to člověku nedá ani z toho nevznikne kult, do pár měsíců to bude zapomenuto, ale na tu hodinu dvacet to pobaví víc než mnohý vážně míněný a velkými pěnězi poháněný mistrovský kousek.
- (5/10)