Bloodline jsem viděl až po Helraiserovi 5 a 6, takže jsem doufal, že po těchto „hororových detektivkách“ uvidím opět dobrý horor.
Bohužel se tak nestalo…
Už samotný začátek filmu, který se odehrává na vesmírné stanici v roce 2127 (ano čtete dobře Hellraiser ve vesmíru) naznačuje, že není vše jak má být. Bloodline se, ale naštěstí ve vesmíru dlouho nezdrží a po otevření kostky robotem, kterého ovládá Dr. Paul Merchant (pra pravnuk hračičkáře, ke kterému se časem dostanu) a jeho roztříštění na kusy se objeví poprvé Pinhead a Cenobiti, kteří jsou ale uvězněni v doktorově pasti. Pro naše pekelníky to tedy vypadá opravdu špatně, ale ve chvíli, kdy už už doktor mačká tlačítko pro finální zneškodnění pekelníku se mu před nosem objeví brokovnice a její majitelka, která je členem vojenské jednotky, které přišla zjistit co se tu děje. Dr. Paul Merchant je tedy zatčen a vyslýchán, tím začíná retrospektivní vyprávění, které nás zavede do 18. století, kde poprvé v celé sérii zjistíme jak vznikla kostka a zřejmě i první démon a poté do 20. století, kde se bude odehrávat nejdelší část filmu.
Pokud se chcete nechat překvapit jak vznikla kostka (asi nejzajímavější část celého filmu), tak raději následující dva odstavec přeskočte.
Tak tedy někdy v 18. století ve Francii dostal Phillip L'Merchant (hračičkář - v originálním znění toymaker) zakázku od hraběte Duca de L'Isle na výrobu jednoho hlavolamu (ano je to kostka). Phillip, po dokončení své práce na hlavolamu, i přes přemlouvání své těhotné ženy, která chce aby zůstal doma a nikam nechodil, jde do zámku předat hlavolam. Jakmile hrabě získá kostku, tak se sluhou Jacquesem a s dívkou (nic netušící oběť rituálu) otevřou bránu pekel, jako tělo jim poslouží ona dívka, a tak se zrodí první démon Angelique (princezna pekla). Angelique nějak nezajímají slova hraběte: „Ten kdo magii vládne, tak jí také ovládá“. A hraběte zabije a za svého pomocníka si vybere Jacquese. Tohle všechno vidí oknem hračičkář, a když si uvědomí co způsobil chce kostku ukrást a zničit. To se mu ale nepovede a Angelique ho zabije.
Angelique ví, že jediný kdo jí může překazit její plány na ovládnutí světa peklem je zatím ještě nenarozený hračičkářův syn, kterého se s pomocí Jacquese vydává hledat. Jejich cesty se setkají až ve 20 století, kde syn hračičkáře John Merchant pracuje na domu světla (jestli si ještě pomatujete na úplný konec Hellraiser 3, tak jste doma).
Konec filmu se odehrává opět ve vesmíru a jedná se spíš o slasher než o klasického Hellraisera.
Nejvíc mi asi v Bloodline vadí zápletka, která i přes to že se odehrává v hellraiserovském světě není ve své podstatě vůbec originální (mluvím o pronásledování hračičkáře a o snahu dostat zase jednou svět pod nadvládu pekla) a hlavně tu chybí nějaká myšlenka například vlastního pekla z prvních dvou dílů nebo zlo tak silné, že se dokázalo osvobodit od svého majitele z Hell on Earth.
Bloodline je velice rozporuplný film, například část ve vesmíru bych úplně vypustil, zato děj odehrávající se v 18. století je skvělý, škoda že trvá asi jen cca 20 minut. Nejdelší část filmu, která je umístěna do 20. století mi připadá místy až nudná, stejně tak i postava Angelique, které je sice fajn, ale řekl bych, že autoři prostě jenom potřebovali vyvolat nějakého démona a Pinheada použít nemohli, protože jeho původ už je vysvětlen v Hell on Earth. Smutné je také to, že víc než Pinheada, který se tentokrát ve filmu vyskytuje déle, než ve všech ostatních dílech dohromady, si pomatuji spíš takového přerostlého, zubatého, slintajícího a z kůže staženého psa :-))
Masky a efekty jsou stále velice dobré (hlavně scéna s dvěma členy ochranky se opravdu povedla) a hudba taky ujde, i když jsem si jí všimnul pouze u zrození Angelique a při každém otevření kostky a příchodu pekelníků.
Hellraisera 4 Bloodline jsem se rozhodl hodnotit ze tří částí: vesmír 1/10, 18. století 8/10, 20. století 4/10. Celkově dávám 5/10, kvůli dobrému nápadu vzniku kostky, několika povedeným scénám s Cenobity a pro mě za dokončení série.
Hellraiser 4 už totiž nemá žádný otevřený konec, není zde žádný bezdomovec, který by se změnil v „ďábla“ a odnesl si kostku z popela jako v jedničce nebo kvádr s uvězněným zlem z dvojky, či dům světla. Prostě konec, nic víc nic míň.
