Po bombastických zahraničních superkritikách a milionech prodaných vstupenek v zámoří, jsem se i já nechal zlákat vidinou potencionální dobré zábavy a rozhodl se zhlédnout tento snímek opředený tolika kladnými ohlasy a superlativy. Přistupoval jsem k němu poměrně opatrně, jak už se u nejnovějších trháků stává pomalu pravidlem, nejenom proto, že ho producentsky zaštiťuje jméno slavného Quetina Tarantina, který ovšem v posledních několika nejen vlastních filmech zůstal jenom stínem toho režiséra, co si mě v půli devadesatých let svými pracemi zcela podrobil. Po dvou nepříliš povedených pokračováních Od soumraku do úsvitu se rozhodl svou podporu vložit do druhého projektu Eliho Rotha. To je ten talentovaný klučina, co vyrostl na Tromě a před 3 lety vdechl život hororu Cabin Fever, který mě svou kombinací hnusu a humoru poněkud drsnějšího zrna před časem docela nadchl a vyloudil blaženou vzpomínku na rané Raimiho hrátky v kombinaci s evropskou produkcí. A jak to tedy dopadlo? Následovně:
Příběh není nijak složitý, jak už bývá u tohoto žánru zvykem - tři náctiletí mladíci si jedou do kontinentální Evropy užít toho, co se jim v jejich domovinách nedostává (nebo se stydí před rodiči a okolím?) - drogy a sex. Zastírají to samozřejmě ušlechtilou touhou po poznání památek a prostředí jiných zemí, jak jsme to již mohli vidět třeba v komedii Roadtrip, k němuž má začátek filmu poměrně blízko. Nejdůležitější na této okružní poznávací jízdě zkrátka je i pro ty méně kurážné mladíky si pořádně zahulit v Holandsku a dostat co nejvíce Evropanek, které mají oproti svým konkurentkám za oceánem jasně navrch - jsou daleko přitažlivější a zkušenější, jak nám ve filmu dokazuje i bývalá hvězda Paula Wild. Ale konkurence je v západní Evropě poměrně tvrdá, a proto když se mladíci dovědí, že existuje jakési Slovensko, kde je po válce logicky nedostatek chlapů a děvčata jsou tam jako lusk a vrhají se na každého, kdo má alespoň náznak primárních mužských znaků, neváhají ani minutu a berou první vlak do tohoto ráje na zemi.
Po příjezdu do Zlámané Lhoty - pardon předměstí Bratislavy - na ně dýchne tajemné ale krásné kouzlo venkova se vším, co k tomu patří - nádraží se šesti kolejemi, taxíkář v otřískané Ladě ale s perfektní angličtinou, spousta exotických cizinců a hlavně krásky, o nichž se jim ani v nejdivočejších snech nesnilo. Párty se v tomto malebném prostředí začne slibně rozjíždět. Děvčata jsou jak z marcipánu, DJs na diskotékách hrají ty správné oplodňováky od Tublatanky, Elánu, Mariky Gombitové, Michala Davida a Teamu a v této chvíli se dá říct, že mise je na 100% úspěšná, protože domů se jako panic už určitě nikdo nevrátí.
Ovšem nenadálou a nečekanou otázkou se pro účastníky zahraničního zájezdu stává, KDO z nich se vrátí, protože hned první hýřivou noc se jeden z tria za podivných okolností ztratí. Teď, po cca 30 minutách, kdy se vlastně nic zásadního nestane, se dychtivý divák konečně dočkává toho, kvůli čemu přišel na film – první gejzíry krwe! Zbylým dvěma mladíkům se podivné zmizení kamaráda jaksi nezdá, a proto se přes zbytkový alkohol vzmuží k vyšetřování na vlastní pěst, protože místní policie je, jak jinak, neschopná a zkorumpovaná nejen tajuplnou společností Elite Hunting. Toto mocné s.r.óčko stojící v pozadí všech událostí kolem podniká velmi svérázným způsobem překračujícím 98% platných zákonů. I když možná právě díky svým nadstandardním službám nemá o štědré zákazníky nouzi, protože se striktně drží starého podnikatelského hesla: Náš zákazník, náš pán. V průběhu rozplétání záhady se děj dostane do rozličných scenérií počínaje opravdickým muzeem tortury, přes pokoutná zařízení úzkých špinavých uliček a pavlačových domů až po děsuplnou starou továrnu zásobující nejednu orgánovou banku na světě. Nu, tolik asi k ději, sám nemám rád, když vím o ději filmu přehnaně víc než je nezbytně nutné‚ a tak si na zbytek udělejte názor sami jako já...
Přes značně pomalý rozjezd filmu se jedná o čistokrevný slasher, kde budou chutě nejednoho krvežíznivého sadisty ukojeny a slabším povahám se bude svírat žaludek, protože přívalů nejvzácnější tekutiny si opravdu užijeme v několika vypiplaných samoúčelných scénkách. Ale to je bohužel v podstatě vše - nic víc nám už film nenabídne - snad jen bezmezný obdiv Eliho k Quentinovi - jak si jinak vysvětlit nělikolik záběrů, které jsme již viděli ve filmech páně producenta – nebo ještě tak zaujme banda malých cikáňat, co se dokáží ve správný čas postavit na správnou valutovou stranu a zmasakrovat nakrátko střižené záporňáky. Věřím, že i tento snímek si svého diváka najde a pokud patříte do skupiny, co se chce v mezích slasheru pobavit za použití různých důvěrně známých nástrojů, o jejichž primárním určení by vám asi nejvíc mohl říct Béda Trávníček nebo primář Sova a moc si nepotrpíte na scénář, který je opravdu dementní, je to určeno právě vám. Samozřejmě to má plus také pro ty, co vyhledávají ve filmech neokoukané české herce, snažící se hrát a mluvit slovensky bez přízvuku nebo pokud pojmete celé sledování jako investigativní reflexi jak "nás" z východního bloku vidí Amerika schematicky - budete se bavit, v jiném případě dejte přednost radši večerní procházce - vyjde to levnějš a zážitků bude jistě srovnatelně, ne-li víc. V celém filmu absolutně chybí napětí, je to pouze nádenická řezničina bez kapky atmosféry a invence. Opravdu ani to Takesiho cameo s poučně moudrou replikou za to opravdu nestojí.
Někoho může slovenské pozadí, na kterém se celý příběh odehrává, popuzovat k nepříčetnosti, ale já osobně bych to spíš viděl tak, že celý film (natáčený pouze a jedině na západní straně Moravy) pouze poukazuje na to, jak zjednodušeně vidí Amerika celý zbytek světa – tento hloupoučký film by se opravdu mohl odehrávat kdekoli – na Slovinsku, v Ghaně, na Filipínách nebo v Brazílii, ale co, buďme rádi, že Barrandov prosperuje a získává další a další zakázky. Třeba dojde i na dobré filmy.
V případě, že se vás to přesto dotklo, vyjděte do ulic jako Arabové, třeba se na Elim domůžete omluvy jako lidé z Islandu za to, že byli prostřednictvím jednoho z hrdinů vylíčeni jako národ zdrogovaných ožralů. I když Eliho slib „Už nikdy nenatočím podobnou $račku“ by mi možná vyhovoval víc.
½ hwezdicky
- (1/10)
