Welcome to


Hledání

 

Login
Přezdívka 
Heslo 

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Například posílání komentářu pod jménem, nastavení komentářů, manažer témat atd.
 

Kdo je online
Právě je 41 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
Seznam uživatelů
 

Doporučujeme
 

  
The FlyMonstersRemakeScience Fiction

USA
96 minut

    
trailer    web    imdb 

česky: Moucha
rok: 1986
režie: David Cronenberg
scénář: George Langelaan (short story), Charles Edward Pogue (screenplay) and), David Cronenberg (screenplay)
hrají: Jeff Goldblum (Seth Brundle), Geena Davis (Veronica Quaife), John Getz (Stathis Borans), Joy Boushel (Tawny), Leslie Carlson (Dr. Brent Cheevers (as Les Carlson), George Chuvalo (Marky), Michael Copeman (2nd Man in Bar), David Cronenberg (Gynecologist), Carol Lazare (Nurse), Shawn Hewitt (Clerk)
produkce: Marc Boyman, Stuart Cornfeld, Kip Ohman
hudba: Howard Shore
keywords: scientist, experiment, teleportation, science, reporter, mutant, jaw-ripped-off, nightmare, remake-of-cult-film, lifting-person-in-air, pleading, fable, fingernail, teeth, mutation, cult-favorite, medicine-cabinet, gore, jealousy, mad-scientist, další...
titulky: hledat na OpenSubtitles.org
hits: 9268

Recenzoval Chirurg

Přidáno: 27. říjen 2005

The Fly je první drsnější horor který jsem viděl. Tento opus mě tak fascinoval, že jsem se nakonec začal maniakálně zajímat o horory všeho druhu. Ovšem toto je film na motivy stejnojmeného díla z padesátých let a mr. režisér akorát rozvinul tématiku filmu.

Film začíná seznámením s profesorem Sethem Brundlem (Jeff Goldblum) který vynalezl první teleportační zařízení pracující na principu regenerace genetického kódu. Akorát, že Seth zatím nechce aby o jeho fenomenálním vynálezu nikdo nevěděl. Novináři si stejně myslí, že Seth je šarlatán a jediná osoba, kdo mu teď věří, je novinářka, která chce udělat o tom článek do novin. Jakmile se Seth snaží teleportovat první živý organizmus (opice), stane se neúspěch. Z opice zbyde jen kupa masa a střev. Seth vidí problém stále v počítači. Seth začíná přeprogramovávat počítač, aby se mu začalo líbit maso - pro lepší teleportaci (zní to sice šíleně ale účinně).

Po vyladění počítače se Sethovi konečně podaří teleportovat opici a cítí úspěch! Problémem je zakeřný šéf novinářky, která se nakonec zamiluje do Setha a ten s tím nesouhlasí. Je to s prominutím úplný debil. Sethovi najednou blikne a teleportuje sám sebe. Nejprve to vychází docela slušně ale nejednou přiletí hmyzák a octne se v teleportačním zařízení. Takže se Seth teleportuje i s mouchou. Hned po teleportaci Seth pociťuje rychlejší reflexy a zvýšenou fyzickou kondici (tedy až moc). Může dělat neuvěřitelné akrobatické cviky a skoky. Pak ale začnou na Sethově těle růst muší chloupky a věci začínají být podezřelé. V průběhu času Seth začne pozorovat více muších syndromů - ochlupování, odlupování nehtů a zubů. A zrovna v tuto chvíli si Seth začne uvědomovat, že se s něj stává napůl moucha a napůl člověk.

Na filmu je unikátní, jak můžete pozorovat Sethovy proměny. Je z něj čím dál větší zrůda. Film má plno odporných klenotů jako scéna, když (SPOILERY)si natráví potravu nebo jak mu upadne ucho. Seth už pomalu propadá do beznaděje, ale snaží se to brát z nadhledem. A teď přichází skvost filmu! Sethova přítelkyně bude mít z mušákem dítě. A nastává slavná porodní scéna (ta brutálnější je až ve dvojce), kdy z dělohy novinářky vytáhnou obří muší kokon. Ale byl to jen sen:-). Novinářka se chce rychle zbavit zhoubného zárodku než bude pozdě. Ale to nakonec překazí hmyzí muž Seth a muví novinářce do srdce. Na stopu Setha se tedy vydá šefik s brokovnicí a chce novinářku zachránit. Ale Seth jako správný hmyzák pozná, kdy příjde nebezpečí. Šéfa nakonec uzemní svými enzymy, které mu rozežerou ruku a nohu - velice kvalitní scéna. Ze Setha se stane bezpochyby moucha a jeho lidské zbytky plesknou na zem a to teprve je scéna. Seth se nadále snaží přemluvit novinářku aby se s ním teleportovala, aby mohl být znovu člověk. Štastná rodina. Jakmile se Sethovi podaří zavléct novinářku do teleportu probudí se zmrzačený šefik a aspoň postřelí mušáka. Ale přece se ukuteční teleportace a novinářka na poslední chvíli unikne. Z teleportu vyleze obří zrůdná masa. Nějaké hybridní post-muší monstrum. Poslední zbytek soucitu v novinářce zbyl a neštastný ale vysoce brutální pohled na plazící se zrůdu která mele z posledního. Nakonec si Seth namíří hliníkovou hlaveň brokovnice na svou hlavu a bídně se podívá na novinářku. Té už nic nezbývá a zmáčkne spoušt.........Sethova hlava se rozletí po celé laboratoři(SPOILER) a tak film končí.......

Takže teď to shrnu: The Fly je opravdu kvalitní film a zaslouží si respekt a je to taky skvělý odrazový můstek pro druhé pokračování. A geniální gore konec je opravdu geniální. Sice je dvojka lepší, ale kdybyste neviděli jedničku, nepochopíte dvojku. Film asi spadá pod sci-fi/horor ale svou osobitou škatulku nemá. Možná je to sci-fi ale film má své jedinečné zmiňované pasáže které dokážou obrátit slabý žaludek.

Filmu dávám sedm bodíků ale plný počet dostane jeho odpornější nástupce. Ale teď mi po monitoru leze nějaká mucha radši ji zabiju než se mi stane to co v tom filmu. Omluvte mě prosím............... BZZZZZZZ............PLESK!!!!!!! ..................ha!



Pokud chcete ohodnotit film, použijte k tomu prosím komentář.
K debatě nad osobou recenzenta, recenzí, technickými detaily či k reakci na předchozí příspěvky slouží diskuse, po kliknutí na tlačítko se sama založí. Díky.
Vulgární a pravidla nerespektující komentáře budou vymazány.
Recenzoval MarekS

Přidáno: 09. červen 2006

Moucha je krásným příkladem filmu, kterým zavřete ústa každému, kdo namítá, že hororové remaky dopadají vždy hůře než své předobrazy. Tedy tomu tak aspoň bylo kdysi, když se jich chytali nikoli rutinní, ale naopak vizionářští a progresivní tvůrci s odvahou experimentovat, jakým byl a stále ještě je rodilý Kanaďan David Cronenberg.

Jak ve filmu pronese hlavní postava Seth Brundle: „Cítím, že mám nemoc, která dává smysl.“ A v 80. letech také dávalo velice dobrý smysl, aby klasický horor z roku 1956 znovu natočil divný režisér David Cronenberg, protože tématika byla pro něj jak zrozená, od transgrese po postavu doktora až k hororovým prvkům. Zatímco v původním filmu došlo z přeměny člověka na mouchu ihned a zbytek obstaralo řádění všude kolem, v remaku je oné přeměně věnována skoro celá stopáž snímku s tím, že je „moucho-člověk“ ztvárněn opravdu nechutně díky vydařeným maskám (oceněným zaslouženě Oscarem) a podání hlavního herce Jeffa Goldbluma, který má opravdový muší vzhled. Navíc Moucha snad ze všech Cronenbergových filmů nejlépe dokazuje jeho tezi, že jedině sebevražda dává tomu celému lidskému snažení a pachtění se nějaký ten smysl. Sice zlí jazykové tvrdí, že se vůbec nejedná o remake původního filmu, ale spíše o novou adaptaci klasické povídky George Langelaana, z níž si bere jenom námět, stejně jako tomu třeba je u Schaffnerovy verze Planety opic a Burtonova „znovu-uchopení“... ale superlativ na adresu Cronieho Mouchy není nikdy dost.

Bezpochyby nejlepší na Mouše je fakt, že zde metamorfóza nevyznívá absurdně a komicky, jako tomu bylo o několik let předtím, avšak záměrně v Burroughsově adaptaci Nahého oběda (kdo by zapomněl na velkého švába mluvícího řitním otvorem?), a také to, že se v ní nejvíce projevuje Cronenbergova posedlost frankensteinovsky střiženým vědcem i gynekologie jako taková. Tvůrce jednou sám prohlásil, že věci a scény, které jsou v Mouše označovány fanoušky za cronenbergovské, byly ve scénáři již tehdy, když mu ho Mel Brooks předával. David si také střihnul malou roličku gynekologa ve filmu při snové, velice nechutné scéně porodu, která jistě nenechá váš žaludek jenom tak na pokoji, na základě osobního setkání s režisérem Martinem Scorsesem, který mu řekl, že vypadá jako plastický chirurg z Beverly Hills. Je možné diskutovat o tom, jestli tahle malá cameo rolička měla i jiný, symbolický význam vzhledem k jeho názoru na gynekologii, kterou považuje za „špínu“ a zároveň „krásnou metaforu rozdělení těla a duše“.

Pokud sám tvůrce vnímá své filmy jako vždy jednu kapitolu ve velice obsáhlé knize, Moucha má nejblíže k jeho středometrážnímu filmu Crimes of the Future, ve kterém se také setkáme s šílenými vědci bez obav provádějících experimenty na sobě a s dějem odehrávajícím se jen na několika málo prostranstvích s tím, že pokud v Crimes of the future zastupují muži částečně pozice žen a jsou tak genderově nevyhranění, v Mouše je přidán zvrácený románek, vzdáleně upomínající na legendární Krásku a zvíře. Onu krásku si zde zahrála Geena Davis, která, ruku na srdce, nikdy nebyla nijak zvlášť dobrá herečka, ale zde naštěstí nedostala ani tolik potřebného prostoru, aby se její spíše neherecké (ne)kvality projevily a role neustále z něčeho vystrašené, avšak citlivé a díky novinářské profesi i otravné postavy jí jde víc jak dobře. Jeff Goldblum ztvárnil naopak zvíře a lepší castingová volba snad ani na nikoho jiného padnout nemohla, protože skutečně svým vzhledem připomíná mouchu, o jeho hereckých kvalitách nemůže být pochyb a jedním z dalších kladů filmu je bezpochyby to, že i zamaskován k nepoznání má dostatek prostoru na to, aby si každou scénu, ve které se objeví, takříkajíc „ukradnul pro sebe“ – a to ne díky dokonalé masce, ale díky dikci, pohybu a skvělému načasování i svému charismatu. Na Jeffovi mě neustále zaráží fakt, že hrál skoro v každém blockbusteru 90. let, od Jurského parku po Den nezávislosti, a přesto nikdy nedosáhl na hvězdný status. Nejdůležitější však je, že chemie mezi ním a Geenou Davis funguje skvěle, snad ještě lépe než mezi Geenou Davis a Susan Sarandonovou ve Scottově majstrštyku Thelma a Louise. (Tomu napomáhá i neselhávající Shoreova hudba, o které je, myslím, zbytečné se dál rozepisovat.)

"Proč proces stárnutí a umírání nechápat jako proměnu? Přesně to jsem udělal ve filmu Moucha. Stáří nebo nemoc vypadá na první pohled strašně, nechutně. Vůbec to není krásné. Tomuto procesu přeměny je velmi těžké přizpůsobit naše estetické vnímání. Říkáme: "Jen koukněte na toho starce. Vypadá skvěle. Jistě, trochu smrdí a ve tvářích má takové legrační vrásky." Dobře, ale říkáme to. Je v tom cítit snaha přizpůsobit naši estetiku procesu stárnutí. To samé bychom mohli dělat i s nemocí. "To je ale prima chlapec s rakovinou." I s nemocí člověk musí žít, tak proč se tím užírat? Právě proto se mi zdá velmi přirozené porozumět nemoci. To ale neznamená, že bych chtěl zrovna nějakou dostat. Je to však jeden z důvodů, proč se s tím snažím vyrovnat. Vím, že nevyhnutelně dřív nebo později nějakou nemoc dostanu. Jak nás ale tahle nemoc vnímá?"
- Cronenberg on Cronenberg

Moucha je druhý film v pořadí, který vlastně započal „novou“ éru Davida Cronenberga, v níž se přiklonil více k mainstreamu a natočil divácky přijatelný a až na několik scén i lehce sledovatelný film, který není dle jeho námětu či scénáře... a tak tomu bylo až do eXistenZ. V původní verzi filmu, stejně jako v jednom z prvních scénářů filmu, nebyl vědec osamělý, ale měl manželku – krom postupného rozpadu, resp. přeměny hlavního hrdiny považuji jeho osamělost za jeden z nejlepších kladů této předělávky, protože tak může vyniknout i perverzní romantická linie filmu. Všechny postavy mají velice dobré ukotvení v ději a jejich motivace je zřejmá na první pohled, Seth chce být lepší než všichni ostatní vědci, novinářka za ním i po proměně chodí prostě proto, že ho tolik milovala apod. Když si člověk odmyslí všechny ty chuťovky, které jsou nám zvlášť s postupující se metamorfózou servírovaný, jedná se jen o něco drsnější a temnější osudovou romanci, jenž by se mohla líbit i ženskému publiku.

Nechybí nechutnosti, povinné pro spoustu filmů z hororového žánru, od odlupování nehtů až po slavnou, chtělo by se napsat až nechvalně známou scénu, v níž Seth téměř úplně proměněný na mouchu demonstruje postup požívání poživatin, které se musí nejdřív rozložit na kašičku pomocí šťáv a až poté sníst. Nebyl by to Cronenberg, aby nám to neukázal v celé své „kráse“ a tam, kde by ostatní tvůrci scénu střihli, on ještě několik minut následně nepokračoval, ač se nejedná z jeho strany o samoúčelnou provokaci. Pokud se tvrdilo, že měl původně režírovat předělávku temný mág Tim Burton, většině je jasné, že by evidentně fandil mouše a nikoli lidem, jako to udělal Cronenberg. To je dle mého hlavní důvod, proč ze scénáře vymizely tak „kontrovezní“ scény jako pojídání stařenky v temné uličce či umlácení zmutovaného psa železnou tyčí.

I když si myslím, že u tak notoricky známého titulu je naprosto zbytečné popisovat, o čem vypráví (a proto jsem se také celou dobu zaměřoval na to, jaký ve výsledku je), pro těch několik lidí, kteří snad žili delší dobu zmraženi na jiné planetě či měli velice přísné rodiče, kteří jim nedovolili zhlédnout tento film na jedné z našich komerčních stanic s velice povedeným dabingem, zde máte popis děje: Seth Brundle, živící se jako vědec, zkouší nově vynalezený způsob teleportace (přemísťování se z místa na místo) sám na sobě a postupně se začne proměňovat na mouchu, která se přemístila spolu s ním, čímž se jejich genetické kódy začaly míchat. Má jen velice málo času na to, aby našel protilék, pokud ho najít vůbec chce... Jak píše Roman Gazdík ve svém profilu Davida Cronenberga na Filmpubu, Cronenberg pracuje s postavou vědce ve významu „overreachera“, který je osamělý, odřízlý od ostatních lidí, inspirovaný zjevně frankensteinovskou postavou z románu M. Shelley, který chtěl taktéž natočit. Moucha ve výsledku zůstává jeho nejmainstreamovějším filmem a zároveň komerčně nejúspěšnějším (je poměrně smutné, že tak kvalitní dílo bylo znehodnoceno extrémně nepovedeným pokračováním, které není ani nechutné, ani děsivé, ani dojemné, ale prostě nudné, což je to nejhorší, co se může hororovému snímku vůbec stát) a i dobrým příkladem toho, že se dá natočit hororová klasika, která přesáhne svými kvalitami původní verzi s Vincentem Pricem. Ta byla neskutečně campy, se špatnými dialogy, ale opravdu neuvěřitelně špatnými, a naivita z ní sálala každou minutu.

V případě Mouchy se vedou neustálé dohady, jestli se jedná ze strany Cronenberga o ústup k normálnosti, nebo o ústup normálnosti. Pokud bych měl soudit sám za sebe (vy na to máte komentáře pod článkem), největší přínos mouchy je bezpochyby v tom, že posunula hranice zobrazování gore, čili krvavých efektů na plátně v mainstreamovém filmu a že to byl jeden z mála skutečně krásně podvratných filmů, který narušoval zažitou recepci již tím, že divák fandil hlavní, s postupem času ale záporné a divácky odporné postavě. Je to snad první a také poslední Cronenbergovo nejčistší, žánrově nejvyhraněnější mistrovské dílo bez zbytečných odboček. A navíc jím krásně vyjadřuje, že není rozdíl mezi odporným a krásným, ale že je to jedna strana téže mince.



Pokud chcete ohodnotit film, použijte k tomu prosím komentář.
K debatě nad osobou recenzenta, recenzí, technickými detaily či k reakci na předchozí příspěvky slouží diskuse, po kliknutí na tlačítko se sama založí. Díky.
Vulgární a pravidla nerespektující komentáře budou vymazány.