Poté, co loni dosáhl nízkorozpočtový Saw obrovského úspěchu, bylo celkem jasné, že pokračování na sebe nenechá dlouho čekat. Vzhledem k principům, na kterých Saw stavěl, bylo také evidentní, že Saw II buď opustí všechno, co pro nás Saw znamená, nebo to bude nudný propadák. Nebo obojí. Teď je film konečně mezi námi a my se můžeme podívat, v čem všem jeho tvůrci šlápli vedle. Čeká nás však zklamání - Saw II nejenže není špatný film, on je dokonce v řadě ohledů lepší než jeho předchůdce Saw.
Už u recenze na Saw jsem měl obrovský problém s tím, jak film podrobně popsat a přitom nic neprozradit - pokud možno ani to, že Saw stojí a padá s překvapením. Asi nikoho nepřekvapí, že ani u Saw II to není jinak. Vyvolává to ovšem zajímavé dilema: Už sama znalost prvního dílu dává divákovi informace, které by v zájmu co největšího zážitku z dílu druhého znát neměl. Na druhou stranu řada scén druhého dílu nedává bez znalosti jedničky moc smysl, nemluvě o tom, že shlédnutím Saw II se připravujete o drtivou většinu překvapení z Saw I - shlédnout oba filmy v obráceném pořadí by byla hrubá chyba. I tato recenze počítá s tím, že Saw už znáte a například prozrazení identity Jigsawa tak pro vás nebude spoilerem. Pokud jste Saw dosud neviděli, doporučuji okamžitě přestat číst a chybu napravit (i když, mezi námi, nenapravitelná škoda už způsobena byla).
Po událostech v Saw byl několik měsíců klid. Teď však Jigsaw znovu udeřil. Za oběť si vybral Michaela, malou rybu živící se jako policejní práskač. Jeho smrt (nečekali jste snad, že to přežije!) je bohužel tím nejhorším momentem celého filmu a velmi nahrává úvahám z úvodu, že je Saw II jen chabým pokusem, jak z úspěšného titulu snadno vydojit další peníze: Provedení smrtící pasti je totiž tak očividnou vykradačkou pastí z jedničky, že se na to skoro nedá dívat. Jakákoliv hrůza z bezvýchodné situace je spolehlivě zabita znechucením z tak primitivního filmařského triku: Michael má na krku masku s ostny uvnitř, takovou "železnou pannu" jen pro obličej, která po jedné minutě sklapne. Otevřít ji může jedině klíč, který má Michael ukryt někde ve svém těle. Ještě že byl Jigsaw tak milosrdný a dal mu na dosah ruky skalpel...
O Michaelově smrti se dozví policie a na místo je povolán detektiv Eric Matthews, úspěšný ve vyšetřování ale velmi neúspěšný v rodinném životě - zrovna před pár dny se pohádal se synem a ten ho prakticky zavrhl. Proč zrovna Eric? Jistě, je to pracovník s obdivuhodným počtem odsouzených. Ano, Michael byl jeho práskač. Ale tím hlavním důvodem byl asi nápis "Look closer, detective Matthews" na stropě místnosti s mrtvolou... Eric se skutečně "pozorněji rozhlédne" a dokáže díky tomu najít vraha. Tím však jeho případ nekončí, ale začíná - Jigsaw tohle celé sestrojil proto, aby si s Ericem mohl v klidu promluvit o tom, jak si lidé neváží vlastního života. A aby dodal svým slovům váhu, umístil do opuštěného domu osm různých lidí. Jedním z nich je Ericův syn Daniel.
V tomto okamžiku se děj filmu rozdvojuje. Sledujeme policii a konkrétně Erica Matthewse, jednajícího s Jigsawem a hledajícím způsob, jak majít dotyčný dům, dostat se dovnitř a oběti zachránit dřív, než padnou do smrtící pasti. Souběžně vidíme i pokusy osmi lidí, kteří se navzájem neznají a netuší, co je svedlo dohromady, o záchranu vlastními silami. Čas nemilosrdně utíká a jak oběti postupně decimuje nejen plyn a Jigsawovy smrtící pasti, ale i vzájemná nevraživost, nervozita roste. Jak dlouho ještě Daniel vydrží? Proč si Jigsaw vybral právě těchto osm lidí pro své kruté hry? Jen čas ukáže...
Saw II mě velmi potěšil tím, že perfektně drží atmosféru svého předchůdce, ale přitom není jeho pouhou kopií. Naopak, co jenom trochu jde, to dělá obráceně: Identitu vraha poznají hned v úvodu i ti, kdo první díl neznají. Hlavní oběti smrt nehrozí, přesto musí konat proti svým zažitým zvykům, pokud chce v Jigsawově hře uspět. Tam, kde Adam a Lawrence chtěli ven, Eric se potřebuje dostat dovnitř. A Jigsaw sám používá své pasti spíš jako připomínku, že se vyplatí hrát podle pravidel, než jako nástroj k probuzení touhy po životě v ostatních - na to mu bohatě stačí povzbuzovat jejich vzájemnou nenávist vhodně formulovanými narážkami... Perfektní je i způsob, jak jsme informování o tom, co se dělo v prvním dílu poté, co Adam v souboji s Jigsawem neuspěl...
V jednom ohledu však Saw II kvalit svého předchůdce nedosahuje. Mluvím o překvapení. Je zřejmé, že se tvůrci velmi snažili o to, aby průběh filmu a zejména jeho závěr byly pro diváka šokem, dokonce se jim to v některých izolovaných situacích docela podařilo, ale prostě to není ono. Vcelku to chápu. Saw nás naučil, že Saw znamená neustálá překvapení, že celá jeho myšlenka spočívá v tom, navodit nějakou hrozivou situaci, nechat s ní diváka identifikovat a najít nějaké přijatelné řešení, a pak mu všechno obrátit vzhůru nohama a dostat ho do situace ještě horší. V Saw II se pak těžko ubráníte přístupu typu "no jo, je to dost hrozné, ale už se nemůžu dočkat toho nečekaného překvapení, co to ještě zhorší". Neubráníte se nevymýšlet co nejšílenější konstrukce a automaticky předpokládat, že se stane to, co je zdánlivě nejméně možné. Moment překvapení se tím bohužel dost vytrácí.
Náhradou toho je naštěstí promyšlenost scénáře. Saw byl postaven na překvapení a šokujícím závěru, tomu bylo podřízeno úplně všechno, včetně logičnosti scénáře. Proč ne, cíle se dosáhnout podařilo a člověk rád odpustil díry v ději výměnou za jedinečný zážitek. Jenže se na to nedalo dívat víc než jednou, při dalších sezeních už ten hlavní šok ztratil sílu a slabiny byly víc a víc zřetelné. U Saw II je to jinak. S trochou dobré vůle (splnění či nesplnění nějakého úkolu musí proběhnout až v poslední sekundě, protože to je dramatická nutnost) je docela dobře možné si představit, že takhle by daná situace opravdu mohla vypadat. Ani nejsou potřeba berličky jako hrdinové, kteří si nevšimnou kriticky důležitého předmětu, dokud se to Jigsawovi nehodí.
Mrzí mě však, že z velké části zůstaly nevyužity možnosti plynoucí z interakce mezi osmi oběťmi. Nějaké ty vztahy mezi nimi jsou, ale je jich žalostně málo. Pro představu, dával jsem si na to zvášť pozor a přísahal bych, že u čtyř z osmi lidí jsme se nedozvěděli dokonce ani jméno, tím méně takové "podružné detaily" jako co mají společného s ostatními - můžeme to jen odhadovat z toho, že to bylo ve filmu velmi silně naznačeno a tři z obětí to za sebe potvrdily. Většina Jigsawových obětí tak byla odsouzena do velmi trpné role, kdy jejich jediným účelem je zemřít nějakou strašlivou smrtí v jedné z pastí, aniž by měl divák vůbec důvod se o ně zajímat. Dost mi to připomělo filmovou verzi Battle Royale, kde se muselo ve vymezeném čase vyvraždit 42 studentů - ale v Saw II jich bylo jen 8!! To by se opravdu nedalo nechat každému dvě minuty, aby se aspoň představil? Nebo aspoň u té jedné slečny, u které jsem se celý film těšil na to, až z ní vypadne, že je svým povoláním masová vražedkyně :-(
Kvalitní scénář (který mimochodem vznikl ještě před Saw I a byl dodatečně upravován, aby lépe zapadl do Sawovského vesmíru) je jasný bod ve prospěch Saw II, zmíněné nedostatky to však bohužel kazí, takže nemohu druhý díl hodnotit tak vysoko jako díl první. Přesto jsem s ním spokojen, navzdory negativním očekáváním se z něj vyklubal velmi dobrý film. Saw asi zůstane synonymem pro neočekávané, ale nedivil bych se, kdyby se Saw II dožil s odstupem času vyššího hodnocení než jeho předchůdce.
