Američan Thorn (Gregory Peck) působí jako velvyslanec v Římě. Jeho žena porodila v nemocnici dítě, které záhy umírá. Thorn je zdrcen a rozhodne se adoptovat jiné dítě, které se narodilo ve stejnou dobu jiné ženě, která zemřela. Jeho vlastní žena nic netuší a přijímá dítě za své. Thorn je po pěti letech převeden do Londýna na mnohem prestižnější pozici. V tomto okamžiku se děj soustředí na několik následujících měsíců, kdy se kolem dítěte (Harvey Stephens) začínají množit podivné události a smrti.
Hlavní postavou filmu není samotný vyslanec pekel, o kterém je jasno už od začátku, že je převtělen do malého dítěte, ale postava velvyslance, který nejdříve všechny náznaky a varování ignoruje, aby je postupem času začal zkoumat. Film střídá chvíle rodinné idylky a radosti s temnými náladami. Vše podkresluje velmi výraznou hudbou (Jerry Goldsmith), na které už se bohužel podepsal zub času. Veselé tóny se střídají s orchestrálním pozadím a s výbornými sborovými chorály, které vás budou spolehlivě děsit a budete čekat to nejhorší. Gregory Peck hraje výborně a ostatní herci taktéž. Nikdo neexceluje ani nepropadá, takže není problém se do děje takříkajíc vnořit. Atmosféra je budována postupně a psychický tlak na diváka roste společně s tlakem na Thorna. Scénář odhaluje všechny souvislosti od drobných náznaků až po jasná znamení postupně až k tradičnímu velkému finále s nestandardním koncem, který přímo ukazuje na pokračování. Režisér umně střídá detailní záběry (k přiblížení postavy) se záběry z dálky, kde dává možnost hercům vyniknout "celým tělem". Kamera střídá statické, pohybové a "klepající se" záběry. Do děje začnou zasahovat další postavy: nezbytný kněz, děsivá chůva, černí psi... .
Měřítkem pro kvalitu hororu bývá množství smrtí, pokud možno co nejefektivnějších. Počítal jsem pouze ty efektivní, které jsou čtyři a zvláště kněz a reportér se mimořádně povedli. Celý film je točen v exteriérech až na jednu výjjimku a tou je scéna na hřbitově, která obsahuje výborně natočený souboj se psy. Naneštěstí je na ní poznat, že vznikla ve studiu, hlavně díky plyšovým kulisám a polystyrénovým deskám hrobů. Už způsob jakým s nimi herci manipulují a jak je drží vás zaujme, zvláště když se tváří jako by to byl masivní mramor. Jedna výtka také směřuje k Peckovi, který emoce svého velvyslance drží na uzdě a celou dobu jej hraje výborně, až na drobnou scénu v italském klášteře, kde jeho reakce vůbec neodpovídají mnišskému partnerovi v dialogu. Další výtka pak letí k dabingu, budovat charizma za všech okolností slušného a zdvořile vychovaného velvyslance a pak mu do úst vložit dovětky jako "že jo" a "to víš že jo" je minimálně podivná. Bartoško styď se.
The Omen patří k naprostým klasikám žánru. Ve své době unikátní snímek s netypickým koncem diváky děsil. Jsem na rozpacích kolik mu mám dát kuliček, před 10 lety bych neváhal nad desítkou, ale dneska, zvlaště potom co jsem jej v zájmu objektivity viděl počtvrté, jsem na rozpacích. Mezi kultovními filmy ještě nějaký čas zůstane, ale obávám se, že starší zpracování a rok výroby jej brzy z této elitní společnosti vytlačí. Dávám s těžkým srdcem 9 kuliček, ale ta vytoužená 10 je stále ještě na dostřel.
Pokud chcete ohodnotit film, použijte k tomu prosím komentář. K debatě nad osobou recenzenta, recenzí, technickými detaily či k reakci na předchozí příspěvky slouží diskuse, po kliknutí na tlačítko se sama založí. Díky. Vulgární a pravidla nerespektující komentáře budou vymazány.
