Projekce Nakatova originálu na mě tak zapůsobila, že pět minut po jejím skončení jsem koupil
práva na zfilmování remaku.
"Bill Mechanic, producent"
První zprávy o Temných vodách byly celkem bizarní. Nad projektem měla dohlížet společnost
Walta Disneye a režírovat měl tvůrce originálu Hideo Nakata. Ten od projektu nakonec
odstoupil, momentálně připravuje tři další americké filmy (všechno remaky!), a producenti
tak museli najít režiséra stejného formátu. Volba padla na uznávaného brazilce
Waltera Sallese (Central do Brasil), což mohlo nejdřív vypadat pro producenty jako skvělý
tah, výsledek bohužel není až tak jednoznačný jak měl zřejmě původně být.
Dark Water je příběhem o Dahlii (Jennifer Connelly), matce, která se kvůli probíhajícímu
rozvodovému řízení dostala do finanční krize, kvůli níž byla donucena přestěhovat se se
svojí dcerou do levného bytu na sídliště dál od středu města. Její manžel se snaží získat
dceru do svého opatrovnictví, Dahlia se ale nevzdává, nachází si práci a s pomocí dobrého
právníka (Tim Roth) se pokouší převážit misku vah na svoji stranu. V jejím bytě se začíná
dít něco dost podivného, z bytu ve vyšším patře kape voda i přesto, že v něm nikdo nebydlí.
Temné vody jsou po Kruhu a Nenávisti dalším (a zdaleka ne posledním) příspěvkem do
společnosti amerických remaků asijské horrorové produkce. Jako u dvou zmíněných i v tomto
případě se doporučuje zhlédnout napřed asijský originál, což ale, zrovna u tohoto filmu,
znamená, že si ho musíte koupit na nějakém tom zahraničním DVD shopu. Investice se ale
rozhodně vyplatí, zvlášť když se dá originál s trochou hledání koupit včetně poštovného za
podstatně nižší cenu než se filmové tituly prodávají u nás. Film Waltera Sallese se od
předchozích remaků liší tím, že není jen pouhou lacinou kopií originálu. Námět a některé
stěžejní scény jsou sice identické, ovšem děj se alespoň trochu liší, což je možná víc, než
jsme mohli doufat.
Režie Waltera Sallese je něco, co si jistě zaslouží vlastní odstavec. Salles je výborný
režisér, hodně se mi líbil Central do Brasil, takže jsem očekával v případě Temných vod
kvalitně odvedenou práci. Ta se zpočátku dostavila, avšak jak film dál plynul, byl jsem s ní
spokojen čím dál míň. Ne že by se postupně zhoršovala, ona byla stále stejně dobrá - ve smyslu technické dokonalosti -, nedostavoval se však horrorový element. V Nakatově snímku byla houstnoucí atmosféra už od
počátečních minut, tady se ani po hodině trvání nedostaví a v závěrečných minutách se možná
ukáže něco, s čím měl režisér začít už v první půlhodině. Pokud měli producenti původní
záměr dát za vznik remaku japonského horroru, výsledek se jim vůbec nepovedl. Temné vody
totiž vypadají jako spíše brazilské drama než horror. Budování napětí tu absolutně chybí,
lekačky pro jistotu taky (dokonce i ta fenomenální z vodní nádrže) a hrůzné scény se omezily
jen na stříkání kalné vody z vodních kohoutků. Pro zajímavost, duch má po Samaře opět jméno
ruského původu, Nataša.
Z jednoho důvodu jsem rád, že jsem Temné vody viděl. Ukazuje totiž jak je těžké natočit dobrý
horror, i když je u režie jeden z nejlepších současných režisérů, výsledek se nemusí povést.
Hodnotit jej jediným číslem asi nemá žádný význam, na jednu stranu režisér nezvládá žánr, na
druhou umí natočit drama s uvěřitelnými charaktery. Na osmičkovou Dark Water zdaleka nemá, a
po technické stránce jej dohání tak tak (režie, kamera, střih, hudba - Kawai zkomponoval
podstatně lepší soundtrack než Badalamenti).
Atmosféra: C
Zpracování: (drama A-, horror D)
Zábavnost: B-
- (5/10)
