Po nedávném shlédnutí šokujícího dramatu Audition a ujetého jakuzáckého krváku Ichi the Killer jsem se na další film zajímavého japonského režiséra Takashi Miikeho (Gozu, Fudoh: The New Generation, Visitor Q) hodně těšil. Když jsem měl možnost uvidět údajně první Miikeho čistý horror One Missed Call, neváhal jsem ani vteřinku. Takashi Miike je hodně zvláštní režisér. Je neobyčejně plodný (za 13 let natočil 60 filmů) a často střídá žánry. Jeho filmy obsahují zhusta absurdní humor a erupce brutálního násilí, které nám Miike neváhá hezky ukázat v detailu. Přes to všechno působí Miikeho filmy neskutečně realisticky, až mu věříme, že se scény zobrazované v jeho filmech skutečně dějí. One Missed Call se z jeho dosavadní tvorby vymyká. Jedná se o duchařský horror ne nepodobný japonskému Ringu a korejskému Phone. Zvláště z filmu Hidea Nakaty si One Missed Call hodně vypůjčuje. Kritikou nebyl moc dobře přijat, ale divácký ohlas měl slušný, což dokazuje druhý díl a připravovaný americký remake. Jak se to tedy s Miikeho duchařským dílkem má? Je opravdu tuctové? Čtěte dále..
Příběh začíná v jedné japonské restauraci při srazu několika svobodných přátel. Natsumi si dělá šprýmy z kamarádky Yumi. Ta má totiž trauma z pohledu do kukátka. Kdysi kukátkem viděla něco hodně nepříjemného.. Kenji vypráví historku o klukovi, který než zemřel, tak na sobě ve sprše ucítil ženskou ruku. A jedna bledá ruka během vyprávění spočine na rameni Yumi.. Po chvíli si povídají Yumi a další její kamarádka Yoko na záchodě. V tom začne Yoko vyzvánět mobil sladkou melodií. Na mobil ji přišla hlasová zpráva od sebe samé z budoucnosti. Ve zprávě Yoko křičí děsem. Zpráva byla odeslána 18.4. ve 23:04, což je za dva dny. Yoko zpráva pouze znepokojí, nepřikládá ji nějakou důležitost. 18.4. kolem jedenácté večer jde Yoko domů přes most nad vlakovými kolejemi. Směrovky se náhle zapnou a kousek od Yoko se začne trhat plot. Yumi ji právě volá a varuje ji, neboť správně tuší, že se něco ošklivého stane. Už je však pozdě. Yoko se ohlédne a spatří něco tuze nepěkného. Za neustálého řevu je vržena přes děravý plot na právě pod mostem projíždějící vlak. Dráty nad vlakem vykonají své. A odseknutá ruka svírající mobil počne vyťukávat další číslo..
One Missed Call se hodně podobá Ringu. I v něm se šíří mezi lidmi smrtící kletba, tentokráte však ne pomocí videokazety, ale v současné době mnohem modernějšími a rozšířenějšími mobily. Nešťastník dostane na mobil za stejného vyzvánění hlasovou zprávu anebo nehezký obrázek od sebe samého z doby, kdy má zemřít. Chvíle smrti má nastat pokaždé za dva dny. Kletba dorazí na kterýkoliv mobil, jenž má dotyčný v ruce. Podle legendy šířící se mezi středoškoláky má kletbu na svědomí žena, která ve svém životě zanechala spoustu nenávisti a její duch skrze mobily hledá oběť. Poté, co ji zabije, si v adresáři jejího mobilu vybere další oběť a zabíjí dál a dál. Stejně jako v Ringu se kletba záhy dotkne i hlavní hrdinky, ta se spojí s mladíkem, jemuž kletba vzala sestru a společně začnou pátrat po stopách ducha a jeho minulosti, aby zjistili příčinu kletby a našli způsob, jak ji zrušit. A když už se zdá, že na to kápli, tak je vše jinak. A stejně jako v Ringu se v One Missed Call dočkáme asijského trademarkového ducha: bledé babice s nepříjemným pohledem a dlouhými havraními vlasy. Ta není zpočátku vidět, vidí ji jen napadené oběti, ale v polovině snímku se odhalí v celé své kráse. Má obrovskou sílu, její končetiny jsou abnormálně ohebné, umí chodit po stropě a oplývá i jinými nadpřirozenými schopnostmi.
Když jsem se díval na Miikeho duchařinu poprvé, byl jsem trochu zklamán. Film mi připadal rozvleklý a chvílemi dost nudný. Až při druhém skouknutí jsem přišel snímku na chuť. Stejně mi však připadá horší, než podobný Phone či kterýkoliv z japonských dílů Ringu a Ju-On. Problém je v tom, že One Missed Call v podstatě nepřináší nic nového a jen jede ve vyjetých duchařských kolejích. Vše ve filmu obsažené jsme již mohli vidět jinde a mnohdy lépe a děsivěji udělané. Miike to jen zabalil do líbivého vizuálního hávu prostého jeho tradičních úchylností. Ačkoliv se ve filmu dočkáme pár vypečených lekaček, mistrovsky udělané hudby a zvuků, typicky plíživého napětí i jednoho pořádně nepříjemného úmrtí, Miikeho dílo prostě nemá ty správné grády. Herecké výkony jsou průměrné, herci občas působí trochu strnule. Nelíbila se mi jedna z podob ducha, matoucí konec a dva počítačové efekty, které ve filmu působí jako pěst na oko. Naopak mě nadchla scéna z televizní reality show, do které vlezlý reportér vlákal kletbou postiženou Natsumi. Během přímého přenosu se prošedivělý chlápek označovaný jako psychické médium snažil z Natsumi vymítat ducha, hodiny ukazovaly zbývající čas do její nadcházející smrti, atmosféra houstla a vše vyvrcholilo zjevením se ducha, který vymítačovi ukázal, kdo je v televizním studiu pánem a nebohé Natsumi efektně zpřelámal několik kostí v těle a nakonec si trochu pohrál s její hlavou.
One Missed Call je solidní duchařina, jež nijak nevybočuje z davu asijských mysteriózních horrorů. Dá se říci, že je to tuctová asijská záležitost, ale vzhledem k vysokému kvalitativnímu standardu asijských duchařin to znamená, že film není skvělý, ale jen dobrý. Rozhodně pobaví, jen vám nervy moc nepocuchá. Někomu může vadit, že je to v podstatě až na drobnosti obšlehnutý Ringu v jiných reáliích. Já jsem s tím problém neměl. Po prvním puštění jsem viděl film na lehce nadprůměrnou šestku. Podruhé se mi líbil daleko více a rozhodl jsem se mu udělit slušnou sedmičku.
Pokud chcete ohodnotit film, použijte k tomu prosím komentář. K debatě nad osobou recenzenta, recenzí, technickými detaily či k reakci na předchozí příspěvky slouží diskuse, po kliknutí na tlačítko se sama založí. Díky. Vulgární a pravidla nerespektující komentáře budou vymazány.
