Existuje spousta filmových klišé. Jen tak namátkou, jeden polda zlý, druhý hodný. Nebo policajt, kterému zabijou parťáka. A nebo se z nejlepšího kámoše vyklube někdo úplně jiný. Tohle všechno najdete ve filmu Cold & Dark, jen s tím rozdílem, že zlý polda je ještě daleko horší, mrtvý parťák není zas tak úplně mrtvý a nejlepší kámoš vlastně skoro vůbec kámoš není.
Cold & Dark zdaleka nezačíná jako horror. Pokud byste si tenhle film pustili náhodou a nevěděli na co se díváte, budete ho od prvního záběru považovat za nějakou noir krimošku, nebo gangsterku.
Napomáhá tomu i hlas hlavního hrdiny Johna Darka (Luke Goss – např. Blade II, nebo TV Frankenstein), který tu a tam doprovází děj komentářem, skrznaskrz prošpikovaným pouličními moudry. Příběh filmu je jednoduchý. Někdo, nebo něco, co na mrtvolách zanechává krvavé otisky podobné stopám po zvířecích zubech, vraždí zločince. Dark a jeho kolega, komisař Mort (Kevin Howarth, např. Razor Blade Smile) pátrají po pachateli po svém, což znamená, že nejdou pro ránu daleko. Protože jde o horror (což nám konečně dokáže scéna ve skladišti), je na 99% jasné, že zdaleka nepůjde o běžné a přirozené zlo.
V předchozím odstavci jsem napsal: příběh je jednoduchý. Je skutečně velmi jednoduchý, prakticky od třetiny filmu víte kdo má pracky (nebo pracku) ve vraždách a v polovině vám to kamera dokonce bez skrupulí ukáže. Cold & Dark není o pointě, není ani o překvapivých zvratech a geniálních scénáristických nápadech. Ve skutečnosti je to průměrný nezávislý horror, s povětšinou neznámými (i když slušnými) herci, jakých se na světě ročně točí desítky.
Co je na tomhle filmu ovšem hodně zajímavé, je jeho vizuální stránka.
V první řadě je to zabarvení celého filmu. To co znamená pro Matrix tmavě a pro Kruh světle zelená, to je pro Cold & Dark modrá. Najdete ji skoro v každém záběru, celý film má chladně modrý nádech a díky němu nezapomenutelnou mrazivou atmosféru. Obří podíl na výsledném dojmu má samozřejmě kamera, protože většina záběrů je promakaných a promyšlených a její pomalý a plynulý pohyb i ve statických záběrech budí dojem, že se něco děje i když se zrovna moc neděje. Řekl bych, že tady zvítězila forma nad obsahem na celé čáře.
Co se herecké stránky týče, stojí film především na výkonech už zmíněných dvou hlavních hrdinů, Luka Gosse a Kevina Howartha. Oba svoji roli zvládli s přehledem, oba jsou jen těžko přehlédnutelní. Howarth má ovšem ve své postavě charismatického podivína, který za všech okolností pracuje sám a libuje si v drahých oblecích, přece jen malou výhodu. Přestože není na plátně zdaleka tak často jako Goss, utkví vám v hlavě snad ještě víc. Proč tomu tak je, není těžké uhodnout. Třetím hlavním hrdinou je samozřejmě zlo a s ním triková stránka filmu. V době rozmachu digitálních efektů je hodnotím jako průměrně povedené, naštěstí tady očividně nejsou tady proto, aby oslňovaly, ale pomáhaly vyprávět příběh. Co se moc nevydařilo, je finální podoba zla na klinice, ale to je maličkost, která se dá snadno odpustit.
Nebýt povedené vizuální stránky, hodnotil bych tenhle film jako průměrný, možná lehce podprůměrný. Její zásluhou (samozřejmě k ní počítám i nepřehlédnutelnou a zajímavou práci s filmovou krví), přidávám dva body. A taky nesmím zapomenout na nejveselejší scénu z filmu, kdy feťácký prostitut na veřejném záchodku u díry ve stěně čeká na pracovní nástroj a dočká se něčeho docela jiného. Takhle je to i s tímhle filmem, nečekejte nic zvláštního a třeba vás docela překvapí.
- (7 hodnocení, průměr 3.14/10)
