Welcome to


Hledání

 

Login
Přezdívka 
Heslo 

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Například posílání komentářu pod jménem, nastavení komentářů, manažer témat atd.
 

Kdo je online
Právě je 27 návštěvník(ů) a 1 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
Seznam uživatelů
 

Doporučujeme
 

  
Blood FeastSplatter

USA
67 minut

    
trailer    web    imdb 

rok: 1963
režie: Herschell Gordon Lewis
scénář: Allison Louise Downe (screenplay (as A. Louise Downe), David F. Friedman (story (uncredited), Herschell Gordon Lewis (story (uncredited)
hrají: William Kerwin (Det. Pete Thornton (as Thomas Wood), Mal Arnold (Fuad Ramses), Connie Mason (Suzette Fremont), Lyn Bolton (Mrs. Dorothy Fremont), Scott H. Hall (Frank, police captain), Christy Foushee (Trudy Sanders (as Toni Calvert), Ashlyn Martin (Marcy, girl on beach), Astrid Olson (Motel Victim), Sandra Sinclair (Pat Tracey), Gene Courtier (Tony, boy on beach)
produkce: David F. Friedman, Stanford S. Kohlberg, Herschell Gordon Lewis
hudba: Herschell Gordon Lewis
keywords: goddess, caterer, police, sacrifice, kill, rite, ceremony, evil, ancient-rite, ishtar, murder, sinister, screaming, violence, dismemberment, female-nudity, stabbed-in-the-eye, nude-woman-murdered, exploitation, macabre, další...
titulky: hledat na OpenSubtitles.org
hits: 4032

Recenzoval Asitaka

Přidáno: 09. November 2004

Snímek Blood Feast z roku 1963 bývá dnes zařazován do kánonu filmového hororu jako první skutečný krvák, předznamenávající příchod žánrů gore a splatter. V době svého vzniku šokoval diváky nevídanou mírou zobrazování násilí a udělal z režiséra Herschella Gordona Lewise kultovního tvůrce, na jehož odkaz navazují tak obskurní režiséři jako John Waters nebo Peter Jackson.

Herschell Gordon Lewis začínal svou filmařskou kariéru na přelomu padesátých a šedesátých let sérií soft erotických filmů, které vyráběl ve spolupráci s producentem Davidem Friedmanem. Za nápadem natočit brutální horor nestály žádné ušlechtilé úmysly, ale čirá touha vydělat peníze. Samotný režisér v jednom interview říká: „Netušil jsem, že se stanu součástí filmové historie. Uvědomil jsem si, že točíme typ filmu, jaký před námi nikdo nenatočil. Otázka zněla: Bude to nějaké kino promítat?“(http://www.brightlightsfilm.com/34/lewis.html, překlad: Ašitaka). Příběhově byl Blood Feast tuctovým komerčním béčkem, jakých v padesátých a šedesátých letech vznikaly desítky. Scénář A. Luise Downeho vyprávěl příběh obchodníka s kuriozitami Frauda Ramsese, který pro jednu svou zákaznici připravuje na oslavu narozenin její dcery prastarou slavnost egyptské bohyně Ištar. Nikdo však netuší, že Ramses je pachatelem série bestiálních vražd mladých dívek a že slavnost má být korunována opravdovou lidskou obětí.

H. G. Lewis je sice průkopníkem gore a bořitelem tabu, ale rozhodně to není dobrý režisér. Blood Feast je možná revoluční v míře zobrazování násilí na plátně, ale rozhodně to není dobrý film. Klíčové slovo při jeho popisování je lacinost, která začíná už u scénáře a propracovává se přes poloamatérskou technickou stránku a mizerné herecké výkony až k nezvládnuté režii a nevyváženosti filmu jako celku.

Všechny postavy mají inteligenci krav postižených BSE a od diváků scénář očekává to samé. Hlavním hrdinům, zejména detektivovi v podání Lewisova dvorního herce Thomase Wooda, často nedochází elementární souvislosti, dialogy jsou neumětelskou změtí žánrových klišé a holých nesmyslů a zápletka drží pohromadě sotva první čtvrthodinu, po níž se záplava nelogičností a absurdit nezadržitelně rozpadá scénáristovi pod rukama. Ramses v první scéně zhypnotizuje svou zákaznici, ale pak hypnózu nepoužije ani když stojí tváří tvář smrti. Jednu oběť Ramses omráčí na ulici za denního světla, hodí ji přes rameno a odnese ji pryč, aniž by si toho někdo všiml. Dívka, která se má stát poslední obětí bohyni Ištar, navštíví přednášku věnovanou krvavým egyptským rituálům a pak s radostí přivítá novinu, že její matka k jejím narozeninám nachystala pravou staroegyptskou slavnost. Korunu tomu všemu nasadí konec, kdy má konečně dojít k už v názvu avízované krvavé slavnosti. Ta je přerušena, ještě než Ramses stačí kohokoliv zabít, a místo závěrečného souboje s vraždícím maniakem nám tvůrci servírují zbabělý útěk kulhajícího zabijáka před policií zakončený v drtiči popelářského vozu.

Herecké výkony jsou strašné. Co protagonistům schází na hereckém umění, to dohánějí přehnanou snaživostí. Wood by chtěl být drsný, ale přitom působí nafoukaně a tupě, bývalá modelka Playboye Connie Nelson je naivní a bezvýrazná. Křečovitá a afektovaná kreace Mala Arnolda v podání Ramsese působí v té záplavě ochotníků alespoň jako vtipná karikatura a bude asi tím jediným, co vám po shlédnutí filmu zůstane v paměti. Amatérismus ještě umocňuje střih a zvuk, který na několika místech očividně nesedí, a odpudivá monotónní hudba, jejímž autorem je sám Lewis.

Takový je Blood Feast a nemá cenu si nalhávat, že jde o nějaké veledílo. Přesto nepostrádá jisté trashové kouzlo nechtěného a s určitou dávkou nadhledu se dá těch 67 minut filmu odkoukat. Ostatně důvodem, proč se zapsal do dějin žánru, nebyla jeho kvalita. Krvavé scény jsou ve filmu zhruba čtyři rovnoměrně rozdělené mezi začátkem a koncem. Jejich triková úroveň odpovídá kvalitě celého filmu, takže tvůrci si často vypomáhají střihem a Ramsesovy mordy většinou nepůsobí příliš přesvědčivě. Přesto je to průkopnické dílo v oblasti splatterových efektů pozoruhodné tím, že Lewis v krvavých scénách používal skutečné zvířecí vnitřnosti.

Po Blood Feast Lewis pokračoval v soft erotickém žánru, ale často jej prokládal krvavými horory (podobným způsobem o deset let později pracovala řada italských a španělských režisérů). Už v roce 1964 přišel s Ten Thousand Maniacs!, brutální komedií o městečku na americkém jihu, jehož obyvatelé každých sto let pořádají oslavu spojenou s vražděním náhodně projíždějících. Morbidní humor a nadsázka tu pomohly uhladit hrany mizerným hereckým výkonům a nízkému rozpočtu, takže film je považováni za Lewisovo nejlepší dílo jak fanoušky, tak samotným režisérem. Snímkem Color Me Blood Red (1965) Lewis ukončil spolupráci s producentem Friedmanem. Historka o malíři, který ve svých obrazech místo barev používá krev mladých dívek, byl jejich nejslabším společným filmem. Ani pak se Lewis hororu nevzdal a dál chrlil nízkorozpočtové trashe plné černého humoru a extrémní brutality. A Taste of Blood z roku 1967 vypráví o muži, který se promění v upíra poté, co vypije lahev slivovice z Britských ostrovů, načež se vypraví do Anglie zabít potomka doktora Van Helsinga, ve Wizard of Gore (1970) iluzionista svými triky způsobuje dobrovolníkům z řad publika skutečná zranění a snímkem Gore Gore Girls (1972) o vrahovi striptérek Lewis poprvé spojuje oba své vyvolené žánry – horor a erotiku. Gore Gore Girls byly také nadlouho jeho posledním filmem. Řadu let se věnoval psaní odborných knih na téma psychologie a ekonomie a k natáčení se vrátil až v roce 2002 s Blood Feast II: All U Can Eat. Fraud Ramses III. v něm kráčí v šlépějích svého dědečka.

Kdyby své filmy natáčel o deset let později, byl by jen dalším z řady špatných režisérů obskurních filmů, na které si dnes vzpomenou jen sběratelé filmových kuriozit. Lewis ale předběhl svou dobu a to z něj udělalo fenomén.



Pokud chcete ohodnotit film, použijte k tomu prosím komentář.
K debatě nad osobou recenzenta, recenzí, technickými detaily či k reakci na předchozí příspěvky slouží diskuse, po kliknutí na tlačítko se sama založí. Díky.
Vulgární a pravidla nerespektující komentáře budou vymazány.
Recenzoval Reefer madness

Přidáno: 10. October 2007

Herschell Gordon Lewis byl ve své době dokonalý filmař a využíval vše (chtěl prodat co nejvíce lístků), aby mohl točit další film. V roce 1960 Lewis začal dělat s Davidem Friedmanem. Bývalým vyvolávačem z pouti, který ve 20. letech šokoval středozápad. Dave Friedman naučil Lewise barmunský přístup. Nebát se točit. Bez něj by si Lewis na točení nikdy netroufl.

Námět na Blood Feast Lewise napadl, když četl knihu o egyptských krvavých rituálech. Hned potom šel do kina na film svého oblíbeného režiséra Alfreda Hitchocka Psycho. Hned u sprchové scény, když začala týct krev a lidi křičeli: jak tohle můžou udělat, Lewise napadlo, když jsou barevný kamery, proč to nenatočit barevně a zkusit, jak by to vypadalo.

V roce 1963 se cenzurovala nahota. Na krev cenzura nebyla, protože krev neexistovala. Koho by napadlo že někdo natočí film o tom, jak se valí krev. Děj Blood feast je prostý. Fraud Ramses je obchodník s kuriozitami. K narozeninám pro dceru své zákaznice připravuje pravou slavnost bohyně Ištar, ale nikdo neví, že Ramses je pachatelem vražd mladých dívek.

Lewis je přezdívaný kmotr krváků. Blood Feast odstartovalo jeho kariéru. Podle dnešních měřítek jsou efekty směšné, např.:figuríny z obchodu naplněný kuřecím masem a kečupem, kuřecí kůže, zvířecí vnitřnosti atd. Ve filmu je asi 5 krvavých scén. Nejznámější je vytrhávání jazyka. Ramses vytrhne dívce jazyk a vyvalí se ven krev. Scéna vypadala tak reálně, že lidé doslova omdlévali v kinosálech.

Na svou dobu byl Blood Feast chytrý a hustý, a vydělal balík. Herecké výkony jsou až na Mala Arnolda strašné. Hudba je taky otřesná, kromě tý na začátku. Blood Feast mě i rozesmál, např.:Connie Nelson navštíví přednášku věnovanou krvavým egyptským rituálům a pak je ještě ráda, když se na narozeninách dozví, že její matka k jejím narozeninám přichystala staroegyptskou slavnost. Nebo když na konci kulhající Ramses uteče plně běžícím policajtům.

I když BF trvá 67min, připadalo mi to jako 100min. Natahované scény na policejní stanici, a o ničem. Natahované scény u Connie doma, taky o ničem. Nebo scéna, kdy Ramses řekne, aby si Connie lehla na kuchyňský stůl, a aby zavřela oči, že se bude cítit skvěle. Ramses, když má zavřený oči, chce ji přeseknout mačetou a ona třikrát vstane a ptá se Ramsese na blbosti. Pak si konečně lehne, Ramses už už jí skoro zabije, když tu příjde její matka a Ramses uteče dřív, než by ji stihnul zabít.

V Americe už od věky věků věděli, jak točit horory. V Česku se toho nedožijeme, i když připravovaný horor Někdo tam dole mě má rád by nemusel dopadnout špatně. Blood feast je na svou dobu skvělý, i skoro po padesáti letech neztrácí kouzlo. Až v Americe budou točit opravdový shoking filmy, my v Česku budeme točit podprůměrný horory. Jen si zkuste pustit Blood Feast a o 40 let mladšího Zahradníka.

Po Blood Feast začal Lewis natáčet nízkorozpočtové horory, komedie, drama, erotické, muzikály a všechno najednou.



Pokud chcete ohodnotit film, použijte k tomu prosím komentář.
K debatě nad osobou recenzenta, recenzí, technickými detaily či k reakci na předchozí příspěvky slouží diskuse, po kliknutí na tlačítko se sama založí. Díky.
Vulgární a pravidla nerespektující komentáře budou vymazány.