Velmi příhodně k znovuotevření diskuse o spoilerech v recenzích přichází film, který stojí a padá s tím, že o něm divák dopředu nic neví. U běžných horrorů na nějaké té prozrazené pointě zase tolik nezáleží, protože ve filmu buď žádná není, nebo na ni divák tak jako tak přijde nejpozději v polovině. Ale Saw (Pila) je na tom jinak. Je to film, který stojí a padá s tím, že o něm divák dopředu ví co nejméně, pokud možno vůbec nic. Pro recenzenta je to docela výzva, protože stojí před úkolem podrobně popsat všechno dobré a špatné, co film obsahuje, ale přitom nic neprozradit - úkolem, který je jen velmi těžko řešitelný. Proto vám radím - pokud se vám líbí filmy typu Se7en (Sedm), přestaňte okamžitě číst tuto recenzi a běžte se na Saw podívat - rozhodně to stojí za to.
Upozornění: Pokud si chcete Saw užít, nepokračujte ve čtení recenze, nedívejte se na IMDB, nestahujte trailery! Čím méně toho budete vědět, tím lépe pro vás!
Představte si, že se jednoho dne probudíte v neznámé páchnoucí místnosti. Nic si nepamatujete, jen víte, že vás strašlivě bolí hlava a že nic nevidíte, protože je všude kolem tma jako v pytli. Co se vám to stalo? Co máte dělat? To je nějaký vtip? Cvak, rozvítí se světla a vy vidíte, že ležíte na špinavé podlaze ve staré vysloužilé umývárně. Proti vám stojí chlap, který také nevypadá moc dobře, a mezi vámi dvěma leží v kaluži krve mrtvola. Chcete k ní jít, ale zjišťujete, že to nejde, že jste za kotník připoután k jedné z trubek u zdi. Ještě to nevíte, ale čeká vás nejhorší noc ve vašem životě. Nejhorší, nebo poslední - a nejspíš oboje najednou. Dostal jste se totiž do drápů vraha, který už půl roku terorizuje vaše město, vraha, o kterém je známa jen jeho předzdívka Jigsaw a jeho obliba v bizarních způsobech likvidace obětí.
Doktor Lawrence Gordon a mladík Adam vypadají jako úplně normální lidé, ale udělali tu chybu, že něčím zaujali Jigsawovu pozornost. Teď jsou spolu zavřeni v umývárně, aniž by tušili proč tam jsou a co je čeká. Co je třeba udělat nejdříve? Prozkoumat své okolí, zkusit najít nějaké vysvětlení nebo nějakou nápovědu. Hledání je úspěšné - oba mají v kapse obálku. Adamova obsahuje pouze mikrokazetu s nápisem "přehraj mě", doktor Gordon má kromě kazety ještě jeden náboj do pistole a nějaký klíč. Že by cesta ke svobodě? Ale vůbec ne, klíč nepasuje do žádného ze zámků, které mužům brání ve volném pohybu. Nezbyde než si poslechnout kazetu - ale jak? Snadno, mrtvola drží v ruce diktafon. Problém je jen v tom, že na ní ani Adam ani Gordon nemůžou dosáhnout. Musí tedy hledat dál.
Poselství z kazet je nakonec docela jednoduché: Adam nemůže dělat nic, jen čekat. Doktor Gordon se musí rozhodnout: Má do šesté hodiny ráno čas na to, aby Adama zabil. Když to dokáže, bude volný. Když to nedokáže, jeho žena a dcera budou zavražděny a on sám zůstane navěky hnít v umývárně, která se mu stane hrobkou. Nápověda: Mrtvola má v ruce pistoli. Druhá nápověda: Někde v místnosti jsou schované dvě pilky. A teď hledejte, pánové...
Princip, na kterém je Saw založen, není nový. Existuje celá řada filmů (například Se7en, Bone Collector, svým způsobem i The Card Player), ve kterých jde vlastně o totéž: Někde po okolí pobíhá neznámý vrah. Nikdo neví, kdo to je, nikdo neví, proč se pustil do svého díla. Známo je jen to, že kdo se mu dostane do rukou, dopadne hodně špatně. Po několika vraždách bezvýznamných obětí dojde řada na někoho, kdo má k hlavním hrdinům nějaký vztah. Policii, detektivovi nebo oběti zbývá jen velmi omezený čas na to, aby z dostupných indicií odhalili, kdo se za brutálním násilím skrývá, dopadl ho a budoucí oběť včas osvobodili.
Saw je současně velmi typickým a velmi netypickým představitelem tohoto druhu filmů. Obsahuje všechny typické přísady: Bizarní smrti, vševědoucího vraha, zmatenou policii a samozřejmě spousty falešných stop a dějových zvratů. Novinka je v tom, že to celé je velmi dobře vymyšleno a poskládáno do sebe - šokující odhalení jsou šokující, aniž by k tomu byly potřeba díry ve scénáři a shovívavý divák, překvapivá rozuzlení jsou překvapivá, každý zúčastněný má dostatek svých vlastních temných míst a podezřelého chování, aby právě on mohl být vrahem... Saw je asi jediný film tohoto druhu za poslední léta, ve kterém jsem neměl pocit, že je to celé uměle poskládané tak, aby to mělo šokující efekt. A také jediný, na který se dá s vážnou tváří dívat víckrát než jednou.
Skoro nic není bez vady, samozřejmě. Na Saw mi nejvíc vadí, že v mnoha místech příliš spoléhá na náhodu. Jistěže si mohu všechno připravit tak, aby to probíhalo podle mého plánu, ale jen těžko se můžu spolehnout na to, že se zamýšlená oběť zrovna v tu správnou chvíli podívá tím správným směrem nebo si všimne (nebo naopak nevšimne) dobře skrytého detailu. Je to menší zlo než klasické scénáristické nedodělky (ze kterých v Saw zbyla víceméně jen problematická vrahova logistika), ale úplně v pořádku to také není.
Menší nepříjemností je práce s kamerou v situacích, kdy jde protagonistům o vteřiny. Zběsilé poletování kamery všemi možnými a nemožnými směry velmi dobře přenáší ten pocit strachu a zoufalé snahy o přežití, ale hrozně špatně se na to kouká. Což je svým způsobem dobře, nebývá obvykle záměrem, aby si divák krutou smrt oběti užíval v klídku a pohodě. Navíc to tvůrcům umožnilo vytvořit atmosféru brutality, aniž by se museli uchylovat k tradičním trikům s litry umělé krve a prasečích vnitřností.
Jak jsem z dosavadních letošních (2004) filmů neměl dobrý pocit, Saw na mě velice zapůsobil. Bez nejmenších pochybností je to to nejlepší, co jsem zatím z letošní tvorby viděl, a téměř jistě jeden z nejlepších horrorů od přelomu letopočtu. Pokud někdy půjde do českých kin, určitě si na něj zajděte.
