Občas se setkávám s názorem, že dříve uměli lidé dělat věci lépe než dnes. Běžně se to říká o počítačových hrách, u filmů také nejde o zrovna vzácný názor. Osobně si myslím, že je to blbost. Jistě, najde se řada příkladů, u kterých je to pravda (známá debata originál versus remake nebo originál versus druhý díl), ale zrovna tak není výjimkou, když někdo ukáže opak. Můžeme například nadávat na to, jak jsou dnešní digitální potvory odporné a jak nemohou překonat "starou dobrou ruční práci", ale ruku na srdce - ani ta nejhorší počítačem vytvořená obludnost se nemůže měřit s nízkorozpočtovými "opravdovými" obludami starých béčkových filmů. Dovolte, abych vás přivítal u filmu Attack of the Giant Leeches (Útok obřích pijavic).
Režisér Kowalski se s úvodem nepáře, tenhle film jde rovnou na věc. Žádné zdržování, žádné plané tlachy, titulní nestvůra je na obrazovce už po třiceti sekundách, a ani ne po minutě už je po ní. Další příběh už nestojí moc za řeč, v podstatě jde jen o to, kdo se zrovna z různých důvodů vydá v noci sám do močálů. Je jedno, jestli je to nevěrná manželka s milencem, které žárlivý manžel vyzbrojený brokovnicí zahnal do vody, nebo jestli jde o dvojici týpků, co chtějí získat odměnu spojenou s nalezením výše jmenovaných, výsledek je vždy tentýž: Ze dna se vynoří dvojice pijavic, popadne oběti do pracek (!) a odtáhne je do své podvodní spižírny. Naštěstí to i se závěrečným soubojem trvá jen těsně přes hodinu, takže se to jakž takž dá vydržet. Za předpokladu, že u filmu netrváte na dobrém obrazu, zvuku, hudbě, ději, nápadu, efektech nebo hereckých výkonech, pochopitelně.
Diváka odchovaného modernějšími horrory to možná trochu zarazí, protože si zvykl, že plný zjev nestvůry je odhalen až někdy ve druhé polovině filmu, ale Pijavice na to jdou jinak. Vlastně to časné odhalení monstra ani moc nevadí, protože stejně nebudete věřit svým očím a každé další zjevení pijavic pro vás bude důvodem k šoku: vypadají fakt hrozně. Chápu, že v padesátých letech ještě nebyla ta technologie, jakou máme k dispozici dnes. Chápu, že i kdyby k dispozici byla, nízkorozpočtový B-snímek by si ji nemohl dovolit. Na druhou stranu ale nechápu, proč tedy sakra autoři chtěli mít ve filmu potvoru, kterou nedokážou rozumně zpodobnit. Potápěč zašitý v pytli prostě jako pijavice nevypadá a vypadat nebude, ani když si na sebe nechá našít falešné přísavky. Radši se ani nebudu zmiňovat o tom, jakým způsobem se "pijavice" pohybují...
Leccos se osvětlí, když si člověk v úvodních titulcích všimne jména producenta. Roger Corman je v laciných horrorech pojmem, který mluví sám za sebe. Je to jméno, které je zárukou kvality (to jest, hrozné kvality) všeho, co jen film může obsahovat, jméno, při jehož zvuku se milovníci dobrých filmů budí uprostřed noci hrůzou. Pro příznivce béčkových horrorů je naopak zárukou dobré zábavy, obvykle ovšem hlavně v těch místech, kde měly být příslušné filmy brány smrtelně vážně. Ale co na tom záleží, co byl tvůrčí záměr, hlavně když se od srdce zasmějeme :-). Mě osobně na Cormanovi fascinuje hlavně jeho vytrvalost. Už to, že produkuje skoro 50 let a za tu dobu má na kontě 350 filmů, je úžasné, ale není to nic proti tomu, že ty hrůzy dokáže prodat. Jak to dělá, netuším.
Mají vůbec Leeches nějaké pozitivní kvality, něco, co by je mohlo aspoň trochu pozvednout z toho bahna, ve kterém se utápí? Napadá mě jen jediná: Yvette Vickers, která hraje nevěrnou manželku a později pijavičí večeři, je docela kočka. Tedy samozřejmě jen v té první roli, v té druhé už je taková prázdná, jakoby z ní něco vysálo všechen elán. Ale vzhledem ke stáří filmu je to stejně k ničemu, obraz odpovídá stáří filmu, takže budete rádi, když aspoň občas rozeznáte, co se na obrazovce děje. Nehledě na to, že jedna hezká postava je i na krátký film poměrně málo.
Přece mě ale napadá důvod, proč se na Attack of the Giant Leeches podívat: Pokud trpíte fobií z pijavic, mohl by vám film pomoci se uzdravit. Pohled na tak patetická obří zvířátka vás musí navždy zbavit strachu z nich. Jen se budete muset vypořádat s tím, že asi hrůzu nahradí hysterický smích...
- (1/10)
