Jak je vidět i z mnohých mých recenzí zde na Studně, mám velmi silnou nedůvěru k obecně přijímaným "pravdám". I v oblasti filmů je jich spousta, od obligátního "horrory jsou pokleslý žánr" přes "mainstream je špatný, amatérská tvorba dobrá" (a naopak) až po "remake je vždy horší než originál". Některé "pravdy" ale stále znovu a znovu prokazují, že mají velmi vysokou pravdivostní hodnotu, i když třeba neplatí úplně vždy. Jedním z takových "životních faktů" je i ten, že pokračování je téměř vždy horší než předchozí díl. Vzácné výjimky jako Romerova trilogie o živých mrtvých nebo Raimiho Evil Dead toto pravidlo jen zdůrazňují. Bohužel, i Battle Royale II patří k těm filmům, které jen zneužívají známé jméno k vlastnímu zviditelnění, aniž by obsahovaly nějakou skutečnou hodnotu.
Kdybych měl najít k BR2 nějaký příhodný slogan, rozhodl bych se zřejmě pro "Nejzmařenější příležitost, jakou jste kdy viděli". Pokud bych totiž vycházel jen ze znalostí, které člověk má ještě před shlédnutím filmu, má BR2 všechny předpoklady pro to, aby to byl skvělý film: První díl v knižní i filmové podobě přinesl něco poměrně nového, zasvětil diváka do situace a připravil půdu pro působivé pokračování. Druhý díl podle svého popisku převzal všechny dobré charakteristiky a doplnil je o dostatek nového materiálu, aby mohl být zajímavý: Opět jde o boj jedné třídy základní školy o přežití v brutální "hře" budoucnosti. Zamíchá se do ní i vítěz z minulého dílu, tentokrát ovšem ne jako oběť ale jako terorista, který vyhlásil válku dospělým. Pozměnila se i pravidla BR, takže by si měla udržet pozornost diváka: Studenti nyní bojují v párech, pokud zemře jeden, aktivuje se automaticky obojek druhého. Hned na začátku filmu se navíc ukáže, že provázanost prvního a druhého dílu bude ještě větší - jednou ze zamýšlených obětí má být i Shiori Kitano, dcera instruktora z jedničky.
Po několika minutách se však ukáže, že jenom dobré předpoklady nestačí. Nevím, jak to autoři - stejní jako v jedničce - dokázali, ale podařilo se jim všechno důkladně pokazit. Už změna pravidel BR byla velmi nejistým krokem, protože vzájemná závislost dvou lidí sice umožňuje úplně nové situace, ale současně zbavuje film té naléhavosti, toho vědomí, že veškerá spojenectví jsou jen dočasná a dříve či později se proti sobě budou muset postavit i nejlepší přátelé - bojovat spolu, nebo společně zemřít. Ale budiž, bylo to asi nutné, pokud se neměl BR2 stát jen remakem, a věřím tomu, že jinak stejný BR jen s takto pozměněnými pravidly by opět byl zajímavým filmem motivujícím k přemýšlení.
Bohužel, bylo toho změněno více. Největší a nejhorší novinka je v tom, že tentokrát není program Battle Royale myšlen ani jako zvláštní druh armádního výcviku, ani jako prevence kriminality, dokonce ani jako obyčejná pomsta dospělých vůči dětem, ale jako vrhnutí dvou nepřátel proti sobě: Úkolem vybrané třídy není vzájemně se vyvraždit s využitím čehokoliv a všeho, co dostanou nebo najdou, ale s využitím standardizovaného vybavení (dokonce včetně klasických uniforem!) najít a vyhladit teroristickou organizaci Wild Seven, vedenou Shuyou Nanaharou z prvního dílu (mimochodem, "Nanahara" se dá do angličtiny přeložit jako "Wild Seven"; mimochodem 2, že nevíte, jaká byla značka cigaret, co kouřil Shogo Kawada?). Jenže takový cíl vyžaduje úplně od základu změnit celý program Battle Royale - ještě tak chápu ty obojky, dětem by se asi jinak nechtělo bojovat, ale jak proboha může ke splnění úkolu přispět zabití celé dvojice v případě, že je zabit jeden její člen??? Jak vůbec může být nebezpečná skupina, která už tři roky sídlí na opuštěném ostrově bez vody, jídla a oblečení? Člověk by řekl, že by stačilo nasadit letadla a několik bomb, v krajním případě jednu atomovku.
Přesto by BR2 mohl být zajímavý film. Bohužel, i samotný boj obou skupin dětí stojí za starou bačkoru. Pryč jsou slasherovské momenty z jedničky, zmizela naléhavost a brutalita původních pravidel, z instruktora-zabijáka se stal instruktor-showman. Druhý Battle Royale je v podstatě obyčejným válečným filmem ve vymyšleném prostředí, který ale postrádá všechny pozitivní vlastnosti, jakkoli pochybné, které podobné filmy mívají. Není v něm hrdinství, není v něm patos, není v něm odvaha, není v něm vynalézavost: Jedna skupina je opevněná v bodě A, druhá skupina vychází z bodu B a veškerý děj je redukován na to, koho v otevřeném prostranství kulka mezi A a B zasáhne a koho ne. A samozřejmě, čí hlava vybouchne proto, že jeho partner zrovna zahynul. Tedy v podstatě totéž, co můžete vidět v každém horším akčním filmu, ale s tím, že i ty jsou většinou podstatně pestřejší. Představte si třeba takové Commando s Arnoldem Schwarzeneggerem, jak by asi vypadalo, kdyby v něm zůstala jen ta závěrečná bitva Arnolda proti armádě, s tím, že by obě strany měly k dispozici jen samopaly a celé se to protáhlo na dvě hodiny - tak zhruba tak nějak vypadá Battle Royale 2. Vlastně ne, Arnold nebyl v Commandu ani z poloviny tak nesmrtelný jako teroristé v Battle Royale - jemu by několikanásobný průstřel hrudníku v dalším boji vadil.
Filmu rozhodně nepomáhá, že je v řadě ohledů docela šílenou protiamerickou agitkou. Dokud jsem neznal film, posmíval jsem se v mysli všem, kdo to tvrdili; říkal jsem si, "vidíte, pitomci, měli jste si přečíst knihu, hned by vám došlo, jak to do situace geniálně zapadá". Teď se musím všem omluvit: Nezapadá to do situace a je to agitka: Děj se sice odehrává v alternativní přítomnosti, ale s řadou reálií z přítomnosti naší, které ovšem neodpovídají realitě Battle Royale. Neříkám, že v některých ohledech nemá rodina Fukasakových pravdu, ale takhle jednostranný pohled je přinejmenším směšný. Filmu určitě neprospívá ani to, že Shuya zlikvidoval hnízdo mrakodrapů, které jistě jen shodou okolností vypadají téměř přesně stejně jako dvojčata WTC...
Má film vůbec nějaké světlé stránky? Tedy kromě nenaplněných příležitostí, přirozeně. Bohužel, má. Celou dobu se mu daří vzbuzovat dojem, že by konečně mohla přestat nudná zákopová válka a začít něco zajímavého, ať už akce nebo myšlenky, takže necítíte nutkání vypnout to ještě před koncem, ale bohužel to nikdy není naplněno. Vždycky jde jen o náznaky: Blížící se konfrontace Shuyi a Shiori, vítězové z předchozích BR (Vzpomínáte si na tu holčičku s králíkem na začátku jedničky? I ona patří k Shuyovým silám), sbližování obou skupin dětí i útok zvláštních jednotek japonské armády. Dokonce i nejlepší moment filmu vyšumí do prázdna - přitom by na instruktorově přiznání, proč tak nenávidí mládež, mohl být postaven celý působivý film, kdyby byl tento motiv důkladně rozvinut.
Battle Royale 2 je velikým zklamáním. Jasně ukazuje, jak moc vděčila jednička vynikajícímu námětu začínajícího spisovatele a jak velice neschopní jsou autoři, když kvalitní předlohu k dispozici nemají. Podařilo se jim nejen znemožnit sebe sama, ale obávám se, aby svým propadákem nezabili i dosud nedopsanou druhou knihu Koushuna Takamiho. Je to ironické - kniha o důvěře a zradě mezi přáteli utrpěla vážnou ránu od lidí, kteří jí byli z nejbližších...
- (3/10)
