Battle Royale, "královská bitva": Zvláštní, divácky velmi zajímavý druh wrestlingu, ve kterém vejde do ringu větší množství zápasníků, kteří spolu bojují, dokud nezůstane jen jeden. Základní pravidla zůstávají, ale o tom, kdo s kým a proti komu, to je na rozhodnutí každého jednotlivce. Momentální cenný spojenec může být za dvě minuty nejhorším protivníkem, nic mu ostatně nebrání, aby se na vás vrhl hned, jen co se k němu otočíte zády. Vítěz se stává miláčkem davů a samozřejmě majitelem nezanedbatelné sumy peněz.
Battle Royale, "královská bitva": Název programu, zavedeného v alternativním Japonsku současnosti poté, co nárůst kriminality mladitsvých dosáhl katastrofických rozměrů. Každý rok je náhodně vybrána jedna třída (nejvyšší ročník základní školy nebo první ročník školy střední), unesena na vyklizený ostrov a seznámena s náplní následujících dnů: Vaším úkolem je, vzájemně se povraždit. Za tím účelem dostanete každý balíček s jídlem, pitím, mapou ostrova, kompasem a náhodně vybranou zbraní. Kdo zůstane poslední naživu, stane se vítězem a bude moci odejít domů. Způsob, jak si poradíte se svými spolužáky, je zcela ve vaší kompetenci. Pokud však nebudeme mít vítěze po třech dnech hry, prohrajete všichni a ty obojky, co máte na krku, vybuchnou. Ne, nesnažte si je sundat, při nešetrné manipulaci vybuchnou také. Stejně jako v případě, že vejdete do zakázané zóny, každé dvě hodiny doplňované o náhodně vybraný sektor ostrova...
Velice vysoko hodnocený japonský film Battle Royale zobrazuje průběh jednoho Battle Royale v tom druhém slova smyslu. 40 studentů 3.B Shiroiwské základní školy je pod záminkou školního výletu uneseno na vylidněný ostrov a seznámeno s pravidly, kterými se budou řídit následující hodiny. Dva jsou demonstrativně popraveni už instruktorem, ale doplní je dva o několik let starší cizinci - Kazuo Kiriyama, který se chce pobavit, a Shogo Kawada, vítěz jednoho z dřívějších BR programů. I kdyby ostatní cítili určitou neochotu pobíjet své kamarády, tihle dva se jistě postarají, aby program probíhal tak, jak je zamýšleno. Ale i mezi školáky jsou tací, kteří jsou ochotni účastnit se hry, aby přežili. Je možné vůbec někomu věřit? Jak zabránit nedůvěře, aby rozhlodala počáteční soudržnost a vrhla všechny do víru vraždění?
S výjimkou netradičního úvodu a závěru sleduje Battle Royale typický průběh slasherů. On to také slasher je, jen trochu pžedimenzovaný: Obětí není obvyklých pět nebo šest, ale hned čtyřicet, stejně jako vrahů (aspoň potenciálních). Tím, a také náhodným výběrem zbraní do začátku, je zajištěn základní předpoklad slasherů - dostatek obětí umírajících dostatečně pestrým způsobem. Možná je to až příliš - i když má film přes dvě hodiny, po odečtení nutného úvodu, závěru a aspoň nějakého děje mezi tím prostě nezbývá ani tolik času, aby se do něj vešly poslední chvilky každého studenta. Ty kromě toho nejsou ani zdaleka tak pestré, jak by mohly být, protože je náhodný výběr ze začátku rychle vyrovnán možností pomoci si k výzbroji poražených. Drtivá většina se pak vyřídí střelbou, za vydatného přispění samopalem vyzbrojeného Kazua, který má sám na svědomí skoro třetinu soutěžících.
Klasické slasherovské zpracování také už od začátku napovídá, kdo se asi zúčastní závěrečné bitvy: Kazuo (chlapec č. 6) je nejlepší bojovník a největší hrozba, tudíž je logické, že musí přežít až do konce. O Shogovi (chlapec č. 5) platí prakticky totéž, i když prvotní důvod je odlišný. Shuyu (chlapec č. 15) a Noriko (dívka č. 15) dovede k cíli právě jejich absolutní nevhodnost pro Battle Royale, počínaje přílišným přátelstvím k ostatním a výzbrojí - pokličkou a dalekohledem - konče. Shinji Mimura (chlapec č. 19) má na pomoc svoji inteligenci, znalost počítačů a výbušnin, Mitsuko (dívka č. 11) zase nezdolné odhodlání přežít. Do toho všeho zasáhne ještě "instruktor" Takeshi Kitano se svými sympatiemi a antipatiemi a tím, jak je každý život v jeho rukou (prostřednictvím výběru zakázaných zón nebo přímo kódovaným rádiovým signálem do zvoleného obojku).
Battle Royale na mě velmi zapůsobil a soudě podle recenzí, nejsem rozhodně jediný - hodnocení 7.8 na IMDB mluví samo za sebe. Překvapuje mě však, jak málo jsou vnímány poměrně drsné nedostatky filmu. Jde hlavně o to, že spolu jednotlivé části filmu souvisí jen velmi volně, případně vyžadují až příliš zběsilý logický skok. Vezměme si například samotnou premisu, to, co za programem Battle Royale stojí: Japonsko čelí obrovské hospodářské krizi, v důsledku toho vzrostla kriminialita mladistvých na nebývalé hodnoty. Jako odpověď byl vytvořen zákon o Battle Royale, který tomu má čelit. Proč ne, tomu se dá věřit. Ale jak s tím souvisí skutečnost, že z těch mladistvých, kterých se má zákon týkat, o něm nikdo nic neví? Jak může taková norma zmenšovat kriminialitu, když se o ní dozví jen zanedbatelné procento těch, koho má ovlivňovat, a to ještě jen zpětně? Ještě bych to pochopil v případě, že by to "snižování kriminality" byla jen přetvářka, zástěrka pro docela obyčejnou zákonem posvěcenou pomstu na jednotlivci za hříchy skupiny, ale co má v tom případě za smysl pouštět vítěze do normálního života? I kdyby náhodou nebyl protispolečensky naladěn předtím, docela jistě v něm nucená účast v tak brutálním a nespravedlivém programu smrtelnou nenávist vůči dospělým probudí. Navíc ho naučí zacházet se zbraněmi, bojovat o přežití a nevnímat názory nebo potřeby okolí. Tak vypadá "napravený zločinec"? Asi těžko.
Podobným způsobem nezapadá do rámce filmu jeho závěr, který tu ovšem prozrazovat nebudu. Ne že by byl nějak zvlášť nesmyslný, ale prostě neodpovídá tomu, co se dělo předtím a působí velmi vykonstruovaně - ve stylu "... a vrahem nakonec nebyl zahradník ani žádná jiná popisovaná postava, ale pan XY, který zastřelil náhodně vybraného chodce, a pak se až do konce knihy ani neukázal". Přitom by nic nebránilo, kdyby se místo jedné ze "snových sekvencí" ve filmu objevil kratičký flashback z týdnů před začátkem děje, který by tu možnost nějakým způsobem uvedl - působilo by to pak úplně jinak, místo znechucení nad nějakým deus ex machina by si člověk řekl, jak to najednou do sebe krásně zapadlo. Škoda.
Protože mě tyhle podivnosti docela zarazily, věnoval jsem nějaký čas pátrání po příčině. A uspěl jsem. Jde o to, že Battle Royale je zpracováním stejnojmenné knihy nováčka Koushuna Takamiho. Tvůrci tedy měli předlohu, které se museli aspoň v hrubých rysech držet, nemohli si dost dobře napsat scénář tak, aby ze čtyřiceti studentů zbylo lépe zvladatelných dvacet. Jasně z toho vyplývá i jistá jednotvárnost jednotlivých postav, která je daná prostě tím, že v knize o 600 stránkách je dost prostoru na představení zkušeností a myšlení všech, ne jen několika málo nejdůležitějších žáků. Nechápu však změny, které nepřinášejí žádné zjednodušení děje, pouze do něj zavádějí nesmysly. Opravdu mě nenapadá důvod, proč jsou Shogo a Kazuo představeni jako "externí účastníci", kteří nicméně mají čísla 5 a 6 v zasedacím pořádku ve třídě, když by šli do děje uvést velice snadno jako zvláštní spolužáci: Kazuovi by stačila jedna snová sekvence, ukazující nehodu jeho matky, když byl ještě plodem, která ho navždy zbavila možnosti mít emoce, Shoga by snadno uvedl kratičký rozhovor mezi Shuyou a Noriko, který by se nesl v duchu "S kým bychom se mohli spojit?" - "..." - "Ale bojím se Shoga, vždyť k nám přišel jen před měsícem a nic o něm nevíme". Zejména Kazuo by byl mnohem realističtější a děsivější jako chladný a metodický zabiják, který se racionálně rozhodl povraždit ostatní, než jako poněkud nestabilní sadista...
Největší změna a největší problém je ovšem v samotném základu celého filmu (a pochopitelně celé knihy), totiž v programu Battle Royale. V tomto ohledu mě kniha jednoznačně potěšila, protože tuhle - pro mě nejhůře stravitelnou - část filmu vysvětluje způsobem, který smysl dává. Jde o to, že Japonsko, zobrazované v knize, není ani zdaleka takovým Japonskem, jaké známe - ani Japonskem, zmítaným hospodářskou krizí. Naopak, jde o zemi na vrcholu ekonomického úspěchu, za který ale platí tvrdou totalitou se znaky komunismu, fašismu a Orwellova 1984. Battle Royale vznikl původně jako velmi prestižní náhrada vojenské služby, cvičili se v něm vojáci pro zvláštní poslání. Účastníků bylo pochopitelně více (50 tříd ročně), vítěz měl zajištěnu doživotní rentu a výhody od státu, což by mělo zajistit jeho loajalitu. Program se sice neosvědčil, ale klidně běží dál, prostě proto, že se nikdo neodvážil na jeho nesmyslnost veřejně upozornit.
Co se týče technické stránky filmu, je výborná. Herci jsou realističtí (a hrají je herci v přibližně odpovídajícím věku) a jejich konec obvykle také. Triková část je zastoupena zejména krvavými orgiemi, ať už jde o následky střel nebo kontaktnějších zbraní, naštěstí to ale není na úkor děje. Místy je sice znát přehnaná touha po senzaci skrz brutalitu (školáci jsou běžně aktivní i poté, co do nich útočník nasypal půl zásobníku), ale dá se to vydržet. Hudba efektně mísí originální score s klasickou hudbou ve zlomových okamžicích, jako jsou Takeshiho hlášení o posledních "odpadlících". Stručně řečeno - z tohoto hlediska patří Battle Royale k tomu lepšímu, co nejen v japonských horrorech uvidíte.
Zatímco v "obyčejných" horrorech hodnotím nekonzistentní děj velmi tvrdě, v případě Battle Royale to nedokážu. Nesmyslů a nelogičností obsahuje spoustu, ale ukazuje se, že je silná myšlenka (v tomto případě konflikt mezi kamarádstvím a snahou přežít) může zatlačit do pozadí tak, aby příliš nevadily. Battle Royale návštěvníkům Studny rozhodně doporučuji.
P.S. Pro zájemce o knihu: Česky k dispozici není, v anglickém překladu vyšla v roce 2003 v nakladatelství VIZ, ltd., sehnat se dá za rozumné peníze na Amazonu. Je to ovšem tlustá bichle (něco málo přes 600 stran), takže se prohnete nad poštovným (po obdržení zásilky doporučuji knihu prolistovat, v mé chybělo skoro dvacet stránek, což uprostřed napínavého děje poměrně zamrzí). Za přečtení rozhodně stojí, i když se vám potom asi film nebude tolik líbit - kniha je téměř ve všech ohledech lepší, jedinou výjimkou je úvodní briefing, jehož filmové zpracování s televizní instruktorkou je prostě skvělé. Naopak kniha přináší detailní vhled do mentality jednotlivých studentů a dává čtenáři mnohem detailnější představu o tom, jak Battle Royale probíhá. Jen bych uvítal lepší překlad, zdá se mi, že je kniha jazykově dost chudá; příčinou ovšem může být i autorova nezkušenost, jde o jeho první dílo. Přesto i pro knihu platí totéž, co pro film - doporučuji.
