Jeden film s názvem Eaten Alive (slasher od Tobe Hoopera) už jsme tu na Studně měli. Nebojte se, nerozhodl jsem se napsat ještě jednu alternativní recenzi, jen mi přišel do pracek další film se stejným názvem. Tentokrát je jde žánrově o kanibalský film a jeho autorem je Umberto Lenzi (který ostatně kanibalské filmy založil a Cannibal Feroxem v podstatě i zakončil). Už tato krátká věta v podstatě definuje celý obsah snímku, protože kanibalské horrory jsou vesměs velmi podobné. Eaten Alive je ovšem ještě mnohem podobnější než ostatní. Proč? Vydržte u obrazovek a dozvíte se...
Na začátku jsem utrpěl menší šok, protože navzdory očekávání a proti všem kanibalským zvyklostem Eaten Alive nezačíná v New Yorku - dějištěm první vražedné scény s foukačkou jsou Niagarské vodopády. Trapná situace se naštěstí rychle vyřeší a od čtyřicáté sekundy přichází ke slovu New York a spolu s ním další dvě foukačkové vraždy. Možná by jich bylo ještě víc, kdyby se asijský domorodec před přecházením silnice pořádně rozhlédl... Rychle se ukáže, že všichni tři mrtví měli něco společného s vůdcem jakéhosi podivného nábožensko-přírodního kultu pod vedením fanatického Jonase, který před časem sebral své následovníky a odjel s nimi daleko od zkažené civilizace, do panenské Nové Guineje. Jednou z jeho obětí je i nezvěstná sestra hlavní hrdinky Sheily. Co jiného může Sheila udělat než najmout experta na přežití v tamních džunglích a vydat se sestru hledat? Budou se přitom muset vypořádat s nepřátelskou přírodou, náboženskými fanatiky i všudypřítomnými kanibaly...
Eaten Alive se drží tradiční zápletky obdobných filmů: Hrdina se z toho či onoho důvodu vypraví do džungle, pak zjistí, že na to nestačí a následuje náročný a z větší či menší části neúspěšný útěk zpět do civilizace. Zastoupeny jsou přirozeně četné gore sekvence včetně zabíjení skutečných živých zvířat a nechybí ani sexuální scény, obsah je zkrátka v podstatě totožný jako u ostatních kanibalských filmů. Zvláštní ovšem je, že v tomto případě je totožný v doslovném významu tohoto výrazu - je to opravdu totéž. Narozdíl od ostatních tvůrců totiž Lenzi opovrhl možností vytvořit si vlastní krvavé efekty a prostě a jednoduše použil scény ze starších filmů: Napočítal jsem asi dvanáct různých brutálnějších míst, z toho šest pochází z Mountain of the Cannibal God, dvě z Jungle Holocaust a zbylé čtyři nedokážu určit (uvádí se, že třetím filmem, ze kterého si Lenzi efekty vypůjčil, jsou jeho vlastní Deep River Savages, které neznám). Určitě si kladete otázku, jak je možné scény ze tří různých filmů vecpat do filmu čtvrtého tak, aby to vypadalo přirozeně. Odpověď je snadná, nejde to. Proto jednotlivé kousky buď nemají vůbec žádnou souvislost s probíhajícím dějem, nebo je v příslušných místech scénář Eaten Alive násilně zkroucen do podoby, která by aspoň trochu odpovídala - nesmí vás pak ovšem zarazit drobnosti jako měnící se tváře osob nebo umístění zranění (obzvlášť dobře je to vidět v titulní scéně s pojídáním zaživa, která "plynule" přechází v porcovací scénu z Jungle Holocaustu).
Ostatně i ostatní složky Eaten Alive silně připomínají starší italské kanibalské filmy. Podobné prostředí, podobná hudba, stejní herci (Robert Kerman zřejmě po kariéře v pornoprodukci zatoužil po vyšších metách a zúčastnil se minimálně tří kanibalských filmů, hlavní zloduch Ivan Rassimov vystupoval minimálně ve dvou stejně jako domorodá dívka Me Me Lai; jedině představitelka Sheily Janet Agren snad s kanibaly nemá nic společného, zato si ovšem zahrála třeba ve Fulciho City of the Living Dead), stejná lhostejnost k nějakému smyslu.
Sebevražedný náboženský kult vypadá docela originálně, dokud si neuvědomíme, že v roce 1978 (dva roky před Eaten Alive) spáchalo v jihoamerické Guyaně sebevraždu něco přes 900 členů kultu People's Temple. V této souvislosti nelze chápat o rok mladší Lenziho Cannibal Ferox, "odsuzující" zneužívání utrpení druhých pro zábavu, jako nic jiného než vrchol hypokritičnosti.
Jestli mají ostatní kanibalské filmy aspoň minimální opodstatnění pro svou existenci (dobré gore efekty, pěkné prostředí, děsivý příběh), u Eaten Alive to neplatí. Je to doslova a do písmene nesourodá směska jeho žánrových kolegů. Není nejmenší důvod se na něj dívat, a to ani jako na stručné shrnutí ostatních filmů. Podívejte se na Mountain of the Cannibal God, jehož cenzurovaná verze vypadá skoro až příjemně, nebo na děsivě brutální ale nesmírně působivý Cannibal Holocaust, nebo třeba klidně i na pokrytecký ale efektní Cannibal Ferox, ale Eaten Alive se vyhněte velkým obloukem.
Pokud chcete ohodnotit film, použijte k tomu prosím komentář. K debatě nad osobou recenzenta, recenzí, technickými detaily či k reakci na předchozí příspěvky slouží diskuse, po kliknutí na tlačítko se sama založí. Díky. Vulgární a pravidla nerespektující komentáře budou vymazány.
