Japonci jsou šílenci a jestli něco uměj, tak točit horory. Zvláště pak šílené, atmosférické horory, abych byl přesnější. Dneska se spolu na jeden mrknem, tedy alespoň v mé recenzi.
Nami pracuje v televizi jako moderátorka večerní šou "Nami´s Late Night", kde pouští různé videozáznamy. Jednou večer dostane videokazetu s nápisem "pro ty, kteří trpí bezesnými nocemi". Na videokazetě je natočená cesta do starého opuštěného skladiště a taky brutální vražda mladé dívky. Zezačátku jenom drobné řezání do břicha, nohy a následně detailně natočené propíchnutí oka nožem, které vypadá opravdu dost reálně a můžeme si ho vychutnat v nádherném detailu pěkně zblízka a ještě ze dvou úhlů! Ano, tak to máme rádi! Taky se na videozáznamu objeví kousek Naminy večerní šou a několik jejich fotek. Nami to trochu vyvede z míry (aby taky ne) a tak to ukáže svým přátelům z televize. Po poradě se společně vydávají do onoho opuštěného skladiště natočit reportáž, i když si samozřejmě spíš myslí, že se jedná o profesionální podvrh. Když dojedou na místo, zjistí, že oplocené skladiště je odemčené a hlavně obrovské. Na první vraždu, která rozhodně není v klasickém stylu nemusíme dlouho čekat. Sadistický maskovaný vrah načíná první obět. Začíná hodina a půl jízdy v brutálním japonském stylu. Jó, japonci prostě uměj.
I když prostředí ani průběh filmu zhruba do tří čtvrtin (kdy začneme tušit, že s vrahem bude něco víc v nepořádku, než jen to že je šílenej) neni nijak originální, tak vraždy rozhodně ano. Sice jich je za celý film asi pět, ale opravdu stojej za to a když řeknu že sou hodně brutální a párkrát sem se i otřásl, nebudu vás krmit. Zvlášť originální je vražda ve tmě, kdy jsou místnost, oběť a vrah osvětlováni pouze bleskem z fotoaparátu, který drží vrah a tak vidíme všechno jaksi trhaně a úryvkovitě.
Jestli bych měl říct, co mám na japonskejch filmech nejradši, tak je to bez debat jejich hraní. Když japonka umírá v strašlivé agónii a chrčí bolestí, věřím jí to. Opravdu trpí a člověk má pocit že to jaksi ani možná nehraje. Bolest umějí zahrát prostě parádně a tak si příjdou na své i trošku úchylnější jedinci se sklony k S/M. Mimochodem taky vám při lámání něčího vazu naskočí husí kůže?
Ať se na to koukám z jakékoliv strany, tak stále vidím skoro vzorový slasher. Tajemný maskovaný vrah, velice originální vraždy, atmosféra, prostřihy černobílé kamery, šílenej konec a skvělá hudba, kterou tvůrci rozhodně nešetřili a pouští ji dost často, což mám většinou rád, přece jenom je škoda, když se nějakej vychytanej hudební motiv objeví dvakrát za film jako třeba v Carpentrově Mlze (Fog), kde se objeví na začátku a na konci, když hudba je hlavní budovatel atmosféry. K vyššímu hodnocení filmu tak vlastně chybí jenom o něco málo kratší minutáž a zajímavější dialogy hlavních hrdinů, což je ale problém mnoha japonských filmů a možná je to prostě jenom způsobeno špatným překladem do angličtiny. Jinak není absolutně co vytknout. No jo, japonci prostě uměj, ale to už sem psal že?
Pokud chcete ohodnotit film, použijte k tomu prosím komentář. K debatě nad osobou recenzenta, recenzí, technickými detaily či k reakci na předchozí příspěvky slouží diskuse, po kliknutí na tlačítko se sama založí. Díky. Vulgární a pravidla nerespektující komentáře budou vymazány.
