Funny Games

Trocha suchých faktů z IMDB na úvod: Funny Games (1997)
Austria 108 minut
	Režie:	Michael Haneke
	Scénář:	Michael Haneke
	Hrají:	Susanne Lothar (Anna), Ulrich Mühe (Georg), Arno Frisch (Paul), Frank Giering (Peter), Stefan Clapczynski (Schorschi), Doris Kunstmann (Gerda), Christoph Bantzer (Fred), Wolfgang Glück (Robert), Susanne Meneghel (Gerdas Schwester), Monika Zallinger (Eva)
	Produkce:	Veit Heiduschka (executive producer), Veit Heiduschka (producer)
	Hudba:	Georg Friedrich Händel, Pietro Mascagni, Wolfgang Amadeus Mozart, John Zorn
	IMDB keywords:	psychopath, child-murder, violence, murder-of-family, torture, lake, psychological-drama, glove, murder, egg, hostage, terror, serial-killer, sailing-boat, remote-control, murderer-duo, controversial, breaking-the-fourth-wall, disturbing, bloody-body-of-child, další...
	IMDB link:	http://us.imdb.com/Title?0119167
	Titulky:	Hledat na OpenSubtitles.org

Moje první setkání se žánrem exploitation nevedlo zrovna k tomu, že bych toužil vidět další podobné filmy. Ale čas běží a člověk si začne uvědomovat, že jedna špatná zkušenost ještě nemusí znamenat, že budou špatné všechny. Kdybych se kdysi dávno nechal odradit Nočními můrami nebo Vřískotem, neměl bych později příležitost vidět Slashers nebo Haute Tension. Octopus by mi znepřístupnil It Came From Beneath the Sea. Giant Spider Invasion by mě navždy vyléčilo z pavoučích filmů a ochránilo mě před Arachnií (hmmm, to asi není dobrý příklad...). Když jsem si tohle uvědomil, neváhal jsem příliš a nechal se přesvědčit, že Funny Games jsou sice exploitation, ale zajímavý exploitation.

Funny Games rozhodně zajímavé jsou. Dodržují přirozeně vnější znaky svého žánru, jinak by se do něj těžko daly zařadit a bavili bychom se o nich jako o slasheru: Máme tu obyčejnou rodinu na prázdninách a máme tu dva úchyláky, kteří ji terorizují a ponižují. Máme tu spoustu násilí. Máme tu sexuální podtóny. Máme tu beznaděj a hrůzu z něčeho, co by se v realitě klidně mohlo odehrávat a bohužel asi i často odehrává. Jenže je to všechno proti ostatním podobným filmům tak trochu postavené na hlavu. Například ta brutalita: Z Funny Games doslova prýští. Ale na obrazovce ji prakticky neuvidíte, všechny útoky se vesměs buď dějí mimo obraz (a divák jen slyší její projevy a vidí následky), nebo se o ní postavy baví, nebo jde o psychologické násilí spíš než tělesné. Ne že by proto bylo méně zneklidňující - naopak.

O co tedy jde? Rodinka - otec, matka, syn a pes - chce prázdniny strávit na své chatě v mírumilovném prostředí u jezera: odpočinout si od shonu běžného života, trochu si zaplachtit, zahrát golf, pobavit se se známými, snad podniknout i nějaké ty výlety. Místo toho je čeká noční můra. Přitom to všechno začíná tak klidně a nenápadně! Copak by vás napadlo, když k vám přijde známý vašich sousedů vypůjčit si několik vajíček, že máte brát nohy na ramena? K tomu přece není žádný důvod! Že je dotyčný nešika a ty vajíčka upustil, když na něj zaštěkal pes? To by se mohlo stát každému. Ani na tom, že to nemehlo shodí váš mobil do dřezu s vodou a rozbije další dávku vajíček, ještě není nic moc k zneklidnění. Jenže takhle to bude postupně narůstat a za chvíli budete v pěkném průšvihu - není to ani trochu pěkná představa, že by s vámi někdo jako nemotorný Peter a ledově racionální Paul měli hrát to, co jim připadá jako "zábavné hry", třeba "Kdo přežije dalších 24 hodin?"

Od ostatních exploitation filmů (nebo přinejmenším od I Spit On Your Grave) se Funny Games výrazně liší v tom, že jejich účelem není probudit v člověku ty nejzvířečtější pudy a pak z nich vytřískat peníze. Finanční motiv ve filmu asi také existuje, ale z toho, jak film vypadá, je celkem evidentní, že ho Haneke myslel hlavně jako svoji kritiku lidí, kteří se na podobné filmy dívají. A tomu je podřízeno všechno. Celý film je postavený kolem otázky "Proč se na tohle vůbec díváš?" a na z ní vyplývajícího odsouzení "Jsi to ty, kdo způsobuje a prodlužuje utrpení obětí!" Jak to Haneke zařídil? Neklade tu otázku primitivně nahlas, jako to bylo třeba v Cannibal Feroxu - zato divákovi servíruje všechno nejhorší, co realita a exploitation filmy umí, ale záměrně ho připravuje o veškeré ventily, které obvykle podobné záležitosti provázejí. Surovost, včetně týrání dětí? Samozřejmě, ale nic z toho, diváku, neuvidíš! Sexuální násilí? Přirozeně. Ale tobě ukážeme jen tvář oběti, kterou navíc vybereme tak, aby nebyla moc atraktivní. Dát týraným nějakou šanci? A proč jako? Zajímá tě, kdo to vlastně byl zastřelen? Jasně, není problém, ale napřed si přetrpíš tenhle několikaminutový záběr, ve kterém se absolutně nic nepohne, nezahraje hudba a neozve se žádný zvuk. Vrcholem je pak scéna, ve které se hrdince Anně už už podaří útočníky zlikvidovat - jenže zasáhne vyšší moc v podobě dálkového ovládání a Paul a Peter jsou zase u kormidla. Nepřehlédnutelný je podtext, že si to vlastně takhle přál divák a za to si zaslouží kritiku. Nejen při této příležitosti je ostatně divákovi servírováno, jak je špatný a zlý, že se na takový film dívá. Démonický Paul dobře ví, že ho celou dobu někdo sleduje a vrhá významné pohledy do kamery, aby časem pozorovatele vtáhnul do svých činů úplně (ve stylu "Vy určitě fandíte tady rodince" nebo "Myslíte, že už mají dost? Ne, ještě jsme nedosáhli dostatečné délky" apod.). Hanekemu asi diváci leží pořádně v žaludku, skoro mám dojem, že kdyby to jen trochu šlo, tak by nejradši obcházel jejich domovy a mlátil je něčím tvrdým po hlavě...

Nejděsivější je, jak moc realistické Funny Games jsou. Oběťmi jsou úplně normální lidé s úplně normálním životem, kteří prostě byli ve špatný čas na špatném místě. Jejich největší chybou je, že jsou příliš civilizovaní, takže ani při obraně svého života nedokáží odhodit všechny zábrany a dělat cokoliv, co je potřeba. Stejně jako většina z nás. Ani útočníci nejsou nijak zvlášť výjimeční, klidně by to mohl být každý druhý, koho potkáte na ulici. Že jsou šílení? Ale nejsou. To je právě to nejhorší - jsou to prostě mladí kluci, pro které je vlastní pobavení více než co jiného. Neříkejte, že takové neznáte (i když třeba v ne tak extrémním provedení)! Navíc jsou dost inteligentní na to, aby svoje představy dokázali realizovat. Jediná skvrna na realističnosti Funny Games je, že takto inteligentní lidé by se jen těžko spolehli na to, že jejich oběti nebudou znát telefonní číslo na policii ani nikoho jiného, kdo by jim mohl pomoci.

Funny Games rozhodně nejsou filmem pro každého. Jsou velice temné a bezútěšné. Jejich obviňování a odsuzování diváka je až přehnané. Ale za zhlédnutí stojí. Docela klidně by se mohly stát jedním z horrorů, o kterých se i po letech mluví jako o těch opravdu dobrých. A jako takové stojí za shlédnutí, pokud dokážete jejich obsah překousnout.

Počáteční idylka se rychle změní v peklo.
Teď se několik minut nikdo ani nehne.

Přidáno: May 1st 2004
Recenzent: Pepak
Skóre: - (7/10)
Uživatelé: - (7 hodnocení, průměr 8.29/10)
Kliknutí: 5433