Asi jen o málo filmech se na toho na našem webu napsalo tolik, jako o Choking Hazard. Není divu, při pomyšlení na první český zombie film se většině z nás rozšiřovaly zornice nadšením, a ústa začínala nekontrolovatelně slinit. Když navíc pod filmem měli být podepsáni Marek Dobeš a Štěpán Kopřiva, autoři kultovního kraťase Byl jsem mladistvým intelektuálem, asi nikdo z nás si nepřipouštěl, že by to snad mohlo dopadnout špatně. Podobné projekty ve světě přece uspěly i s mnohem menším rozpočtem, neherci a filmovým štábem bez zkušeností i vybavení...
Doktor Reiniš (Jaroslav Dušek) se živí tím, že pořádá pro poněkud naivnější jedince víkendové kurzy hledání smyslu života. "Rozum a instinkt musí být v rovnováze", říká s oblibou slepý filozof. Většina účastníků jeho aktuálního kurzu, probíhajícího v motelu Halali, se tím ale zatím neřídí - jinak by přece nepodlehli invazi zombie myslivců (zombivců), kteří se náhle vynoří z okolního temného lesa, tak snadno. Nesourodá skupina jedinců je hned první večer doplněna omylem se zjevivším pornohercem a svědkem jehovovým v jedné osobě, a komedie může začít. Choking Hazard totiž je především komedií.
Začátek filmu byl pro mne malým šokem. Nepříjemným. Dáda roztloukající mozek zombivce (mimochodem jednoho z mála, který dovedl vyseknout opravdu pěknou grimasu když mu mezi zuby zaskřípala hlaveň brokovnice) kamenem se svým obvyklým nepřítomým úsměvem na tváři. Úvodní titulky, na popředí zběsile sestříhaných scén se zombivci, které se teprve stanou! Nepochopitelně amatérský střih rozprsknutí hlavy prvního zombivce. A zoufale trapně znějící úvodní dialogy účastníků setkání v motelu Halali. V té chvíli jsem asi z kina neodešel jen proto, že to jednak nemám ve zvyku, a druhak že ten největší kornout s šunkovým popcornem, zabírající celé sousední sedadlo při premiéře překvapivě poloprázdného kina, mi ještě tou dobou ani zdaleka nevydal všechna svá tajemství.
Je úplně zbytečné ve filmu hledat nějakou logiku. Když ji hledat nebudete - já osobně s tím přestal zhruba ve chvíli, kdy jeden zombivec vyběhne z ničeho nic ze skříně v zamčeném pokoji, ve kterém předtím několik postav asi pět minut žvaní - užijete si zábavy mnohem více. Nazdařbůh pospojované gagy jsou totiž místy docela dobře vymyšlené i zrealizované, některé hlášky jsou dost vtipné, a najde se tu i pár takřka geniálních záblesků invence. Třeba Duškův monolog a neviděná smrt v temné místnosti plné zombivců, závěrečné video které o sobě už noví zombie točí nebo ubití pornoherce Měchury. Za zmínku stojí i nádherná postava Vernera (Jan Dolanský), dokonalého antihrdiny s absolutním nadhledem nad vším, co se kolem něho děje. Bohužel to ostatní mezi tím, čili převážná většina filmu, je většinou dost nuda. Speciálně pseudointelektuální žvanění páně Duškovo není ani trochu vtipné, a přesto se mu dostává nadměrného prostoru - pokud mělo sloužit k tomu, aby otrávilo účastníky jeho kurzu, možná stačilo jen naznačit a nepřenášet ten neblahý vliv i na diváka.
Většina těch akčnějších scén, to jest těch ve kterých se odkudsi vyřítí zombivci, chvíli někoho se střídavými úspěchy honí, aby pak v zápětí zase stejně záhadně zmizeli a uvolnili prostor pro další dialog, je natočena jako mizerný videoklip - neobratný způsob, jak zastřít markýrované pokusy o násilí nevěrohodně patinovaných dobrovolníků v rolích zombivců na ostatních lidech. Stačí záběr trochu zpomalit, trochu sestříhat, zabrat pár detailů, a pustit k tomu na objednávku napsanou píseň (nebo bohužel i víc písní za sebou), a ejhle - hned to vypadá, že se něco děje. V těchto částech film nejvíce pokulhává v řemeslném standardu, který by měl být u filmu, určeném do kin, samozřejmostí. A když jsem zmínil ty detaily - nemohu nevzpomenout, že scény typu zpomaleně padající kapka krve či zpomaleně se rozlétávající rozbitý talíř jsou sice krásnou ukázkou toho, jak drahou kameru asi autorům někdo na natáčení půjčil, nicméně do filmu se vůbec nehodí.
Trochu smutno mi bylo také z očekávané první kungfu scény v českém filmu. Ta sice opravdu proběhne na plátně po nástupu superzombivců, ale celý boj se odehraje ve tmě, není vidět skoro nic, a navíc kameraman ani později střihač neprojevili moc citu pro probíhající akci, takže výsledek vypadá trochu jako když se tam kočkují soudruzi policisté z Majora Zemana po absolvování základního kurzu "Kterak zneškodnit imperialistického narušitele". Škoda, že lidem z High Kick Company v nebyla poskytnuta větší možnost konečný výsledek nějak ovlivnit, v porovnání s jejich krátkými filmy je tohle opravdu ubohost. Osud téhle scény by se dal nejlépe popsat slovním spojením, které je vlastně poplatné pro Choking Hazard jako celek - promarněná šance. Promarněná šance na první kungfu v českém filmu, na první zombie v českém filmu, na první český splatter. I na dobrý film vůbec.
Přestože jsem do kina mířil po pročtení prvních internetových ohlasů v docela pesimistické náladě, a nic moc jsem nečekal, tak jsem se nakonec celkem dobře pobavil a nasmál. I přes všechny výše uvedené výhrady. A smích, to se mi u českých komedií v poslední době moc nestává. Choking Hazard je v každém případě něčím, co se v dějinách české kinematografie dosud neobjevilo, a bohužel s největší pravděpodobností zase jen tak neobjeví. Opravdu bych tvůrcům přál, aby do kina přišlo hodně lidí, aby film vydělal hodně peněz, a aby se díky tomu i u nás konečně začaly točit alespoň trochu zábavné věci. I když Marek Dobeš už by to raději znovu zkoušet neměl. Takže jestli jste zatím v kině nebyli, tak vyražte, jestli jste už byli, jděte ještě jednou.
