Welcome to


Hledání

 

Login
Přezdívka 
Heslo 

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Například posílání komentářu pod jménem, nastavení komentářů, manažer témat atd.
 

Kdo je online
Právě je 80 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
Seznam uživatelů
 

Doporučujeme
 

  
Le porte dell'infernoSupernatural

Itálie
90 minut

    
trailer    web    imdb 

česky: Brána do pekel
anglicky: The Hell's Gate
rok: 1989
režie: Umberto Lenzi
scénář: Umberto Lenzi (story), Olga Pehar (screenplay)
hrají: Barbara Cupisti (Erna), Pietro Genuardi (Paul), Lorenzo Majnoni (Manfred), Giacomo Rossi-Stuart (Dr. Johns (as Giacomo Rossi Stuart), Gaetano Russo (Maurizio), Andrea Damiano (Laura), Mario Luzzi (Theo), Paul Muller (Il monaco)
produkce: Antonio Lucidi, Luigi Nannerini
hudba: Piero Montanari
keywords: cave
titulky: hledat na OpenSubtitles.org
hits: 4464

Recenzoval asar210997

Přidáno: 22. duben 2011

UPOZORNĚNÍ: Nemám rád staré (moderní jsem zatím žádný neviděl, nebo si to alespoň neuvědomuji) italské horory.

Film, jako Le porte dell'inferno (v češtině přeloženo jako Brána do pekel), dokáže už jenom svým posterem nalákat kdejakého filmového – a hlavně hororového – diváka, který třeba jenom prochází kolem trafiky (film byl totiž distribuován 28. 7. 2010 distributorem Řiťka Video do českých trafik) a nebo se znuděně prohrabává na nějakém On-line E-shopu. A když už si dotyčný požádá o prohlédnutí/rozklikne odkaz, zjistí, že navíc film obsahuje docela originální a hlavně velice zajímavý děj. Co víc si přát?

Snad jenom patřičné provedení. A možná i nějaké ty „nepodstatné“ složky kolem toho, třeba sympatické postavy, zajímavé vraždy a zabijáky, hustou atmosféru, záživnou hudbu… Prostě takové ty věci, které dělají horory (lépe řečeno vyvražďovačky) hororem. A teď je jenom otázkou, jestli tohle všechno Brána do pekel alespoň trochu splňuje.

A jaký že je ten skvělý děj? Kdesi v hlubokém podzemním systému bylo kdysi umučeno sedm černých mnichů, kteří byli následovně i prokleti. A přesně o sedm set let později, v tom samém podzemním systému, se snaží Maurizio (Gaetano Russo) překonat rekord v nejdelším pobytu v jeskyni o samotě. A co čert nechtěl, v té samé době se mají mniši probudit, aby zabili sedm kacířů a tím se zbavili kletby. Po vyděšeném telefonátu Maurizia vědcům (nebo co to byli, možná horolezci) sestupuje do podzemí „čirou náhodou“ právě šest zbývajících budoucích obětí, pod vedením Doktora Johnse (Giacomo Rossi-Stuart). Nutno podotknout, že dva ze skupiny se dostali k výpravě až na poslední chvíli a čirou náhodou – nejedná se o vědce, nýbrž o archeology. Souboj na život a na smrt může začít.

Samozřejmě, že v ději je až příliš zatraceně „šťastných“ náhod, což mě celý film ohromně rušilo, ale na druhou stranu, když se na to zapomene a začne se soustředit na průběh děje, může na to divák i zapomenout. Na co se však nedá vůbec zapomenout či ignorovat, jsou nevyužité šance vytvořit parádní úmrtí či zatraceně hustou atmosféru. Představte si, že jste v cca dvě stě metrech čtverečných dokonale propletených tunelů, pod zemí, se zavaleným vchodem/východem a někde ve stínech se ukrývají temní mniši, kteří odrovnávají jednoho člena týmu za druhým. Krásná představa, co? A teď si představte, že jste v cca dvě stě metrech čtverečných, ale máte za zády furt několik neprobádaných tunelů, pod zemí, se zavaleným vchodem/východem, ale stále může existovat jiný a ve společnosti máte coby černé mnichy, kteří se ale mění ve sklípkany (?) a vraždí jednoho člena týmu za druhým jen kvůli hlouposti a nepozornosti oběti. Nevím, jak u vás, ale mě se teda víc líbí ta první (a moje) verze. A tou druhou se – bohužel – vydali tvůrci Brány do pekel a zkazili jinak slibnou atmosféru.

Co se však musí samotnému filmu nechat, jsou dokonale poskládané dílky puzzle – nebýt toho, že jsou zde postavy ve finále docela dost hloupé, by si tajemní zabijáci ani neškrtli, protože ani oni nemají žádný smysl pro vraždění. Zde je prostě vidět, že ti „nejchladnější“ zabijáci by opravdu neměli mít žádné slitování a jenom znuděně nastrkat do jeskynního systému pasti (?!) nebo prostě někomu ze zadu zarazit sekyru do hlavy.

Postavy jsou – jak jsem již několikrát výše zmiňoval – ve většině případů velice hloupé. Což mě silně zklamalo, protože velice slibný a povedený začátek sliboval něco naprosto jiného. A proč to slůvko „většinou“? Protože přeci jenom se nějaký ten človíček zachoval alespoň přiměřeně inteligentně – rafinovaně, chcete-li. A když ani jedno ze dvou možností, tak se postava zachovala hloupě, ale s nejvyšší pravděpodobností i reálně.

Co se mi dále velice líbilo, byl fakt, že žádná z postav není vysloveně hlavní a naopak žádná není vysloveně vedlejší. Každá zde zahrála svou roli, ať už to byla jenom role oběti, či překladatelky latinského textu. Samozřejmě, že nakonec se ty hlavní postavy vybarvily, protože zůstaly jako jediné na živu – konkrétně bych do nich započítal tři lidi. A podobně jako u první Noční můry v Elm Street, i tady jsem si původně myslel, že hlavní hrdinou (/hrdinkou) bude ten (/ta), kdo to schytal(/a) první.

Vraždy jsou sami o sobě nezajímavé a nyní si pestře vybavuji jenom některé z nich. Docela nevyužitá byla scéna, kdy byla jedna z obětí uvězněna v mřížích, načež se ze stropu zřítilo prkno, ze kterého čouhalo sedm hrotů kopí. Snad nemusím říkat, jak to dopadlo, ale jde o to, že kdyby se místo toho začal spouštět… já nevím… třeba ostré kyvadlo v pohybu (ano, inspirace ze Saw :)), o hodně víc by mě to zahnalo do tísně. Dále například scéna s úmrtím kvůli mnichům v podobě sklípkanů je strašně zdlouhavé a nakonec z ní stejně nic nemáte – respektive celou dobu koukáte jenom na sedm pavouků, kteří se přibližují ke zraněné oběti a nakonec uslyšíte jenom její křik. Ale alespoň jsem měl čas si promýšlet recenzi… :)

Co mě snad z celého filmu nejvíce naštvalo bylo to, že oni temní mniši byli zobrazeni až úplně na konci filmu a to jenom na pár vteřin. A navíc nebyli vůbec děsivý – a to by se s tímhle nápadem daly dělat divy. A jejich charakteristika není také vůbec hezká (v negativním slova smyslu): vraždí pomalu, nejsou téměř ničím zajímavý, vyskytují se jenom v podobě pavouků, nemají žádné nápady na kvalitní zabití a ačkoliv za celý film promluvili asi jenom tři čtyři slova, nebyli ani vůbec tak chladnokrevní, jako třeba Freddy nebo Ghostface. A ti jsou ukecaní až příliš.

Hudba je v drtivém případě nevýrazná a nenápadná, nijak se nelišící od každé druhé. To by se ale nedalo říci o „drtivé menšině“, což znamená náboženská a zároveň děsivá melodie, vyhrávající se dvou nejlepších scénách – možná proto i byly nejlepší.

Pro shrnutí: Brána do pekel není vůbec špatný film – naopak mě velmi mile překvapil. Je velice zábavný a ačkoliv není zcela naplno vytěžený, i tak mé své kvality.

Nejlepší scéna: Rozhodně každá, kde byl zobrazen naplno využitý a děsivý hořící kříž a k tomu vyhrávala naprosto geniální náboženská hudba.



Pokud chcete ohodnotit film, použijte k tomu prosím komentář.
K debatě nad osobou recenzenta, recenzí, technickými detaily či k reakci na předchozí příspěvky slouží diskuse, po kliknutí na tlačítko se sama založí. Díky.
Vulgární a pravidla nerespektující komentáře budou vymazány.