Manga Alive scénáristy a kreslíře Tsutomu Takahashiho je krátký temný příběh kombinující žánry sci-fi a hororu do opravdu velmi přitažlivého mixu. V chladných futuristických kulisách sledujeme vědecký experiment s nadpozemskými silami, jehož se účastní dva trestanci odsouzení k smrti. Většina děje se odehrává v jedné uzavřené hale, kde jsou oba zločinci zavření jako pokusní králíci, neustále cítící v zádech pohled zvědavých a nelítostných očí tajemných vědců. Tenhle vynikající klaustrofobický thriller vyšel v malém nezávislém nakladatelství Afternoon Comics a stal se okamžitě hitem. Spousta nadšených čtenářů přemýšlela, jak by tenhle příběh vypadal ve filmové podobě. Přemýšlel o tom i režisér Ryuhei Kitamura, autor dvouhodinové nonstop mlátičky Versus, a to dokonce tak intenzivně, že se rozhodl své představy sám realizovat. Ovšem zůstává otázkou, zda jím nabídnutá verze fanoušky originálu nějak výrazně potěší.
Film Alive vznikal s vražedně nízkým rozpočtem a byl určen přímo pro video. Na tom by nebylo nic tak špatného, vzhledem k tomu, že jediné, co předloha ke zfilmování vyžadovala, bylo zhruba deset herců a dvě prázdné místnosti. To by ale nesměl na režisérské stoličce sedět neklidný génius akce Kitamura. Zpočátku se ještě relativně drží původní předlohy a stísněná atmosféra uzavřeného prostoru, jehož obyvatelé jsou pozorování neznámýma očima, občas připomene kanadský horor Kostka. Už tady se ale Kitamura pokouší o jakési akční vyznění. Klipovité střihy a nájezdy kamery a energické ambient techno jako nepřetržitá zvuková kulisa působí u statických scén, kdy hrdinové buď na něco čekají nebo o něčem mluví, dost komicky. Divák chvílemi dostává pocit, že sleduje první akční konverzačku všech dob. Většina hereckých výkonů navíc spadá do kategorie dršnáckého pozérství, takže při pohledu na rozhovory obou hlavních představitelů (Hideo Sakaki a Shun Sugata) má divák občas pocit, že sleduje soutěž o to, kdo dokáže udělat zarputilejší výraz.
Tohle však ještě není nic proti druhé polovině, kde začíná jít opravdu do tuhého. Tam už se Kitamura neudržel a začal do děje sázet akční scény ve velkém. Aby je do filmu vůbec dostal, musel si k původnímu příběhu přimyslet hned několik dějových linií, které se k původní předloze, mírně řečeno, příliš nehodily. Zápletky ovšem nikdy nebyly režisérovou silnou stránkou, tak nechme jejich stupiditu plavat a zaměřme se na to, co mu šlo vždycky dobře, na akční scény. I na těch se však silně podepsal nedostatek financí, nebo spíše režisérova neschopnost s nimi správně naložit. Narozdíl od Versus, kde každý yen plynul do vybrušování akčních scén až k naprosté preciznosti a eleganci, tady se zdá, že většinu rozpočtu spolykaly futuristické kulisy a počítačové deformace prostoru. Souboje samy o sobě nejsou až zas tak špatné, ale nejrůznější digitální „zlepšováky“ dojem z nich silně srážejí. Navíc si při jejich sledování nejednou vzpomenete na Neovi eskapády z Matrixu, který tvůrci v několika scénách bezostyšně vykrádají.
Sice se tu najde pár působivých momentů (třeba halucinační flashback s oběšenou dívkou hlavního hrdiny), ale celkově se film utápí v pomalém tempu, nudných dialozích a nesmyslných dějových zvratech. Platí tu stejná výtka jako u Versus, totiž neúnosná délka. Kdyby byl film o půl hodiny kratší a vystřihaly by se z něj všechny ty tuny zbytečné vaty, bylo by jeho sledování mnohem snesitelnější.
V roce 2003 si Kitamura naštěstí vylepšil skóre vynikající historickou řežbou Azumi, kde měl poprvé k dispozici vysoký rozpočet a scénář, který měl hlavu a patu. Jsem opravdu zvědavý, jak si poradil s režií několika dílů nedávno natočeného televizního seriálu podle skvělé čistě hororové Takahashiho mangy Skyhigh.
Pokud chcete ohodnotit film, použijte k tomu prosím komentář. K debatě nad osobou recenzenta, recenzí, technickými detaily či k reakci na předchozí příspěvky slouží diskuse, po kliknutí na tlačítko se sama založí. Díky. Vulgární a pravidla nerespektující komentáře budou vymazány.
