Co chtějí fanoušci od horrorů? To je otázka, která by si jistě zasloužila důkladnější analýzu, ale myslím, že nebudu daleko od pravdy, když odhadnu, že v řadě případů jde hlavně o to, aby film dodal divákovi trochu toho strachu, ale hlavně nějakého pořádně odporného zloducha, násilí a sex. A pokud možno tohle všechno najednou. Je zajímavé, že to aspoň skrytě připouští většina tvůrců i konzumentů (stačí se podívat na to, co má většina horrorové tvorby společného), ale až producent Roger Corman tuto skutečnost realizoval otevřeně. Stalo se to v roce 1980 ve filmu Humanoids From the Deep (HftD).
To jsem ovšem v okamžiku, kdy jsem se začínál dívat, netušil. Jako obvykle jsem se totiž k tomuto filmu dostal značnou oklikou, tentokrát přes seznam filmů se zabijáckými mořskými potvorami. Je jich spousta, víc než bych čekal, takže je třeba pečlivě vybírat. A když mi došly chobotnice, musel jsem se poohlédnout po jiných kritériích - třeba po tom, kdo složil hudbu. Je jasné, že když se vedle spousty neznámých jmen objeví jméno skladatele, který byl jedním z těch, kdo mě k filmové hudbě přitáhli, vyberu si právě jeho a jeho film. Obzvlášť, když ho podpoří docela pěkně odporný obrázek titulního monstra... A v zásadě ani příliš nelituji.
Rovnou ze začátku je třeba přiznat, že HftD vlastně nejsou nijak zvlášť výjimeční, ani v kladném, ani v záporném směru. Příběh je úplně tuctový, najdete tu všechny staré známé ingredience: Nezodpovědnou firmu, která si za účelem maximalizace zisku klidně zahrává s genetickými manipulacemi a tak zaviní vznik monstra. Vědce, který to všechno zavinil a chtěl by to napravit. Nic netušící oběť, která vleze (spadne) do vodu v zrovna tu nejméně příhodnou chvíli. Zkorumpované obecní zastupitele. No a samozřejmě také kladného hrdinu, který jako jediný hned zezačátku uvěří neuvěřitelnému a útočícím nestvůrám se postaví. To vše propojené naprosto standardním příběhem. Jestli znáte Čelisti a cokoliv s genetickými manipulacemi, neměla by vám být hlavní dějová linie neznámá.
Protivníkem hrdiny Jima (Doug McClure) a doktorky Drakové ovšem není jen tak nějaký obyčejný žralok, to by bylo moc jednoduché z hlavně by to Cormanovi znemožnilo realizovat jeho ambici dodat divákům příšery znásilňující prsaté mladé holky. Tím nebezpečím, co přichází z hlubin, jsou zubaté ještěrovité potvory, vzhledem připomínající zakrslou godzillu poté, co se vyválela v bahně, s mozkem na vnější straně lebky. Podle "vědeckého vysvětlení" doktorky Drakové je právě tohle tím výsledkem, který dostanete, když necháte pravěkou latimérii zkonzumovat lososy krmené speciálními růstovými hormony. Z nějakého podivného důvodu způsobila tato výživná strava v živých fosíliích živelnou potřebu urychleně se vyvinout v pokročilejší formu života - a další urychlení vývoje umožní mořským potvorám jedině zkřížení s lidmi. Hmmm. Připadá mi to jako docela hodně zběsilé vysvětlení, ale aspoň zdůvodňuje, proč se hlubinní humanoidi (kupodivu samí samci) chovají tak, jak se chovají.
Zvláštní je, že jsem celý film měl pocit, jako by to celé bylo myšleno tak nějak nevážně, jako nějaká ironie sdílená režisérem, herci i diváky, jako kdyby to byla obludovitá obdoba filmů typu Return of the Living Dead nebo Bad Taste. Přitom nechápu, kde jsem k tomu dojmu přišel, protože celý děj se tváří naprosto vážně, dokonce i se strašícími ambicemi (i když jde vesměs jen o laciné lekačky, o kterých předem víte, že - a kdy - přijdou, ale stejně vás svým náhlým zesílením zvuku dostanou) a přehnaně patetickým nesobeckým hrdinstvím ke konci. Možná si jen představuji něco víc, protože se mi nechce věřit tomu, co vidím...
Po shlédnutí poměrně pomalých a nudných Frogs mě potěšilo, že se HftD neloudají a jdou rovnou na věc. První útok proběhne už několik minut po začátku filmu, a i nadále nás film udržuje ve střehu pravidelným objevováním potvor - jednotlivců i skupin. Vše pak vrcholí masivním útokem spousty humanoidů na spoustu lidí slavících nějaký svátek, jehož podstatu už jsem naštěstí zapoměl. Zejména v jatkách na slavnosti se bohužel projevuje velice nízký rozpočet filmu, třeba požáry po výbuchu benzínu vypuštěného na hladinu jsou jen maličké osamocené ohníčky, asi jako kdyby někdo vypustil na vodu několik hořících papírových loděk poskládaných z novin. Mě osobně ovšem nejvíc naštval závěrečný odkaz na Vetřelce, který byl současně zcela nesmyslný a zcela zbytečný (případné pokračování bylo dostatečně zajištěno i jinými skutečnostmi).
Co se týká oplodňování žen obludami, pravdou je, že k němu dochází, ale jestli už už zvedáte telefon do nejbližší videopůjčovny, tak ještě chvíli vydržte. Zase tak žhavé to není, v zásadě tyhle scény nijak zvlášť nevybočují z obvyklého ukázání prsou a hodně fantazie. V čem se HftD od ostatních podobných filmů liší je to, že tyto scény výslovně zmiňuje a dává jim určitý logický rámec - logický s ohledem na běžící děj, byť je ten sám o sobě dost nesmyslný. Jinými slovy, je to zajímavé jako určitý mezník, ale pokud máte méně obvyklé sexuální choutky, asi vás to neuspokojí.
Jaké je tedy celkové hodnocení? HftD se dějem i provedením drží v rozsáhlém poli průměrných (tedy špatných) horrorů, ale není natolik špatný, aby se právě tím stal zajímavým. Pokud nechcete vidět kompletně všechny filmy s mořskými útočícími obludami, asi není moc důvod se o HftD zajímat. Na druhou stranu, pokud nevíte co s volným večerem, není důvod se Humanoidům vyhýbat - mohli byste dopadnout i mnohem hůř...
