Už od počátků počítačové zábavy se programátoři "inspirovali" úspěšnými filmy s vcelku oprávněnou představou, že použití známého jména a v rámci možností i obrazové a zvukové složky filmu přiměje potenciální zákazníky, aby kupovali jako zběsilí. V průběhu let tak vzniklo asi deset kvalitních a stovky až tisíce mizerných her podle filmu. Ale až v průběhu devadesátých let jim to filmaři začali nesměle oplácet. Do dnešního dne vzniklo nebo je ve výrobě odhadem asi deset filmů, povětšinou špatných až příšerných, inspirovaných hrou. House of the Dead je jeden z nich.
HotD-hra je 3D střílečka z dílny firmy Sega, původně pro herní automaty, později i pro řadu domácích platforem. Myšlenkově vychází z velkého hitu konce 80. let, ze hry Operation Wolf: Hráč sleduje z pohledu vlastních očí krajinu, ve které pobíhají houfy nepřátel, a jeho úkolem je je likvidovat. Přitom ale neovládá pohyb svého vojáka, ale pouze zaměřovací kříž, který kosí nebohé nepřátele. HotD je vlastně o tom samém, s tím, že technický pokrok umožnil 3D zpracování a že zaměřovací kříž se neovládá joystickem nebo klávesnicí, ale "skutečnou" (plastovou) zbraní. Celá ta jatka se odehrávají ve starobylém domě plném zombií, netopýrů, zmutovaných piraň, zombií, tajných dveří, kaluží krve, mrtvol a zombií.
HotD-film z těchto základních reálií také vychází. To ovšem kromě výhod (třeba zombií) přináší i celkem zjevné nevýhody - ve hře, kde hráč děj plně ovládá, není žádným velkým problémem naprostá absence děje, destruktivní pudy v nás se klidně spokojí s možností pobít všechno, co se hýbe, ale ve filmu, kterého se divák účastní jen pasivně, by to asi nestačilo. I špatný film potřebuje aspoň tu minimální dávku děje, která umožní hrdinům přesun od jedné přestřelky do druhé, lepší filmy pak ještě mnohem důkladnější scénář. A řekněme si to rovnou, v tomto ohledu na tom HotD-film není nijak zvlášť dobře.
První ránu do vazu dostal děj hned na začátku. Nemám v zásadě nic proti tomu, aby byl děj zpracován z retrospektivy, protože to přinejmenším umožní - skrz vypravěčovo prohlášení, co si v té které chvíli myslel - mnohem důkladnější objasnění, proč se hrdinové chovali tak, jak se chovali. Ale zdá se mi docela dost přehnané, když se hned na začátku vyvražďovačky dozvím, kdo to přežije a kdo ne. To už to rovnou mohli tvůrci proložit řekněme pětiminutovým sestřihem těch nejzajímavějších záběrů a nemusel jsem se na tu věc dívat půldruhé hodiny.
O co tedy jde: Parta kamarádů jede na jakousi "technopárty století", odehrávající se na opuštěném ostrově. Shodou okolností se cestou nějak zdrželi, takže nestíhají začátek a ještě mají problémy se na ostrov dostat. Naštěstí najdou kapitána, který je ochoten je svézt ("Ne, na Ostrov Mrtvých vás nevezmu ani za všechny peníze světa." - "Dám vám tisíc dolarů!" - "Tak jo, jedem."), na místě ovšem nachází jen opuštěné pódium a potrhané stany, po účastnících party nikde ani stopa. A brzy se začnou ztrácet sami. Pak se definitivně objeví zombíci, a děj pak začne alternovat mezi zběsilými útěky, přestřelkami ve stylu Matrixu a snahou opevnit se v jediném bránitelném místě. Ve slovním popisu možná celkem zajímavé, pokud vám nevadí, že skoro přesně o tomtéž je asi tak tisícovka dalších filmů, v praxi docela nuda.
Proč je to nuda? Hlavně proto, že je to až příliš stejné jako v ostatních horrorech. Koho ještě dneska překvapí, že holka, kterou kluk nechá na chvíli samotnou ve stanu, už tam po jeho návratu nebude, protože ji mezitím něco sežralo? Je hezké, že se HotD odkazuje na filmy jako Čelisti, I Know What You Did Last Summer nebo Pán prstenů, ale ten odkaz by asi měl mít nějaký větší účel než jen ten, že si divák bude moci říci, "jsem fakt dobrej, když jsem si všiml, že je tahle část z Čelistí". Nejhorší je ovšem inspirace Matrixem v akčních scénách. V pořádku, Uwe Boll má v oblibě zrychlování a zpomalování času a kroužení kamery kolem herců, ale proč se na to sakra musím koukat dvacet minut v kuse?
Herci jsou vesměs samé neznámé tváře (s výjimkou obou námořníků, kteří toho mají za sebou docela dost), a jejich výkony ani vzhled mě ani nenadchly ani neurazily. Jejich dialogy a natrvdlé jednání mě urazily, ale za to asi může spíš scénárista. Co mě ale docela zarazilo, bylo, že všechny postavy prošly v průběhu filmu zásadní proměnnou: Z obou námořníků, kteří ze začátku vypadali na pěkně zlé parchanty, se posléze vyklubali nezištní dobrodinci, a z "teenagerů" se doslova během pár minut stali vycvičení příslušníci zvláštních jednotek, ovládající každou zbraň od vlastních rukou a nohou přes sekery a meče až po pistole, samopaly a granáty. Vysvětlení ovšem veškeré žádné.
Pár slov k technické stránce: Odpovídá rozpočtu, jinými slovy je odpudivá. Režisér se sice docela šikovně vyhnul problémům s tím, jak udělat kvalitní maskování - prostě se žádný zombík neudrží v záběru tak dlouho, abyste si stihli jeho vzhledu všimnout, a když už, tak je minimálně jeho tvář v úplné tmě nebo je před ní nějaká překážka - ale to prostě tak nějak nestačí. Navíc to Boll s tou rychlostí celkem přehnal, zejména v bojové scéně před titulním domem (zhruba v polovině filmu) to létá rychlostí tak deset až patnáct střihů za sekundu, a na to se opravdu nedá koukat. Hudbu radši hodnotit nebudu, už jenom označit ty zvuky za "hudbu" chce notnou dávku benevolence. Efekty se prakticky nekonají, buď jsou naprosto nevýrazné, nebo směšné, nebo nejsou pořádně vidět.
Osobně jsem se už od prvních informací o HotD těšil na to, jak Boll zamíchá do filmu záběry přímo ze hry. Pak mě velmi zklamaly zprávy, že nic takového ve filmu nebude. Nakonec se pár snímků ze hry do filmu dostalo, ale bohužel musím říct, že to je spíš špatně. V prvních čtyřiceti minutách se herní grafika objevuje dost sporadicky a naprosto nerovnoměrně - někdy uplyne třeba deset minut bez jediného výskytu, vzápětí probliknou dva nebo tři snímky při každém střihu. Zhruba od poloviny filmu už jsou herní záběry pravidelnější, a dokonce místy vcelku odpovídá děj hry a děj filmu, ale prostě to nějak není ono. Jen krátká část těsně před koncem, kdy hrdinové utíkají podzemní chodbou, ukazuje, že samotná myšlenka zamontovat do filmu kusy hry byla docela dobrá a mohla by fungovat - jenže by to chtělo hladší (přesněji řečeno, "aspoň nějaké") přechody mezi oběma médii; tak, jak to ve filmu je, to působí až příliš jako pěst na oko a spolehlivě vám to zabrání se vcítit do děje.
Není zcela vyloučeno, že některé z věcí, které tady kritizuji, jsou udělané tak, jak udělané jsou, schválně. Třeba to zběsilé tempo v prostředním boji docela dobře odpovídá tomu, co se děje ve hře. Ve filmu to ovšem nefunguje, a připadá mi velice riskantní natáčet něco, co z těch pár příznivců horrorů možná ocení jen to mizivé procento z nich, které navíc ještě zná a má v oblibě původní hru. A ti ještě budou znechuceni faktem, že z původního prostředí - obrovského domu zamořeného nemrtvými - zbyl akorát les a polorozpadlá chajda velikosti kadibudky. Pořád je to ovšem víc než v Resident Evilu, pravda.
Každopádně vám HotD nemůžu doporučit. Jestli chcete zombíky, poohlédněte se radší po Romerově trilogii (Noc, Úsvit, Den), na spoustu střílení po všem živém si vezměte třeba Commando, a jestli chcete film podle hry, tak na to radši zapomeňte - na to doba ještě neuzrála. HotD sice má v sobě všechny tyhle ingredience, ale ke koukání to moc není.
