Welcome to


Hledání

 

Login
Přezdívka 
Heslo 

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Například posílání komentářu pod jménem, nastavení komentářů, manažer témat atd.
 

Kdo je online
Právě je 24 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
Seznam uživatelů
 

Doporučujeme
 

  
Quella villa accanto al cimiteroSupernaturalZombie

Itálie
87 minut

    
trailer    web    imdb 

česky: Dům u hřbitova
anglicky: The House by the Cemetery
rok: 1981
režie: Lucio Fulci
scénář: Elisa Briganti (story (as Elisa Livia Briganti), Lucio Fulci (screenplay), H.P. Lovecraft (inspiration), Giorgio Mariuzzo (screenplay), Dardano Sacchetti (screenplay)
hrají: Catriona MacColl (Lucy Boyle (as Katherine MacColl), Paolo Malco (Dr. Norman Boyle), Ania Pieroni (Ann, the babysitter), Giovanni Frezza (Bob Boyle), Silvia Collatina (Mae Freudstein), Dagmar Lassander (Laura Gittleson), Giovanni De Nava (Dr. Jacob A. Freudstein), Daniela Doria (First female victim), Gianpaolo Saccarola (Daniel Douglas, the librarian), Carlo De Mejo (Mr. Wheatley)
produkce: Fabrizio De Angelis
hudba: Walter Rizzati
keywords: basement, body-part, poker, stabbing, blood, maggot, video-nasty, knife-through-head, scientist, nudity, babysitter, blood-spatter, female-nudity, scalping, dead-girl, zombie-attack, evil, stairs, death, decapitation, další...
titulky: hledat na OpenSubtitles.org
hits: 11845

Recenzoval MaedhRos

Přidáno: 12. říjen 2003

Před italskou hororovou školou se hluboce skláním. A to proto, že trumfuje tu dominující americkou nejen brutalitou a množstvím použité umělé krve. A má-li italský horor krále, jsou jimi Argento a Fulci. Zatímco ten první dominuje především giallo thrilleru, ten druhý svrchovaně vládne ponurému království plnokrevného (a to ve všech možných myslitelných významech toho slova) gore.

Rok 1981 byl ve Fulciho tvorbě rokem opravdu dobrým. Právě tehdy natočil nejen mistrovský kus The Beyond, ale také film, s nímž se hodlám na následujících řádcích vypořádat, a sice Dům u hřbitova.

Kdyby hrdinové hororových filmů věděli to, co vědí fanoušci tohoto žánru, nejspíš bychom o žádný horor nezavadili. V první řadě by se nestěhovali do venkovského sídla v Nové Anglii (Bože! Nová Anglie! Jako by nevěděli nic o provinčních městečcích v Nové Anglii...), notabene aby tam tatínek pokračoval ve výzkumu započatém kolegou, který po nějakém čase ve zmíněné lokalitě stráveném brutálně zavraždil ženu a posléze se oběsil v knihovně (vrahem sice nebyl on, ale to se zatím neví)... Naštěstí pro nás a bohužel pro ně, hrdinové hororů o těchhle věcech pražádný pojem nemají a navíc občas zcela postrádají schopnost logického uvažování, pročež se dopouštějí celé řady školáckých chyb. A horor je na světě.

Tedy pěkně od začátku. Doktor Norman Boyle, jeho žena Lucy a jejich malý synek Bob se na nějaký čas stěhují z New Yorku do malého venkovského městečka. Norman chce navázat na výzkum prováděný jeho kolegou Petersonem (proč ho Peterson nedokončil, je naznačeno již výše), Lucy by si mohla trochu odpočinout a kluk se dostane na čerstvý vzduch. Lucy se ovšem na venkov nijak extra nechce a Bob povídá cosi o tom, že v okně domu na jedné z fotografií dekorujících stěny bytu Boyleových se mu zjevila malá holčička a kladla mu na srdce, aby nikam nejezdil a zůstal doma. I navzdory tomu se rodina přesune do Nové Anglie a na několik měsíců si pronajme Oak Mansion, krásný starý dům uprostřed lesů s pěkným hřbitůvkem hned vedle. Je to samozřejmě onen dům z fotografie v newyorském bytě. (Další školácká chyba - kdyby sledovali horory, okamžitě požádají o klíče k nějakému jinému baráku.) Norman se záhy vrhne na nedokončený výzkum a zjistí, že Peterson se zabýval ještě jiným, ryze soukromým výzkumem, jenž se týkal osoby jistého Dr. Freudsteina, který na přelomu století prováděl zvrhlé a nehumánní experimenty, pročež mu byla zakázána lékařská praxe. Příjmení Freudstein je mimochodem velmi frekventované na náhrobních kamenech zkrášlujících okolí Oak Mansion. Ba co víc, náhrobní deska se nachází i pod kobercem ve vstupní hale a hádejte, čí jméno je na ní vyryto. (Hádáte správně... Dr. Freudstein.). Bobovi se opakovaně zjevuje Mae, dívenka z fotky, a vede podivné řeči o domě. Chůva Anne, která se po dobu pobytu Boyleových v Oak Mansion má starat o Boba, se chová přinejmenším zvláštně.

A především je tu sklep. Ve sklepě se dějí dost divné věci, ozývají se odtud divné zvuky, vylézají a vylétají odtud dost odporné potvory a tu a tam v něm někdo dojde k těžké úhoně. (Nebo v něm někdo zmizí poté, co k té úhoně přišel.) Celým domem se (nejen po nocích) nese vrzaní, zvuky kroků, nebo usedavý dětský pláč a tu a tam se ozve nějaká ta rána. Když Norman zjistí pravdu o tragickém osudu Petersonovic rodiny, o Dr. Freudsteinovi a podstatě a účelu jeho experimentů, okamžitě dojde k tomu, co my víme už dávno. Musí i s rodinou dům co nejrychleji opustit, protože nejde o nic menšího, než o holé životy.

V tomhle filmu se potkáte se vším pro Fulciho tolik typickým. S vynalézavou a nekompromisní brutalitou, s krutými scénami, jejichž účelem je způsobit divákovi pokud možno fyzickou bolest (opakované bodání ostrým předmětem do bezmocné a znehybněné osoby, přičemž útočící osoba občas noří hrot své zbraně do masa nelidsky zvolna a pomalu, zatímco kamera to všechno snímá pěkně detailně a ani ji nenapadne uhnout jinam), s pohledy z očí do očí a samozřejmě s litry krve a několika opravdu "velkorysými" ukázkami lidské anatomie. Osobně si myslím, že Fulci vytřískal z klasického tématu „strašidelný dům“, co se dalo, a dotáhl je k absolutní dokonalosti. Další pozitivní rys (ne až tak extrémně zásadní pro mě osobně, ale dost důležitý pro celou řadu lidí) lze spatřovat v tom, že Dům u hřbitova disponuje poměrně souvislým dějem (narozdíl např. od The Beyond) a surrealistické odbočky a vize příběh jen obohacují (byť velmi hojně). Dokonce ani herci nehrají až tak ochotnicky, jak bývá v italských hororech často zvykem. Atmosféra a brutalita jsou ovšem klíčové a především o ně tady jde. Celým filmem vane podzim a tahle listopadová vůně vytváří spolu s pachem krve a hniloby opravdu vražedný mix. Nemáte co do činění s nějakou stupidní lekačkou. Dokonce bych si troufla předpokládat, že lekat se budete minimálně. Útok na diváka je soustavný, pozvolný, ale smrtící a naléhavější s každou minutou. Jako když po vás jde armáda zombies. Něco rudočerného a zatouchajícího (svou konzistencí ne nepodobného rajskému protlaku) kape z obrazovky v těžkých slzách a postupem času to zaplaví celý pokoj. A závěr filmu vám zasadí poslední ránu.

Dům u hřbitova je horor jak víno. Pravda, nepatříte-li k fanouškům přímočarých hororů a nemáte-li v oblibě italské mistry, mohli byste být zhnuseni a zklamáni, ale pokud kladete důraz na atmosféru (a nevadí vám nějaká ta násilnost), jste ochotni shovívavě přejít nějaký ten ne úplně dokonalý vizuální efekt a neočekáváte od hororu bůhvíjaké filosofično, mohli byste si přijít na své. A na závěr důležité upozornění: Tenhle film se bere vážně. Pokud si ho chcete užít, zkuste odložit mozek a berte ten film taky vážně. Je-li pod vaši úroveň hltat horory bez přemýšlení a bez jakéhokoli odstupu či nadhledu, radši si nešpiňte ruce a neztrácejte čas. Pomyšlení, že se celou tu půldruhou hodinu nudíte, či nedejbože chechtáte, mi rve srdce.



Pokud chcete ohodnotit film, použijte k tomu prosím komentář.
K debatě nad osobou recenzenta, recenzí, technickými detaily či k reakci na předchozí příspěvky slouží diskuse, po kliknutí na tlačítko se sama založí. Díky.
Vulgární a pravidla nerespektující komentáře budou vymazány.