Nosferatu

Trocha suchých faktů z IMDB na úvod: Nosferatu, eine Symphonie des Grauens (1922)
Germany 94 minut
	Česky:	Nosferatu, Symfonie hrůzy
	Režie:	F.W. Murnau
	Scénář:	Henrik Galeen, Bram Stoker (novel Dracula (uncredited)
	Hrají:	Max Schreck, Alexander Granach (Knock,ein Häusermakler), Gustav von Wangenheim (Hutter (as Gustav v. Wangenheim), Greta Schröder (Ellen,seine Frau), Georg H. Schnell (Harding,ein Reeder), Ruth Landshoff (Seine schwester), John Gottowt (Prof. Bulwer), Gustav Botz (Dr. Sievers, der Stadtartzt), Max Nemetz (Käpitän der Demeter), Wolfgang Heinz (Maat)
	Produkce:	Enrico Dieckmann, Albin Grau, Wayne Keeley
	Hudba:	James Bernard (1997 score), Peter Schirmann (new score 1969), Gino Robair (1989 score) (as Club Foot Orchestra), Hans Posegga (new score 1989), Richard O'Meara (new score 2001)
	IMDB keywords:	vampire, based-on-novel, experimental-film, expressionist, gothic, magic, negative-footage, stop-motion, surreal, destiny, sunrise, romania, silent-film, german-expressionism, venus-flytrap, nosferatu, based-on-book, real-estate-agent, real-estate
	IMDB link:	http://us.imdb.com/Title?0013442
	Titulky:	Hledat na OpenSubtitles.org

Prolog:
"Trochu neskromně chci vyjádřit svůj obdiv nad dílem, které nebylo plytké, ani povrchní. Éra a epocha zaniklého expresionismu, který k filmovému diváku promluvil jen v truchlivém záblesku filmu Nadja/1996- USA/. Svůj příspěvek si tedy dovolím věnovat Nadje... a André Bretonovi."

NOSFERATU- SYMFONIE HRůZY
Duch německého expresionismu byl vždy silným odrazovým můstkem pro všechny režiséry a kritiky. A diváky, samozřejmě. Díky němu mohla vzniknout všechna ona revoluční dílka dneška. To nejsou nabubřelé fráze, ale konstatování reality. Žádný milovník filmového umění nemohl a nemůže přehlédnout díla Fritze Langa /1890- 1976/, Roberta Wiene /1880- 1938/ či Fridricha Willhelma Murnau /1885- 1931/. Pompéznost Nibelugů, které Lang mistrně vykreslil, byla poněkud zastíněna nacistickou propagandou, ač Lang tento dávný mýtus zamýšlel jako epos oslavující spíše mystiku než nacionální vášně. Duchovno "Kabinetu hrůzy dr. Kaligariho," pochybnost, zda vše nebylo dílem chorého mozku a fantazií, zatracené duše. A především boj proti realismu. Fantazie, Freud a Jung v jedné řadě proti produktům konzumu. Kritika totalitních společností a boj proti měšťáckosti. A neboť jsme v poválečném Německu, boj proti nabubřelému kultu "prušáckosti a vilémovství." Do této epochy vstoupil Fridrich Willhelm Murnau s filmem, který neměl odobu v předešlé éře kinematografie. V roce 1922 byl poprvé v biografu - za zvuku klavíru či piana - uváděn film"Nosferatu- Symfonie hrůzy."

Dle literární předlohy irského spisovatele Abrahama /Brama/ Stokera sepsal scénárista Henrik Galeen. Román"Dracula" /1892/ tak získal novou a velmi netypickou podobu. Do Transylvanie přijíždí mladý právní koncipient /?/ Hutter, který sem byl vyslán na žádost Knocka, majitele realitní kanceláře. Ten předtím obdržel dopis, který - pln podivných obrazců - zaslán mu byl tajemným hrabětem Orlogem.

Vyslal proto Huttera na obchodní cestu, aby hraběti prodal obludnou, zchátralou budovu stojící v centru Londýna. Hutter se ubytoval v místním hostinci a večer tráví četbou místních pověstí. Dočte se o legendě, která je stará jako lidstvo samo. Legendě o hrůze vampirismu- o hrůze Nosferatu. Ranní paprsky rozptýlily však chmury a mladý muž se vydal k hradu hraběte Orloga. Vesničané, všedše, že ochází za Orlogem, děsí se a křižují. Vozkové odmítají Huttera dovésti dále než k božím mukám. Tam ho ale vyzvedne kočár hraběte Orloga, který řídí hrabě sám- ač se maskuje vysokým límcem a kloboukem, je patrno, že je kočím on sám. Zběsilou rychlostí se dostanou až k hradu, kde Hutter vystoupí. Kočár stejně zběsilou rychlostí opustí kamenné prostranství před branou. Brána se otvírá a Hutter se poprvé setkává s hrabětem. Ten ho uvede do komnat svého sídla a Hutter, děsící se přítomnosti hradního pána, zde stráví několik dní. Skutečnost je děsivější snu. Hrabě je skutečně Nosferatus, ten, který nemůže zemřít, upír. Hutter se budí každého dne podivně malátný a po nálezu rakve, ve které nemrtvý přes den spí, ztratí veškeré pochyby. Hrabě se chce přemístit do civilizovaného světa a zde konat své dílo zkázy. Doma čeká na Huttera jeho snoubenka Ellen, somnabulička a médium. Trpí strašlivými pocity strachu o svého milého. Knock se zblázní a je hospitalizován. Pojídá hmyz a členovce. Vše zdůvodňuje tím, že sbírá životy. Mezitím hrabě opouští svůj hrad. Veze si s sebou hlínu ve svých rakvích. nalodí se na loď Empusa, kde počne konzumovat posádku. Loď dorazí do přístavu i s posádkou duchů. Nosferatu se vytrácí. Hutter se pokusí slézti hradby hradu, avšak neupěje. Při pádu ztratí vědomí, ale pak se probudí a spěchá - koňmo - do rodného Viesburgu. Ve městě mezitím vypukla pandemie moru. Mrtví jsou jakoby chudokrevní a dalším atributem je i podivný vpich na hrdle obětí... případem se začne zabývat i jistý Abaraham van Helsing, významný učenec. Ten první pochopí, že vše je dílem upíra. Knock mezitím prchá z ústavu, zabíjí dozorce a prchá městem. Oklame měťany a mizí jim v dálce. Hutter, přišedší do města, získává děsivé podezření, že o Ellenin život usiluje hrabě Orlog. Hlídá ji dnem a zejména nocí. Ellen se však rozhodne a obětuje se. Vampír může zemřít pouze s prvním jarním paprskem při zakokrhání kohouta. Hutter vyčerpán usne a Ellen sama otevírá okno, čímž, defacto, zve upíra do svého domu. Vampír nabídku přijímá. Nejdříve však symbolicky vezme duši, pak fyzicky krev. S prvním ranním paprskem se hrabě Orlog rozplývá...

Tolik tedy skromně a lapidárně vykreslený obsah Murnauova díla.

Příběh dnes omšelý, možná nudný. Podstatné jsou však výkony aktérů, němý film musel použít výraz tam, kde není zvuk. Mimika tváří, potenciál vyhnaný do přeexponovanosti. Na dnešní dobu zábavné, tehdy omračující efekty.

Všichni herci byli však zastíněni osobou hraběte Orloga. Max Schreck, tak děsivý ve své roli, byl opravdu dokonalým. Výrazy chtíče nad krví smrtelníků, strašlivá postava i dokonalá maska- mrazení pro nás dnes. Ve dvacátých letech minulého věku- děs, přízrak z hrobu. Lidé při pohledu na Orloga omdlévali, nevím, zda by i dnes slabší povahy unesly pohled na mrtvolně bledou tvář s děsivým výrazem. Škoda, že jeho hvězda zhasla tak brzy. Schreck totiž nehrál v žádném dalším filmu. Ani Murnauově, ani jiném. Atmosféra snímku je- pochmurná. To je snad nejvýstižnější slovo.

Při hlubším rozboru tohoto kultovního snímku se můžeme na jednotlivé pasáže a osoby dívat jinak. Nosferatu, Orlog, je archetypální bytostí z našeho podvědomí. Děsí nás, ale zároveň přitahuje. Víra v revenanty je starší než civilizace. A upíři jsou součástí mýtů starších než Sumer. Murnau proto použil postavu hraběte jako personifikaci našeho podvědomého strachu, ale i touhy. Ellen otevírající okno- ano, světice, která se chce obětovat, ale není vzadu sexuální podtext? Netouží -latentně- po Orlogovi? Freud se usmívá...

Další zajímavou osobou je obchodník Knock. Žije spokojeně mezi lidmi, sprostředkovává nákup a prodej nemovitostí je to vážený občan. Ale také mág a poskok Orloga. Žije jako pijavice ve středu společnosti, vysává ji možná víc než Orlog sám. Uniká spravedlnosti, ač vraždil. Vysmívá se všemu a všem. Není zde opět skrytá skutečnost některých jednotlivců, kteří společnost ničí? Uzurpují si nárok na vše? Knock je trpaslík, titěrná zrůda. Takový se může ukrýt. Je zlý, vědomě zlý. Monstrózní Schreck je odsouzenou duší, zatraceným. Zlo je jím, on je zlem. Je to nadpřirozená bytost.

Hutter, Ellen i ostatní jsou typickými představiteli své doby i herecké školy němé éry.

Tento film je mým oblíbeným snímkem. Stejně jako většina filmů staré němé německé, ale i jiné, tvorby. Moc by mě potěšil Váš názor a objektivní kritika na toto dílko. Pokud by byl zájem, mohu Vám slíbit další kritiky. Sice ne aktuální, ale snad Vás pobaví. Děkuji Vám.
Salve, Alan

Přidáno: July 30th 2003
Recenzent: Alan
Skóre: - (10/10)
Uživatelé: - (13 hodnocení, průměr 8.69/10)
Kliknutí: 5211