Při pohledu na název filmu asi leckoho napadne - „aha, parodie na Pátek třináctého”. A při druhém mrknutí do závorky za název pro změnu: „a už po roce?”. Kdepak. Kouzlo nechtěného působí takhle až po čase, a v době svého vzniku se film pokoušel spíše o parodii na horror žánr obecně. A slovo pokoušel není zdůrazněno jen tak zbůhdarma... Autorům se možná dílo povedlo více, než sami zamýšleli: vytvořili totiž parodii na film jako takový.
Rodina se dvěma dětmi získá dědictvím strašidelně vyhlížející dům, o který se čirou náhodou zrovna zajímají také dva upíři. Přesněji řečeno ani ne tak o dům, jako o jednu konkrétní knihu (Book of Evil), která se v něm nachází. Dům není strašidelný jen zvenku: elektrický vypínač zažehuje svíčky, z telefonu je slyšet jen kvílení, a v televizi hrajou na všech programech neustále Twilight Zone. Knihu samozřejmě najde syn Billy, otevře ji, a za každou otočenou stránku vyvolá do domu jedno strašidlo. Naštěstí přestane otáčet docela brzo. Po ztracení knihy se až do konce filmu všichni snaží ji znovu najít - a mezi „všechny” počítám krom Billyho také upíry, do domu se vloudícího Van Helsinga (seznam „parodovaných” filmů se nám rozrůstá o Draculu), a v upíra se měnící matku Mary. Zbývá snad jen dodat, že všechno je třeba vyřešit do půlnoci soboty 14tého, protože pak bude svět naprosto v prdeli. Pardon my french.
PG rating snímku hovoří jasně - jedinou tekoucí krev uvidíte v úvodních titulcích v animovaném logu. Mimochodem mizerně animovaném, a mizerná je i grafika DVD coveru. To by u komedie zase tak moc nevadilo, ale bohužel krom nepřítomnosti čehokoliv drsného tu není ani známka po ničem strašidelném, a jen nepatrné náznaky čehosi, čemu by se bylo možné zasmát. Tuším jsem se lehce usmál třikrát (úvodní dialog upírů, lebka na polici, stěhování sestry do vany), ale možná v některém z těch případů to bylo jen z útrpnosti. Lekačky jsou udělané trapně, takže nefungujou ani na vyplašence, a naštěstí na ně režisér rezignuje asi v půlce. Ke strašení jsou pak zásadně použity ingredience, který by působyly trapně i v o dvacet let starším filmu: spousta mlhy, spousta vřískotu ženských postav, strnulí plyšáci na menší strašidla (krysa, netopýr) a lidé v neumělých kostýmech na ta větší. Potvory jsou vykradené odkud se jen dalo. Třeba ta z Černé laguny - sice leze z vany, ale je okopírovaná snad do poslední šupiny. Navíc se těm nejzoufalejším a nejméně strašidelným „monstrům” dostává na obrazovce největšího prostoru, a třeba nadějně se klátící mumie se mihne jen v několikasekundových prostřizích. To už ale opravdu jen zoufale hledám na filmu něco dobrého...
Film rozhodně není parodií, protože parodie musí vypíchnout nějakou zapamatovatelnou situaci, a vtipně ji pozměnit nebo zasadit do vtipného kontextu. Bohužel tvůrci tohoto filmu si parodii představují tak, že občas pronesou nějakou hlášku z jiného filmu, nijak nesouvisející s tím, co je v té chvíli vidět na obrazovce. Jako třeba „Vzpomínáte na Rosemary, ta taky měla dítě”, nebo rostlina loudící „Nakrm mě!” (Little Shop of Horrors). Horrorové prostředí a postavy z horrorů prostě samy o sobě nevytvoří ani horror, ani komedii.
Takže si to zesumarizujeme: nic strašidelného, nic vtipného, speciální efekty na úrovni Jú a Hele, neexistující zápletka děje, a má to jen 75 minut. Počkat, to poslední je vlastně plus. V každém případě jediné smysluplné použití tohoto filmu je dar někomu, koho nemáte rádi. A přibalte mu k tomu i druhý díl, natočený po odeznění fenomenálního úspěchu jedničky v roce 1988, a dnes pevně uhnízděný ve stovce nejhorších filmů dle hlasování IMDB...
Nejlepší scéna: Těžko vybírat v té změti zoufalství. Ale zřejmě nejzapamatovatelnějším momentem je žralok ve vaně, který není zase tak úplně žralok, ale každopádně pěkně rejdí mezi stehny náctileté dcery Debbie...
Pokud chcete ohodnotit film, použijte k tomu prosím komentář. K debatě nad osobou recenzenta, recenzí, technickými detaily či k reakci na předchozí příspěvky slouží diskuse, po kliknutí na tlačítko se sama založí. Díky. Vulgární a pravidla nerespektující komentáře budou vymazány.
