Nedělal jsem žádný obrovský průzkum, ale mám pocit hraničící s jistotou, že House of 1000 Corpses (Ho1C) je filmem, o který se Studna zajímala nejvíc. Přinejmenším pokud mohu soudit podle množství novinek, které na vás vypadnou, když si dáte v redakčním systému vyhledat "House of 1000 Corpses". Je načase se podívat, jestli to předběžné nadšení mělo smysl...
Hned na prvním místě bych měl uvést na pravou míru jednu drobnost: Ho1C není zombie filmem. Možná si režisér říká Rob Zombie, možná vám představu zombií vnukává samotný název, ale jednoduchým faktem je, že zombie není ve filmu ani jedna. A nejen že tam žádná není, ale ani tam žádná být nemá a nikdy neměla (narozdíl třeba od Resident Evilu, kde sice zombie taky nejsou, ale být by tam měly). Pokud už bych měl Ho1C zařadit do nějakého horrorového subžánru, je to něco mezi slasherem a exploitation. Víceméně.
Parta mladých lidí, dva kluci a dvě holky, cestuje autem po Americe a sepisují si seznam zvláštních míst, na která narazí. Jedním z míst je i Muzeum kapitána Spauldinga, osamoceně stojící benzínová pumpa vedená na šaška maskovaným fanouškem horroru, který si tam zařídil i horrorové muzeum (takový dům hrůzy, jaké se kdysi vyskytovaly i na našich poutích). To si přece mladé budoucí oběti, taktéž fanoušci horroru, nemohou nechat ujít! A když je pak Spaulding nasměruje na další místní zajímavost, na místo, kde kdysi operoval jeden z jeho exponátů, tak se tam hned vypraví. Ale ani to ještě nebyla chyba. Chybou bylo až to, když se čtveřice uprostřed noci a šíleného lijáku slitovala nad osamělou stopařkou... Stopařka ("Dítě Světluška") je totiž léčka. Jejím úkolem je cestující poté, co jim "nešťastnou náhodou" praskne pneumatika, dovést do domu, kde bydlí ona a spousta jejích úchylných příbuzných, do domu tisíce mrtvol. A také několika dočasně živých, na kterých si banda úchyláků provozuje svoje podivné zábavy. Pětice roztleskávaček už pomalu dochází, tak je potřeba čerstvé maso. A tím se, hned po neúspěšném pokusu o útěk, stane nešťastná čtvreřice...
A tím také končí slasherová část a vlastně i celý příběh. Nebudou tu žádné zoufalé útěky ani postupné snižování počtu žijících. Maniakální sadistická rodinka se zmocnila všech najednou a nedává jim žádné šance. Téměř celý zbytek filmu je jen o tom, jakým způsobem si jednotliví šílenci (kromě Dítěte Světlušky také Matka Světluška, úchylný tatínek Otis nebo i - v muzeu ukazovaný - doktor Satan) pohrají s jednotlivými oběťmi. Pokud vás to zajímá, užijete si zejména práce s noži, ale nechybí ani skalpování, stahování kůže nebo pohřeb zaživa.
Když se děj podá takhle, tak to nevypadá úplně marně, že? Bohužel, není všechno zlato, co se třpytí. Ho1C má docela zásadní nedostatky. Na prvním místě je to samotný způsob natočení filmu. Režisér Rob Zombie se ani nesnažil zamaskovat, že je primárně hudebník a teprve daleko za tím filmař, a je to vidět. Z 90 minut, které film trvá (a to je po vystříhání nějakých 35-40 minut z úplné verze!), je určitě aspoň třetina, možná až polovina, tvořena záběry, které se zbytkem filmu naprosto nijak nesouvisí, a pokud mohu soudit, jejich jediným účelem je dostat do filmu Zombieho hudbu, aby se dobře prodával soundtrack. Vzhledem k jejich vizuální i zvukové stránce bych se vůbec nedivil, kdyby to byly prostě a jednoduše Zombieho sestříhané klipy. Těžko říct, co tím chtěl autor říci, možná se to tak jeho fanouškům líbí. Mě ne.
Docela dobře udělané jsou gore efekty. Všechno je to poctivá maskérská práce, žádné digitální efekty, a to je dobře. Je naprosto evidentní, že se Zombie zhlédnul v extrémně brutálních horrorech 70. let, a že měl v úmyslu šokovat právě vrhnutím dnešních diváků, zvyklých spíš na potoky krve, do víru "skutečného sadismu". Jenže to nějak nevyšlo. Možná že to je způsobené sestříháním, možná tím děsným klipovitým natočením, možná tím, že jsem chvílemi nemohl rozeznat, jestli má být Ho1C komedie nebo horror, ale faktem zůstává, že všechno to vyzní tak nějak naprázdno: Už hodinu poté, co film skončil, jsem si nemohl vybavit detaily jakékoliv scény. Pravděpodobně proto, že v těch opravdu účinných horrorech má každá brutální scéna svůj smysl, zatímco Ho1C mi připadá spíš jako série výkřiků do tmy, bez ladu a skladu smíchaná do jednoho nesourodého celku.
Mimochodem, jestli se při výběru filmů řídíte jejich slogany nebo hodnocením MPAA, tak si to radši u Ho1C pro jednou rozmyslete. "Nejvíce šokující jatka, jaká jste kdy viděli" je pravda tak nanejvýš tehdy, když "kdy" definujete jako "v 21. století", a i tak asi dávám Ho1C větší zásluhy, než si zaslouží. Už Jacksonovy komedie jsou mnohem násilnější, a ani ty bych už teď, když jsem se seznámil s Cannibal Holocaust apod., neřadil k nejbrutálnějším. Kde vzala MPAA "sexuality" a dokonce "language", to opravdu nevím.
Naopak název filmu kupodivu ani tolik nepřehání. Po první půlhodině jsem měl sice pocit, že těch titulních tisíc mrtvol bude tak nanejvýš ve dvojkové soustavě, a i pak to bude přehánění, ale kupodivu zrovna tuhle drobnost Zombie ve zbytku filmu celkem slušně dotáhnul. Nepočítal jsem tedy, jestli je těch mrtvol tisíc, a samozřejmě se většina jen v náznaku mihne, ale snaha - vcelku úspěšná snaha - tu byla.
Pokud jde o herce, jsou to vesměs samé neznámé tváře hrající vesměs samé nevýrazné postavy. Známější je pouze kapitán Spaulding (Sid Haig), hlavní sadista Otis (Bill Moseley) a Matka Světluška (Karen Black). Ovšem pokud jde o mě, zrovna nadšen jsem nebyl z nikoho, všichni jsou buď příliš šílení nebo příliš mrtví. Jedině kapitán Spaulding vypadá sympaticky, ale jeho role je bohužel naprosto minimální :-(.
Jak vidíte, na kritiku je toho ve filmu dost. Přesto připouštím, že se na Ho1C dá dívat a že se třeba někomu může líbit. Mě od něj odrazují hlavně nenaplněná očekávání, odpor k hudebním klipům a k hudbě toho stylu, kterou představuje Rob Zombie, a to jsou koneckonců ryze subjektivní výhrady. Pro někoho naopak mohou být hlavními klady, pro které bude film hodnotit mnohem lépe.
- (5/10)
