Welcome to


Hledání

 

Login
Přezdívka 
Heslo 

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Například posílání komentářu pod jménem, nastavení komentářů, manažer témat atd.
 

Kdo je online
Právě je 33 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
Seznam uživatelů
 

Doporučujeme
 

  
SlashersCompetitionSlasher

Kanada
99 minut

    
trailer    web    imdb 

rok: 2001
režie: Maurice Devereaux
scénář: Maurice Devereaux (writer)
hrají: Sarah Joslyn Crowder (Megan Lowry), Tony Curtis Blondell (Devon White), Kieran Keller (Michael Gibbons), Jerry Sprio (Rick Fisher), Carolina Pla (Rebecca Galley), Sofia de Medeiros (Brenda Thompson), Claudine Shiraishi (Miho Taguchi), Christopher Piggins (Doctor Ripper), Neil Napier (Chainsaw Charlie / Preacherman), Takaaki Honda (The Announcer / Hideo)
produkce: Maurice Devereaux
hudba: Martin Gauthier
keywords: japan, contestant, clothes-ripping, date-rape, bra-less, night-vision, rape, black-brassiere, survival, reality-spoof, chainsaw, mock-documentary, lesbianism, competition, millionaire, face-slashed, lesbian, girl-stripped-down-to-bra, topless, serial-killer, další...
titulky: hledat na OpenSubtitles.org
hits: 9398

Recenzoval evilmind

Přidáno: 29. červenec 2003

Obliba tzv. reality show v dnešní době stále stoupá, a diváci chtějí vidět stále neobvyklejší a bláznivější podívanou. Zatím jim stačí chabé televizní rádobysoutěže jako Survivor (jen tak mimochodem, scénář Slashers vznikl dříve než Survivor), ale v nepříliš vzdálené budoucnosti, až sledovanost poklesne pod kritickou mez, a v některé z osvícených demokracií si konečně troufnou přiznat, jak mizivou cenu pro ně má lidský jedinec, se objeví soutěže, kde všichni účastníci budou riskovat to, o čem si dnes pateticky vykládáme, že je pro nás nejcenější - svůj život. Přenesme se tedy pár let do budoucnosti, kdy nejpopulárnější televizní soutěží v Japonsku jsou SLASHERS.

Princip hry je jednoduchý. Do arény vstupuje šestice soutěžících, kteří se dobrovolně vystaví v přímém přenosu zbraním tří psychopatických zabijáků (slasherů) po dobu dvou hodin. Pokud přežijí, získávají jackpot 6 milionů dolarů. Za každého zabitého slashera je navíc dvoumilionový bonus. Pravidla? Nejsou třeba. Peníze se dělí, takže soutěžící se mohou zabíjet i mezi sebou. Pokud všichni zemřou, peníze přecházejí do jackpotu dalšího týdne. SLASHERS jsou velkým hitem japonské televize už po dlouhý čas (soudě podle galerie obětí), ale dnešní pořad bude přece jen něčím vyjímečný - poprvé se show dostává na americký kontinent, s ryze americkými soutěžícími. Černý svalovec Devon je typickou figurkou, kterou byste v podobné soutěži hledali. Sebevědomý, s dokonalou znalostí předchozích dílů show, díky které se mu peníze zdají být takřka na dosah. Buranský vyhazovač Rick naopak důvěřuje jen tupé síle svých pěstí. Stejně sebejistě působí vojanda Rebecca, která vypadá, že byste si na ni mohli vsadit bez rizika i větší obnos. Naopak divně se třesoucí Megan, která nechce říct proč se účastní hry, naivní herečka Brenda s touhou dostat se na televizní obrazovka ať to stojí co to stojí, a egocentrický programátor Michael působí jako trojice do počtu, která padne hned po prvním setkání s některým z ostrých předmětů, třímaných rukama zabijáků. Jak nakonec soutěž dopadne vám samozřejmě neprozradím, proto se přece lidé na soutěže dívají - aby si porovnali své schopnosti se soutěžícími, tipli si vítěze, a na konci mohli oslavit nejlepšího či nejšťastnějšího...

Poměrně fascinující mi připadá množství práce, kterou autoři odvedli na věcech, které se nakonec ve filmu vůbec neobjevují. Například vytvořili další maniakální slashery - je to sice logické, že v show jich je víc než jen ti naši tři (Chainsaw Charlie, Dr. Ripper a Preacherman), ale i přesto by nejspíš nikdo nic nenamítal, kdyby se o nich taktně pomlčelo. Na webu je ovšem coby fan service představeno i pár dalších zabijáků, kteří se mihnou ve filmu pouze v úvodní znělce soutěž. A jejich účast se zdaleka neomezuje jen na nějaké líbívé pózování, uvidíte je na zlomek sekundy přímo v akci. Těžko říct, jestli bylo opravdu natočeno tolik materiálu navíc, který se do finálního sestřihu prostě nedostal, nebo jestli to je jen tak neobyčejně dobře promyšlené pozadí. Každopádně mi bylo líto, že ve filmu nakonec nehraje hnijící klaun Slasho (viz jeho profil na webu), který mi připadá zdaleka nejvíc cool.

Oproti jiným podobným filmům (zejména Running Man nebo Series 7 se ke srovnání vysloveně nabízejí) je samotná show mnohem víc promyšlená do občas trochu mrazivých detailů. Ve scénáři se někdo opravdu vážně zamyslel nad pravděpodobnými komerčními zákonitostmi pořádání takovéto všelidové zábavy, a ústy jedné z obětí se o své postřehy podělil i s divákem. Například by mne předtím nenapadlo, že vás nikdy nikdo nezabije hned v úvodních minutách akce, protože v té době ještě nejsou uzavřeny všechny sázky na to, kdo hru přežije, a to by obchodu moc neprospělo! Diváci nechtějí být ochuzeni ani o kousíček akce, a proto během přestávek na reklamu se všichni zúčastnění musí zastavit a přestat se zabíjet, z čehož plynou jednak docela komické situace (znáte to, reklama k vám vpadne vždycky nevhod), a také je na tom založen pořádný kus zápletky. K tomu, aby někdo někoho drze nezabil mimo vysílací čas, slouží na první pohled ozdobně vyhlížející obojky, které mají všichni aktéři v aréně na krku. Neposloucháš, dostaneš elektrický šok. Reklamní pauzy ale jen jedním z geniálních nápadů. Celá soutěž je perfektně zrežírovaná, a nikterak se nesnaží ani před diváky skrývat, že útoky slasherů se vůbec neřídí jen náhodou. Proto je vhodné vypadat jako oběť co nejvíc zajímavě, ukázat vypracované tělo, odhalit ňadra, nebo alespoň vyprávět o svých neobyčejných životních osudech - protože to všechno způsobí, že vás kamera víc zabírá, a nepřijdete na řadu jako první... Pamatujte si to, až se někdy v podobné aréně ocitnete, budou se vám tyto hodnotné tipy hodit.

Ve filmu je nakonec překvapivě málo vysloveně krvavých scén, přestože z traileru nebo třeba úvodní znělky show by se mohlo zdát, že létající kusy těl v podstatě po celou dobu z obrazovky nezmizí. Když to budu počítat za čerstvé paměti: přeříznutí motorovou pilou vejpůl (poměrně chytře a efektně udělané), několikanásobné ustřižení hlavy nůžkama, nezřetelně viděné napíchnutí na narafičené železné tyče, a četná probodení dřevěným kolíkem v obličejových částech (tam je bohužel nejvíc vidět v detailech použití nedokonalých figurín). Nikde nestříká krev jen tak samoúčelně, všechny ty nejvíc naivně vypadající triky zůstaly díkybohu jen v traileru, a tak se můžete docela dobře dívat i s rodinou.

Asi hlavním problémem filmu jsou opravdu mizerní herci prakticky ve všech rolích, a neschopnost tvůrců vyplnit rozumně čas, ve kterém se děj posouvá kupředu dialogem. Občas je to až směšné, jak se dialog vleče, protože postavy prostě musí dojít až za roh, a téma jim vyprchá už po třech kročích. Vzhledem k jinak po všech stránkách dobře odvedené filmařské práci se nabízí vysvětlení, že oběti se tak uměle chovají schválně - vždyť ve skutečné televizní soutěži by se také těžko objevili lidé s hereckým talentem. Netroufnu si to tedy zcela odsoudit, ale každopádně mne dost šokoval rozdíl v hraní některých postav na začátku, kdy se víceméně jen bezmocně šklebí ve snaze vyjádřit jakousi nejasnou emoci, a na konci, kdy oba poslední přeživší předvádějí, že by je ještě do nějakého dalšího filmu klidně v budoucnu mohli vzít. Absolutorium si zaslouží rovněž slasheři, kteří jsou dostatečně šílení i když jim spadne maska z obličeje, a japonský štáb soutěže, který prostě vypadá dostatečně japonsky na to, abychom do něj dále nešťourali.

Film byl natáčen jedinou kamerou víceméně naživo během několika dní, takže jsou tu opravdu dlouhé záběry bez střihu, a rozhodně to celkovému vyznění prospívá - vypadá to mnohem víc jako skutečná televizní show. Kulisy v aréně vyhlížejí velice uměle, protože opravdu umělé jsou (točilo se na zastřešeném paintballovém hřišti), a tématicky laděné části bludiště ze všeho nejvíce připomínají úrovně nějaké počítačové hry. Skvěle vypadá třeba místnost se sochami různých horrorových postav (na jednom z obrázků níže vidíte Jasona), dokonalá je pestrobarevná klaunská chodba, nebo temně laděná pohřební chodba s fotografiemi mrtvých účastníků minulých klání. Najdou se tu i ukryté bonusy jako je komnata lásky, kde pokud se soutěžící oddají před kamerou sexu, získávají nezranitelnost (tj. nebudou na ně útočit slasheři) až do další reklamní přestávky! Cool, i když každého pravověrného hráče jistě napadne, jak je tohle ošetřeno proti cheaterům, kteří by s vidou snadno vydělaných milionů jistě s radostí prošoustali celý herní čas. Bohužel se to nedozvíme - snad v dalším díle. Každopádně nízký rozpočet není vidět na ničem jiném, než na úplně neznámých hercích, a oproti záplavě jiných laciných filmů, kde má člověk po celou dobu chuť okamžitě to vypnout, jsou dnes Slasher kvalitativně něčím takřka nevídaným.

Slasher je prostě film, který si na nic nehraje. Nesnaží se sám nějak se obhajovat, umravňovat či omezovat mainstreamovými kompromisy, a i když by ho někdo mohl snadno chápat i jako kritiku konzumní společnosti a jejích novodobých stupidních TV soutěží s hrdiny pro každý den, jeho hlavním cílem je pobavit. Diváci chtějí krev, chtějí smrt která neděsí ale rozesmívá, chtějí vidět mladý hezký holky, co vystrašeně křičí, utíkají a ukazujou pěkný kozy, chtějí vidět úchylné psychopaty, proti kterým si ve svých proleželých gaučích s lahví piva v ruce snadno sami můžou připadat docela normální. Ve Slasher tohle všechno najdete, a nemusíte kvůli tomu spolknout hodinu nudné omáčky jako přídavek. Tak co, přiznáte alespoň potichu sami sobě v intimitě vašeho internetového prohlížeče, že přesně tohle chcete taky?



Pokud chcete ohodnotit film, použijte k tomu prosím komentář.
K debatě nad osobou recenzenta, recenzí, technickými detaily či k reakci na předchozí příspěvky slouží diskuse, po kliknutí na tlačítko se sama založí. Díky.
Vulgární a pravidla nerespektující komentáře budou vymazány.
Recenzoval Pepak

Přidáno: 24. srpen 2003

Probírání se horrory připomíná občas hledání jehly v kupce sena, perly v hromadě smetí. A jsou to právě filmy jako Bad Taste, Cannibal Holocaust nebo Day of the Dead, které dokazují, že toto hledání není marné a že i přes minimální procento úspěchů stojí za to. Slashers jsou dalším filmem, který se může plným právem zařadit do tohoto elitního klubu. Myslím, že režiséra a scenaristu Maurice Devereauxe budu muset zařadit na seznam autorů, jejichž práce se vyplatí sledovat.

Televizní divák průběžně otupuje a potřebuje stále silnější a silnější impulzy k tomu, aby ho nějaký pořad zaujal. Úspěšné jsou zejména různé soutěže, které ho mohou více či méně zapojit do děje. Tzv. vědomostní soutěže sice stále mají co říci, ale tahounem jsou v současné době hlavně "reality shows", ve kterých diváci sledují osudy skutečných "obyčejných lidí", zasazených do nějaké vypjaté situace. Je jen otázkou času, kdy i obyčejné voyeuristické zábavy typu Big Brother přestanou stačit, a ani přežití v přírodě už nebude mít ten správný efekt. Pak nastoupí soutěže skutečně drsné, které konečně naplní význam slova "přežití", kde se bude hrát o život. Vítejte do Japonska blízké budoucnosti, vítejte u další epizody reality show Slashers.

O co v ní jde? Šestice soutěžících se vydává do rozlehlé arény, vystavěné do podoby bizarního bludiště, ze kterého není úniku. Společnost jim bude dělat trojice slasherů, zabijáků placených provozovatelem soutěže. Po dvou hodinách jsou ti, co přežijí, vypuštěni ven a mezi sebe si rozdělí šest milionů dolarů (víc, pokud v předchozích kolech nikdo nepřežil - nevyzvednutá suma přechází do dalšího kola). Všechno se bude nahrávat a živě vysílat pro pobavení televizních diváků. Pravidla? Žádná nejsou. Kdo vejde, dobrovolně riskuje život, kdo vyjde, dostane peníze. Každý padlý slasher znamená další dva miliony dolarů. Víc není potřeba.

Kdo tedy bude protagonistou dnešního dílu soutěže? Devon je svalnatý bývalý mariňák, boxer a příznivce sportu vůbec. Dalším soutěžícím je Michael, programátor. Rebecca je už známá televizní tvář, účastnice a vítězka všech možných extrémních soutěží. Rick Fisher, vyhazovač, zastupuje svalovce, nechybí samozřejmě ani modelka v podání Brendy. Poslední ze šestice je Megan, dvacetiletá studentka, kterou pohánějí jakési blíže nespecifikované osobní důvody. Proti soutěžícím se postaví Chainsaw Charlie, vesnický buran se zálibou v motorové pile, veterán mnoha bitev. Druhým slasherem je Preacherman, vyzbrojený proklatě nabroušeným krucifixem a zásobou kázání pro každou příležitost. Posledním ze trojice útočníků bude doktor Ripper, který se speciálně pro tuto příležitost i se svými obřími nůžkami a skalpelem vrátil ze zaslouženého důchodu. Nikdo ze soutěžících se nevzdává? Výborně, můžeme začít - nastupte si do výtahu, dostanete dvě minuty náskoku a pak už je to všechno na vás...

Tak zhruba vypadá úvod filmu. Námět je to celkem zajímavý, ale vlastně nijak zvláštní a těžko by mohl zkušeného horroristu zaujmout. Každý slasher má přece nějakou zástěrku, nějaký krycí příběh, který má "vysvětlit", jak se v nějakém uzavřeném prostoru vzala skupina obětí a maniakální vrahoun, a samotný koncept soutěže o život už jsme přece viděli před lety, třeba v Running Manovi. To zase bude zábava, sledovat hodinu a půl filmu odehrávajícího se podle neměnných žánrových klišé, příliš úchylných, než aby mohla být reálná, ale ne tak úchylných, aby mohla být zábavná. Zase nás postupné barvité umírání jednotlivých soutěžících, až nakonec zůstane ten největší moula (nejméně životaschopně sice vypadá Brenda, ale modelky ve slasherech umírají podivně, takže to bude buď Michael nebo Megan), který nakonec všechny zabijáky přemůže a slavně zvítězí. Brrr, už se těším :-)

No, jak už asi tušíte z mého nadšeného úvodu, naštěstí to tak není. Slashers sice nesou jméno i vnější atributy slasherů, ale ve skutečnosti se od všech mě známých diametrálně odlišují. Na prvním místě bych řekl, že Slashers působí velmi realisticky, narozdíl od všech těch nočních můr, vřískotů a podobných záležitostí, které sice o realističnost usilují, ale bez úspěchu. Představa, že se oběti se svými vrahy dají dohromady vlastně dobrovolně, pod vidinou finančního zisku, mi připadá mnohem stravitelnější než obvyklý koncept "v místě XY se už kdysi pohyboval jakýsi zabiják, a teď je zničeho nic zpátky a nikdo před ním není bezpečný". Slashers navíc přinejmenším vysvětlují (pokud už to nevyužívají k dosažení lepšího efektu) tradiční problémy ostatních filmů, které realitu snižují:

- Jak to, že je kamera vždycky tam, kde se děje něco zajímavého? A jak to, že kamera ani obětem ani vrahům nijak nevadí? Ve Slashers je to naprosto logicky vysvětleno tím, že kameraman chodí s oběťmi a filmuje je, a přitom je ve stálém kontaktu s režií, takže ví, na koho se dívat nebo kam jít. Přitom ale zůstává stranou, nepomáhá ani jedné ze stran, takže vlastně nikomu nevadí - a i kdyby vadil, soutěžící mají zakázáno si ho všímat (a kdyby náhodou zákaz chtěli porušit, elektrický šok ze speciálních obojků je umravní).

- Co v tom ději dělá hudba? To jsou ti hrdinové hluší, že neslyší, jak poklidná melodie najednou přešla do výhružného skřípotu, jednoznačně signalizujícího, že nepřítel je s napřaženým nožem někde poblíž?

- Jak to zabiják dělá, že vždycky ví, kam má jít? No i on je v rádiovém kontaktu s ústředím, které ho příslušně naviguje. A proč je vyzbrojen takovým neohrabaným nástrojem a ne něčím účinnějším? Protože samopal by sice fungoval lépe, ale nějaká exotická zbraň na blízko je mnohem efektnější a tudíž komerčně zajímavější.

- Jak je možné, že ani nasazení všech policejních sil zabijáka nijak neomezuje? Přece proto, že tady nejde o žádný zločin, ale regulérní "obchod", smluvně a zřejmě i legislativně ošetřený. Všechno je prostě legální, je to soukromá záležitost mezi oběťmi, zabijáky a provozovatelem soutěže. Co by tady měla dělat policie?

- Proč vůbec oběti zůstávají tam, kde jim hrozí nebezpečí? A proč se je zabijáci snaží zabít? Obvykle se to řeší tím, že vrah je prostě úchylák, zatímco oběti mají nějakou nevyslovenou záhadnou fobii před odjezdem do jiného města nebo státu, nebo jim v tom brání věci jako zřícený most, hurikán nebo nadpřirozené síly. Nemůžu si pomoci, ale touha po penězích (oběti mohou vyhrát pěkný balík, zabijáci jsou dobře placeni za dobře vykonanou práci) se mi zamlouvá mnohem víc.

Ostatně, když už jsme u motivace obětí: Postupně se ukáže, že ani ta - naprosto pochopitelná a realistická - touha po penězích není až tak univerzální. Vlastně naopak - všichni soutěžíci mají své vlastní motivy, proč se do soutěže pustili; peníze v nich sice hrají svou roli, ale nejsou jedinou hnací silou, často ani tou hnací. Třeba Megan hned na začátku prozradí, že jde do hry s tím, že se nechá zabít, že svou smrtí podtrhne svoji plamennou řeč proti neetičnosti podobných "zábavných pořadů" a diktátu peněz. Podobně je to i s ostatními soutěžícími, každý (až na "typickou pitomou modelku" Brendu) má nějaký ten skrytý motiv, něco, proč jim smrt nevadí, nebo něco, co jim dává značnou jistotu, že přežít dokáží.

Velkou výhodou Slashers proti zmiňovanému Running Manovi je, že je scénář důkladně promyšlený, aby odpovídal zobrazované realitě. Oba filmy teoreticky zobrazují futuristickou brutální soutěž pro pobavení davů (byť v Running Manovi má i politický podtext), ovšem jen Slashers tuto teorii dodržuje i v praxi. Například takové reklamy, ten mor moderní doby. Je naprosto logické, že v masově populární soutěži bude mít značný vliv komerce a tudíž reklamy. Je evidentní, že - vzhledem k tomu, že jde o živý přenos - je třeba nějak zajistit, aby se v průběhu reklam nic zajímavého nestalo. Proto existuje pravidlo, pro diváky neviditelné, ale o to významnější pro soutěžící, že v průběhu reklam je pod hrozbou elektrošoku zakázán pohyb. Bavit se soutěžící mohou, ale ať je ani nenapadne se hýbat!

Ono to vůbec s tím "Žádná pravidla nejsou", jak se divácí dozvídají na začátku, není tak horké. Ano, z hlediska diváků žádná pravidla nejsou vidět, ale zasvěcený si je uvědomí hned. Slashers je prostě komerčním projektem, a jako takový podléhá určitým zákonitostem: Zákaz pohybu behem reklam je jedna z nich, další je třeba fakt, že prostě není komerčně atraktivní, když jsou všichni povražděni během prvních pěti minut. Divákům je třeba poskytnout zábavu na celé dvě hodiny, i kdyby to mělo znamenat, že si zabijáci pohrají jen s jednou obětí a ostatní nechají volně odejít.

Pokud si je soutěžící těchto pravidel vědom, může je docela dobře využít. Proto se Brenda hned na začátku do půli těla svlékne, proto je možné odvrátit útok nějakým zajímavým povídáním o svém životě, proto je tu skrytá "místnost lásky" (pokud se soutěžící oddají sexu, jsou až do další přestávky na reklamu v bezpečí) atd. A to je další obrovská výhoda Slashers před "obyčejnými" slashery. Nevím, jak vám, ale mě velice vadí, že v normálních vyvražďovačkách je pořadí obětí vlastně věcí náhody, případně žánrových klišé (viz článek Vyvražďovačky - jak přežít na Kultu Fantazie). Ve Slashers zemře ten, kdo udělá chybu. Chybu ve své taktice, ne v tom, že zrovna vejde do špatné místnosti. Kdo si dá pozor, může si být prakticky jist přežitím. Narozdíl od klasických slasherů má prostě každá oběť ve Slashers už od začátku docela dobrou šanci na přežití, a je jen její vlastní chybou, pokud ji nedokáže využít.

Ruku v ruce s tím, že mají oběti šance, jde určitá spravedlnost celého systému. Prakticky všude jinde má vrah všechny výhody na své straně: má zbraně, neomezují ho fyzikální zákony, často má nadpřirozené schopnosti nebo prostě neskutečné štěstí, je vševědoucí, oběti se mu nemohou bránit (až na hlavního hrdinu), je nesmrtelný (až na útok hlavním hrdinou, pokud ovšem jde o poslední díl série). Ve Slashers to tak jednoduché není. Ano, všichni tři vrahové mají lepší zbraně než soutěžící, vědí, kam mají jít, a doktor Ripper si může nasadit infrabrýle a nechat zhasnou světlo. Jenže pořád se musí podřídit dost výrazným pravidlům: Musí počítat s tím, že soutěžící se dokáží bránit a mohou si obstarat zbraně. Musí jednat tak, aby se diváci bavili, i kdyby to mělo za následek, že oběť uteče nebo dokonce dostane šanci zaútočit. Nesmí se hýbat v průběhu reklam. Nesmí útočit, když na ně není namířena kamera. A hlavně - nejsou nesmrtelní, a oběti mají velmi dobrý důvod se proti nim spiknout a nastražit nějakou smrtící past. Jsou to prostě zaměstnanci v nebezpečném povolání, ne jen nějací úchyláci.

Poslední věcí, kterou u mě Slashers jednoznačně vedou, je samotné jádro filmu, to, o co v něm jde. Když se nad tím člověk zamyslí, normální vyvražďovačka je prostě jen o nějakém výrazném zabijákovi a co možná největší paletě bizarních úmrtí. S tím celý film stojí a padá, o nic víc v něm nejde. Ve Slashers se samozřejmě krvavé smrti vyskytují také (přeříznutí motorovou pilou, ustřihnutí hlavy, několikanásobné propíchnutí lebky ostrým předmětem...), ale je to jen něco podružného, aby měl divák aspoň občas něco zajímavého na pokoukání. Jenže je tu i celá řada dalších zajímavých témat: taktika přežití v podobných soutěžích (jistě by se dala uplatnit i na současné bezpečné reality show), spolupráce nebo boj na vlastní pěst... Moc se mi líbí třeba to, co se ve filmu projevilo hned několikrát: Nezáleží na tom, co je skutečnost, ale na tom, co si můj protivník myslí, že je skutečnost... Neměl bych zapomenout ani na překvapivý zvrat v samotném závěru, který byste v klasických vyvražďovačkách také hledali marně.

Co se provedení týče, nemám výhrady. Herci jsou sice vesměs úplní nováčkové, ale své role zvládají velice dobře. Jsem naprosto ochoten jim přiznat, že jejich slovní, výrazová i pohybová neohrabanost zejména na začátku je daná scénářem - mají přece představovat obyčejné lidi, ne profesionální herce. Konec konců, na konci jsou přeživší opravdu výborní, moderátorka Miho je vynikající celou dobu. V rámci žánru působí vysoce nadprůměrně.

Vizuální stránka je odpovídající, smrti sice zrovna dvakrát reálně nevypadají (mrtvá těla už jsou mnohem lepší), ale jednak nejsou pro film nijak zvlášť důležité, a druhak s rozpočtem 150,000 dolarů těžko můžu chtít zázraky. Označil bych ji za "vyhovující", neurazí vás ani nad ní nebudete zírat s otevřenou pusou. Hudba se mi sama o sobě nelíbila, ve filmu ale byla odpovídající (a opět bylo dobře zdůvodněno, proč tam je). Celkově vzato jsem spokojen.

Docela mě překvapilo, že hodnocení na IMDB je poměrně ostře rozloženo kolem obou konců bodové stupnice. Části diváků se Slashers velice líbí, část je považuje za úplnou ptákovinu. Předpokládám, že do první skupiny patří ti, které zaujala hlavně myšlenka, kterou film prezentuje, zatímco druhá skupina byla odrazena relativně slabším provedením (ve srovnání s efektovou smrští, kterou dnes filmy běžně předvádějí).

Jak asi tušíte z mé recenze, řadím se k těm prvním. Slashers se v mém žebříčku zařadily velice vysoko, a proto jim dávám výjimečné hodnocení. Všem, kdo se rádi bojí a rádi o strachu přemýšlejí, doporučuji.



Pokud chcete ohodnotit film, použijte k tomu prosím komentář.
K debatě nad osobou recenzenta, recenzí, technickými detaily či k reakci na předchozí příspěvky slouží diskuse, po kliknutí na tlačítko se sama založí. Díky.
Vulgární a pravidla nerespektující komentáře budou vymazány.