Je docela legrace sledovat, jak se béčkové filmy objevují ve vlnách. Jeden film úspěšně použije nějakou myšlenku nebo motiv, a hned se vyrojí hejno napodobitelů, kteří se chtějí na momentálně módním nápadu přiživit. Začátek nového tisíciletí se zdá být obdobím, kdy do módy opět přicházejí nejen žraločí filmy, ale i zombie horrory. Jako je 28 Days Later.
Tedy, abych byl přesný, 28 Days Later neobsahuje žádné opravdové zombie. To znamená, že to nejsou žádné chodící mrtvoly, lačné po lidském mase, ale obyčejní lidé nakažení zvláštní chorobou, která jim zatemňuje mysl a vrhá je do stavu nepříčetné zuřivosti. Původ choroby není úplně jasný, může být umělý, ale může to být i přirozená nemoc; jisté je, že se přenáší krví, a že do dvaceti sekund od zasažení krevního oběhu oběti nebo jejích sliznic plně propukne.
Jak už to bývá, ze začátku je všechno pod kontrolou. Nemocí trpí jen několik šimpanzů, chovaných jako pokusná zvířata v laboratoři v Londýně. Za takové situace známe vlastně jen tři způsoby, jak může dojít k rozšíření choroby mezi lidi: Může k tomu dojít v důsledku selhání technického zařízení, v důsledku lidské hrabivosti a nebo v důsledku lidské blbosti. V 28 Days Later jde o ten poslední případ - do laboratoře vtrhne banda ozbrojených ekologických aktivistů s úmyslem týraná zvířátka osvobodit. Varování sadistického vědce je nezajímají, ale brzy poznají, že až tak docela bezpředmětná nebyla. A s nimi i zbytek Anglie.
O 28 dní později se v nemocnici probírá hlavní hrdina filmu Jim (Cillian Murphy). Jak se tam dostal, to nevím, ale v podstatě to není důležité. Důležité je, že se probouzí do úplně nového světa, o kterém vlastně nic neví. Nemocnice je úplně prázdná, i když značně zaneřáděná, a totéž se týká Londýna. Ulice jsou pusté, bez stopy života, jen pár holubů ještě poletuje po okolí. Všude jsou hromady nepořádku, opuštěná auta a podobná mementa.
Jim postupně začne zjišťovat, co se to vlastně stalo. Přečte si zprávu o evakuaci, potká hromadu mrtvol a jednoho zombie kněze, pak i dvojici dosud normálních lidí, kteří mu doplní hrůzné detaily. Choroba zmíněná výše zčásti vyhladila a zčásti vyhnala miliony lidí, zbylí žijí osamoceně v neustálém strachu, kdy už nedokážou utíkat všudypřítomným zombiím, a v trápení nad myšlenkami, co se stalo s jejich blízkými. Veškeré naděje se upínají k nějaké pomoci zvenčí, pokud možno k nějakému léku pro všechny oběti.
A možná záchrana je relativně na dosah. Není to sice lék, ale aspoň určitá známka civilizace - skupina vojáků vysílajících z oblasti Manchesteru, vyzývající všechny přeživší aby se ve vlastním zájmu dostavili a přidali se k nim v relativním bezpečí. Jim, Selena (zbývající ze dvojice, kteoru Jim potkal) a Frank s dcerou Hannah (kteří je přivolali ke svému úkrytu pomocí světelných signálů) se vydají na nebezpečnou cestu, na jejímž konci je čeká nebezpečí ještě větší...
V podstatě celý film na mě působil jako velice dobře zfilmovaná verze dvou mých oblíbených knih. "Globální rámec" velice silně připomíná Den trifidů - hrdina se probouzí v nemocnici a zjišťuje, že svět, který znal, je nenávratně v hajzlu, poslední přeživší lidé se kvůli zvýšení svých šancí shlukují do skupinek, snaží se využít zásob, které už nikdo kromě nich stejně nebude potřebovat, i konec je do značné míry v duchu Wyndhamova nejslavnějšího díla (Wyndham mimochodem poměrně důkladně a často zpracovával i další důležitý prvek filmu, význam žen jakožto záruky budoucího života).
Druhým "zkopírovaným" dílem je Resident Evil - ten se samozřejmě projevuje hlavně v těch zombiích. Scénárista Alex Garland doslova Resident Evilovské zombie převzal "i s chlupama" - jsou to jen nakažení lidé, kterým se v důsledku nemoci zatemnil rozum, ale neztratili své fyzické schopnosti ani svá omezení, lidé, kteří mohou svou chorobu dále šířit. Podobnost s R.E. se ale projevuje i v celkové náladě filmu, divák ví, že zombie mohou odkudkoliv vyskočit a přímo cítí ten tíživý pocit strachu, který dýchá z opuštěných ruin měst... Nebudu myslím přehánět, když řeknu, že 28 Days Later je mnohem lepším zpracováním Resident Evilu než stejnojmenný film.
Samozřejmě se najdou i chyby. Na rozsah katastrofy je postapokalyptický Londýn až příliš uspořádaný, na ulicích není ani jedna mrtvola. Nejasný je mi důvod, proč zombie útočí pouze na živé nenakažené lidi, podle všech dostupných informací by měli útočit i navzájem sami na sebe. Jim prodělá ke konci filmu výraznou změnu osobnosti, z mouly, který ze všeho nejraději leze všude, kde bude sám jen s kupou zombií, se bez jakéhokoliv vysvětlení přemění v Ramba, který si hravě poradí s každou překážkou. Narozdíl od Evilminda mi ale nevadí happy end, který je v tomto filmu velice dobře zdůvodnitelný (vzhledem k inkubační době nemoci je prakticky vyloučeno, aby se rozšíříla mimo Anglii, a tudíž není nemyslitelné, že by okolní svět pomohl).
Celkově vzato mě film zaujal a vřele ho doporučuji, zejména příznivcům obou zmíněných knih. Specielně příznivci Resident Evilu si na něm spraví chuť zkaženou sledováním příšerné adaptace Paula Andersona. Určitě si jeden z nejlepších zombie filmů vůbec nenechte ujít.
